47 Co 173/2025-110 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Ve výroku I rozsudku okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 565 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 119 Kč. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, . Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který měl žalovaný splatit dvaceti čtyřmi měsíčními splátkami. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12.565 Kč podle § 2991 o. z. ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud se zabýval lhůtou k plnění. Uvedl, že se žalovaný ke svým možnostem úhrady dluhu nevyjádřil, netvrdil své majetkové poměry. Proto neshledal důvody pro povolení splátek. Ve zbylé části okresní soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ně nemá žádný účastník právo, neboť úspěch žalobkyně a žalovaného byl srovnatelný.3. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítl, že žalobkyně nemá právo žalovat zaplacení částky 12.565 Kč, neboť žalovaný dluh splácí podle svých možností. Žalobkyně má pouze možnost podat žalobu na určení lhůty k plnění podle § 87 z. s. ú. a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný nesouhlasil s třídenní lhůtou k plnění. Okresní soud tím žalovaného jako spotřebitele vystavil horšímu postavení podle obecné právní úpravy z bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je však podle speciální právní úpravy povinen vracet jistinu podle § 87 zákona 257/2016 Sb. v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Okresní soud se měl zabývat schopnostmi a možnostmi vracet jistinu na straně žalovaného zvláště za situace, kdy žalovaný prostřednictvím zástupce výši splátky sám navrhoval. Takovou výši splátky pak mohl soud případně sám moderovat. Žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.4. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasila. Soud prvního stupně se s dobou splácení odpovídající možnostem žalovaného vypořádal dostatečně, jak plyne i z odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.6. Okresní soud správně dovodil neplatnost smlouvy o úvěru pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaný zaplatil pouze částku 7.435 Kč, což bylo mezi účastníky nesporné. V řízení před okresním soudem žalovaný doložil, že od března do června roku , rok, splácel úvěr po 100 Kč měsíčně. Žalovaný v řízení před okresním soudem v odporu a při jednání dne , datum, uvedl, že dluh je schopen splácet po 500 Kč měsíčně.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 § 87 z. s. ú. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.10. Žalobkyně se domáhala zaplacení nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s tím, že se nárok stal splatným po její výzvě k zaplacení dluhu. Okresní soud správně dovodil neplatnost smlouvy o úvěru. V souladu s § 87 odst. 2 z. s. ú. uložil žalovanému zaplatit dluh do 3 dnů od právní moci rozsudku.11. Žalovaný žádal povolení splátek dluhu ve výši 500 Kč měsíčně s tím, že není schopen dluh zaplatit jednorázově. Okresní soud měl vyzvat žalovaného v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení o jeho osobních, finančních a majetkových poměrech tak, aby mohl posoudit přiměřenou dobu k vrácení nezaplacené jistiny.12. Odvolací soud doplnil dokazování. Z prohlášení o poměrech žalovaného zjistil, že žije sám, je invalidní důchodce s příjmem 15.781 Kč měsíčně. Zdravotní stav výrazně omezuje pracovní schopnosti žalovaného. Je zaměstnán jako strážný ve společnosti , právnická osoba, , příjem je proměnlivý, jde o brigádu. Má dluhy v celkové výši 357.600 Kč u fyzických osob i dalších institucí, které splácí měsíční celkovou splátkou 6.900 Kč. Výdaje na bydlení činí 2.300 Kč za plyn, 2.300 Kč za elektřinu a 2.300 Kč za telefon a internet. Ostatní životní výdaje žalovaného činí 8.000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 21.800 Kč. Příjmy z brigády doplňují příjem žalovaného z invalidního důchodu tak, aby měsíčně vyšel. Žalovaný je schopen úvěr splácet po 500 Kč měsíčně.13. Krajský soud neshledal důvod pro zamítnutí žaloby pro nesplatnost dluhu. Tvrdil-li žalovaný před okresním soudem, že je schopen dluh splácet po 500 Kč měsíčně, ale doložil, že za měsíce březen až červen , rok, splácel pouze 100 Kč měsíčně, porušil svoji povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyni nelze upřít právo domoci se u soudu rozhodnutí, které uloží žalovanému dluh zaplatit. Soud přitom musí stanovit přiměřenou dobu k zaplacení dluhu. Vzhledem k majetkovým poměrům žalovaného soud shledal přiměřené splátky ve výši 500 Kč měsíčně.14. Krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že uložil žalovanému dlužnou částku ve výši 12.565 Kč splácet ve splátkách po 500 Kč měsíčně (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), ve zbylé části byl výrok I rozsudku okresního soudu potvrzen podle § 219 o. s. ř.15. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně a žalovaného byl srovnatelný.16. To samé se týká odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla částka 12.565 Kč, žalobkyně byla úspěšná co do nároku jako takového, žalovaný byl úspěšný ohledně lhůty k plnění. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.