47 Co 41/2026-116 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I rozsudku okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 21 684,17 Kč. Ve výroku II zamítl žalobu o zaplacení částky 14 330,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 025,24 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 237,85 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 34 514,39 od 10. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 514,39 od 10. 5. 2025 do zaplacení. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 2. 1. 2023. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr 43 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 21 684,17 Kč spočívající v rozdílu mezi poskytnutou a splacenou částkou podle § 2991 o. z. Ve zbylé části žalobu zamítl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Žalobkyně podala proti části výroku II rozsudku odvolání. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalovanému zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně mu zaslala dne 4. 12. 2024 písemnou výzvu k vrácení nesplacené části úvěru do 22. 1. 2025. Žalovaný byl po dobu soudního řízení nečinný. Okresní soud porušil princip rovnosti stran, neboť sám do řízení vnesl tvrzení o nemožnosti žalovaného plnit dluh. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že není schopen dluh uhradit v patřičné lhůtě. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 27 Co 276/2024-137, podle kterého nelze směšovat hmotněprávní lhůtu k plnění s lhůtou danou § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se dostal do prodlení dne 23. 1. 2025. Do 9. 5. 2025 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala částkou 762,81 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 762,81 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 21 684,17 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení a aby přiznal žalobkyni náklady odvolacího řízení.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.6. Okresní soud z provedených důkazů správně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 1. 2023 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč. Okresní soud správně dovodil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Nepochybil, když uložil žalovanému zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru po odečtení splátek žalovaného podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud doba podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není soudem určena. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák.10. Žalovaný je povinen dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši 21 684,17 Kč a žalovaný přestal splácet poskytnutý úvěr v prosinci 2024, je obecně přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni v okamžiku prodlení žalovaného po uplynutí soudem stanovené doby.11. Okresní soud rozhodl o vrácení částky 21 684,17 Kč ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne 6. 1. 2026. Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem 9. 1. 2026. Žalovaný v řízení netvrdil, že dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Žalovaný se dostal do prodlení s placením od 10. 1. 2026. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úroková sazba činila 11,5 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 684,17 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení. V této části byl rozsudek okresního soudu změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbylé napadené části byl potvrzen podle § 219 o. s. ř.12. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní úspěch žalobkyně a žalovaného byl v řízení před okresním soudem srovnatelný. I krajský soud zahrnul do posouzení úspěchu i nárok na příslušenství. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly pouze úroky z prodlení ve výši 762,81 Kč a zákonný úrok 12 % z částky 21.684,17 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení. Počítáno na období jednoho roku šlo o částku 3 364 Kč. Krajský soud uložil žalovanému zaplatit úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 21 684,17 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení. Na období jednoho roku vychází úroky ve výši 2 494 Kč. Úspěch žalobkyně v odvolacím řízení byl 74 %, proto jí náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 48 %. Náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 500 Kč a náhrady hotových výdajů 450 Kč za podané odvolání podle § 7 bod 3, § 11 odst. 2 písm. c) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Krajský soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před krajským soudem zvýšené o 21 % DPH z odměny a náhrady ve výši 200 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), celkem 2 150 Kč, z toho 48 % činilo 1 032 Kč.