47 Co 43/2026-78 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku zastavil řízení do částky 42 188,08 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II žalovanému uložil zaplatit žalobci 207 811,92 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III uložil žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 71 487,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce se domáhal po žalovaném vrácení zápůjčky poskytnuté podle smlouvy uzavřené se žalovaným dne , datum, . Žalobce v souladu se smlouvou poskytl bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do , datum, i s úrokem ve výši 12 % ročně, kapitalizovaným ke dni uhrazení na částku 9 000 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,01 % z dlužné částky denně. Žalovaný uhradil žalobci dne , datum, částku 50 000 Kč, dne , datum, částku 50.000 Kč a dne , datum, částku 20 000 Kč. Námitku žalovaného, že žalobce započítal jeho únorovou platbu dříve již dne , datum, (a ne , datum, ) okresní soud posoudil tak, že to šlo k tíži žalobce. Okresní soud uložil žalovanému platit i úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému nebylo povoleno dluh splácet, protože neprokázal poměry odůvodňující splátky dluhu. Okresní soud k částečnému zpětvzetí žaloby ve výroku I řízení částečně zastavil. Ve výroku II žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Namítl, že žalovaný opakovaně navrhoval smírné řešení sporu, popřípadě hrazení dluhu ve splátkách. Okresní soud se však s návrhy žalovaného nevypořádal a v rámci svého rozhodnutí tyto vůbec nezohlednil. Žalovaný navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.4. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek jako věcně správný potvrzen a žalovanému byla uložena náhrada nákladů řízení žalobkyni.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Odvolání žalovaného neshledal důvodným.6. Okresní soud správně zjistil, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce částky 300.000 Kč, která měla být žalovaným vrácena do , datum, i s úrokem 12 % ročně ve výši 9.000 Kč (§ 2390 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Zápůjčka byla poskytnuta, vráceno bylo pouze 120.000 Kč. Žalobce plnění žalovaného započetl na 12 % úrok z prodlení a na 12 % úrok narostlý do , datum, a na jistinu. Okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 207.811,92 Kč s úrokem 12 % a úrokem z prodlení 12 % z dlužné částky od , datum, do zaplacení. Žalobce má právo na zaplacení smluveného úroku v souladu s § 2392 odst. 1 o. z. a na zaplacení úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. K odvolacím námitkám žalovaného krajský soud dodává, že smírné řešení sporu je věcí obou účastníků, nejen žalovaného. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu vyslovil nesouhlas s částí uplatněné pohledávky, zbylou část navrhl splácet. Žalobce nesouhlasil s omezením svého nároku ani se splácením. Argumentoval, že od poslední splátky žalovaný na dluh ničeho dalšího nezaplatil. Jednání okresního soudu nařízeného na , datum, se žalovaný ani jeho zástupce nezúčastnil. Za této situace okresní soud nepochybil, když po provedeném dokazování ve věci rozhodl.8. Okresní soud v rozsudku zdůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalovaného na povolení splátek. Žalovaný netvrdil ani neprokázal své poměry, které by mohly vést k rozhodnutí o povolení splátek. Proto byla stanovena pro splnění povinnosti žalovaného lhůta třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.9. Žalovaný ani k výzvě odvolacího soudu nedoplnil tvrzení o svých poměrech, které mu neumožňují splnit platební povinnosti v třídenní pariční lhůtě. Proto ani krajský soud nepovolil žalovanému dluh splácet.10. Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné včetně výroku o náhradě nákladů řízení a o lhůtě k plnění podle § 219 o. s. ř.11. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. mu vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla částka 207.812 Kč s příslušenstvím. Podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobci náhrada odměny advokáta ve výši 9.140 Kč a náhrada hotových výdajů 450 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání, celkem ve výši 19.180 Kč. Žalobce žádal nahradit ztrátu času v souvislosti s jízdou k jednání soudu v rozsahu 6 půlhodin a jízdné z , adresa, a zpět (102 km) vozem Lexus, RZ , SPZ, průměrnou spotřebou 6 l benzinu na 100 km. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/199612. Sb. náleží žalobci náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 600 Kč. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 573/2025 Sb. má žalobce právo na náhradu jízdného k jednání soudu ve výši 814 Kč. Soud uložil žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náklady odvolacího řízení včetně 21 % DPH ve výši 4.325 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v celkové výši 24.920 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).