47 Co 59/2026-56 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Ve výroku I rozsudku okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 89 655,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 6. 2025 do zaplacení, a úroku 14,90 % ročně z částky 88 655,12 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II žalobu zamítl v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 131 628,68 Kč od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025 a kapitalizovaného úroku ve výši 231 174,40 Kč od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025. Ve výroku III okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV přiznal opatrovníku , Jméno opatrovníka, odměnu ve výši 10 300 Kč.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně jako postupníka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené věřitelkou Komerční bankou, a. s., s žalovanou jako dlužnicí dne 28. 2. 2007. Podle smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. V čl. XIV odst. 1 úvěrových podmínek se banka a žalovaná dohodly, že majetkové spory vzniklé z úvěrové smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jediným rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeným , Anonymizováno, ze smlouvy byla zesplatněna. Dne 11. 9. 2009 byla nařízena exekuce pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 28. 5. 2009. Dne 27. 6. 2025 bylo rozhodnuto o zastavení exekuce za splnění podmínek podle § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu a pro nevykonatelnost rozhodčího nálezu. Oprávněná (žalobkyně) souhlasila se zastavením exekuce dne 20. 6. 2025. Okresní soud dovodil nicotnost rozhodčího nálezu z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce, kterého měla určit soukromoprávní osoba, nikoli stálý rozhodčí soud zřízený zákonem. Takový rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem. Okresní soud uvedl, že Ústavní soud s nicotnými rozhodčími nálezy spojuje mj. nestavení promlčení doby v exekučním řízení, pokud exekuce byla nařízena na základě rozhodčího nálezu vydaného po sjednocujícím usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019). Dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru okresní soud posoudil podle § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.) a zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, úroky a úroky z prodlení od 25. 6. 2025 do zaplacení. Zamítl žalobu v části požadovaných úroků a úroků z prodlení od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025. Okresní soud citoval nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019. Uvedl, že přestože rozhodčí doložka byla sjednána již v roce 2007 a exekuce byla nařízena v roce 2009, nejpozději od sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2011 muselo být žalobkyni zřejmé, že rozhodčí nález vydaný na základě vadně sjednané rozhodčí doložky není platným exekučním titulem. Pokračování v exekučním řízení po dobu dalších 14 let bez aktivní nápravy ze strany žalobkyně neobstojí ve světle výše uvedeného nálezu Ústavního soudu jako výkon práva v souladu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.3. Žalobkyně podala proti výroku II a III rozsudku odvolání. Namítla, že nebylo možné se s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 seznámit v den jeho vydání, tedy 11. 5. 2011. Následná judikatura však mj. dovodila, že podal-li věřitel exekuční návrh před rozhodným datem 11. 5. 2011, vztahuje se na něj stavění běhu promlčecí doby (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 19/2015 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18). V tomto případě byla exekuce zahájena dne 4. 9. 2009 a na věřitele se tak vztahuje ustanovení o přerušení běhu promlčecí doby. Okresní soud nehodnotil neochotu žalované po celou dobu trvání vymáhání dostát svému závazku. Žalovaná nenavrhla zastavení exekuce, po celou dobu vymáhání byla zcela pasivní, na dluh ničeho neuhradila. Výklad, kdy veškerá negativa jsou přičítána k tíži žalobkyně, porušuje princip rovnosti stran. I kdyby žalobkyně souhlasila se zastavením exekuce dříve a dříve podala žalobu o zaplacení, byla by při pasivitě žalované výše příslušenství totožná. Podle § 502 obch. zák. je dlužník povinen platit úroky. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud svým rozhodnutím zrušil napadený rozsudek ve výroku II. a III. a věc vrátil k dalšímu řízení.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Krajský soud rozhodoval v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť účastníci se práva na účasti na projednání věci vzdali.6. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru dne 28. 2. 2007. Smlouvu správně posoudil podle § 497 a násl. obch. zák. V úvěrových podmínkách, které byly součástí smlouvy, byla neplatně sjednána rozhodčí doložka. Pohledávka byla zesplatněna pro porušení žalované úvěr řádně splácet dne 15. 9. 2008 s tím, že dluh měl být splacen do 26. 9. 2008. Rozhodčí nález byl vydán dne 28. 5. 2009 a exekuce byla nařízena dne 11. 9. 2009.7. Krajský soud k odvolání žalobkyně přezkoumal závěr okresního soudu, že nárok žalobkyně jako postupníka na sjednané úroky ve výši 14,9 % ročně a na zákonné úroky z prodlení za dobu od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025 je v rozporu s dobrými mravy.8. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011 neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem.9. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.10. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019 rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.11. Z výše označených rozhodnutí vyplývá, že pokud žalobkyně uplatnila rozhodčí doložku v roce 2009 a v témže roce byla nařízena exekuce, došlo podáním rozhodčí žaloby ke stavení promlčecí doby. Neplatný rozhodčí nález zároveň netvoří překážku věci rozhodnuté. Je třeba přisvědčit žalobkyni, že i kdyby navrhla v roce 2011 zastavení exekuce a podala řádnou žalobu k soudu a žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, bude žalované uloženo zaplatit žalobkyni sjednané úroky od 28. 2. 2007 i zákonné úroky z prodlení od 20. 6. 2007 do zaplacení. Neobstojí tak závěr okresního soudu, že pro nezastavení exekuce v roce 2011 je nárok žalobkyně na úroky a úroky z prodlení od navrhovaného data do zap