18 CO 276/2021-90 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zvýšil výživné pro žalobkyni od 1.9.2020 na částku 4 000 Kč měsíčně se splatností vždy do každého 20. dne v měsíci, čímž změnil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29.11.2016, č.j. 0 P 69/2011-132 (výrok I.). Dlužné výživné ve výši 48 000 Kč bylo žalovanému uloženo k zaplacení žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně (výrok II.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě podané 18.11.2020, kterou se žalobkyně domáhala zvýšení výživného stanoveného naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29.11.2016, č.j. 0 P 69/2011-132, z částky 2 000 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v září 2020 nastoupila na [anonymizováno] v [obec], Fakulta [anonymizováno]. Za ubytování hradila 3 590 Kč měsíčně v rámci studentského sdíleného nájmu bytu. Čtvrtletní jízdenka na [anonymizováno] MHD stojí 685 Kč, stravování ve školní menze 2 200 Kč měsíčně, školní pomůcky cca 1 500 Kč měsíčně. Další měsíční výdaje jsou cca 700 Kč za potraviny, drogerie 600 Kč, antikoncepce 200 Kč, kredit 200 Kč a oblečení 800 Kč. Matka žalobkyně pracovala jako obsluha u čerpací stanice s měsíčním příjmem 15 824 Kč, později nastoupila do [anonymizováno] [název]. Matka žalobkyně má ještě vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [příjmení], nar. [rok]. 3. Žalovaný před okresním soudem uvedl, že vydělává 20 232 Kč měsíčně, platí výživné žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně, splácí úvěr ve výši 4 000 Kč měsíčně a přispívá svým rodičům na bydlení u nich částkou 5 000 Kč měsíčně. Žije s družkou, se kterou má dvě nezletilé děti – [jméno] [příjmení], nar. [rok], a [jméno] [příjmení], nar. [rok]. Družka byla donedávna na úřadu práce bez příjmu, nyní je ve zkušební lhůtě a má 19 000 Kč hrubého. Žalovaný má výdaje na dopravu do zaměstnání ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný již před okresním soudem prohlásil, že po vyhlášení rozsudku okresního soudu dojde ke skončení pracovního poměru u jeho současného zaměstnavatele. 4. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že průměrný příjem žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] za období od ledna 2020 do listopadu 2020 činil 20 232 Kč měsíčně. V období od prosince 2020 do června 2021 se příjem žalovaného zvýšil na 24 576 Kč měsíčně. K tomu byly žalovanému vypláceny cestovní náhrady, jejichž průměr činil 10 444 Kč měsíčně. Žalobkyně od září 2021 nastoupila na [anonymizováno] univerzitu v [obec], Fakulta [anonymizováno 5 slov]. Žalobkyně není schopna sama se živit, neboť musí plnit studijní povinnosti. Je pravda, že zanechala studia na [anonymizováno], nicméně z ničeho nevyplynulo, že by tak učinila v úmyslu zneužívat postavení studenta. Má proto vůči svým rodičům právo na výživné. Poměry žalovaného otce dovolují zvýšení výživného, které mu bylo naposledy uloženo ještě v době nezletilosti žalobkyně v roce 2016. Jeho zjištěný průměrný čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč Náklady vyčíslil na celkem 11 000 Kč Vedle toho je však třeba započítat i peníze nutné na běžný provoz domácnosti – jídlo, oblečení, hygienické věci pro rodinu se dvěma dětmi. Tuto částku soudu nezbylo než odhadnout postupem podle § 136 o.s.ř., neboť její zjišťování by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi. Soud tedy vyšel z částky životního minima pro dva dospělé a dvě děti ve věku 7-15 let, což činí 11 590 Kč. Tuto částku lze ještě zvýšit na 14 000 Kč, s ohledem na to, že syn žalovaného má dle tvrzení žalovaného mentální postižení, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady. Měsíční náklady žalovaného lze vyčíslit na částku 25 000 Kč měsíčně. Žalovanému měsíčně zbývá na další výdaje 10 000 Kč, a to aniž by byl zohledněn příjem jeho družky. V řízení nebylo ani tvrzeno, že by matka žalobkyně měla výrazně vyšší příjmy než její otec. Jestliže žalobkyně žádá zvýšení výživného od otce na 4 000 Kč měsíčně, poměry žalovaného to umožňují a potřeby žalobkyně vyžadují. Stále se však jedná o méně než polovinu měsíčních výdajů žalované. Zároveň je to v souladu s požadavkem na shodnou životní úroveň rodičů a dětí. Dlužné výživné od 1.9.2020 vyčíslil okresní soud na 48 000 Kč. 5. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Namítal, že se žalobkyně řádně nepřipravuje na budoucí povolání, když nedokončila [anonymizováno] v [obec] a studuje druhou vysokou školu odlišného oboru. Dále namítal, že mu od doby poslední úpravy výživného v roce 2016 přibyla vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [příjmení], nar. [rok]. V období do listopadu 2020 činil výdělek žalovaného 20 232 Kč měsíčně, což je stejně jako v době poslední úpravy výživného. Až od prosince 2020 se jeho výdělek zvýšil, ale nikoliv na částku 35 000 Kč měsíčně, která zahrnuje cestovní náhrady, jež se při výpočtu výživného zohledňují jen částečně, neboť jsou určeny k jinému účelu. Družka žalovaného byla v rozhodném období bez příjmu. Při výpočtu dlužného výživného okresní soud pochybil rovněž, neboť od nově stanoveného výživného neodečetl 2 000 Kč měsíčně, které žalovaný řádně platil. Od 1.11.2021 je žalovaný nezaměstnaný s nárokem na podporu v nezaměstnanosti ve výši 12 563 Kč měsíčně. Navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V závěrečném návrhu žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že se návrh žalobkyně na zvýšení výživného zamítá. 6. Žalobkyně se při odvolacím jednání vyjádřila k odvolání žalovaného tak, že začátek studia na VŠ byl ovlivněn pandemickou situací, podmínky byly velmi obtížné a po zralé úvaze se rozhodla přestoupit na jiný obor, kde plní své studijní povinnosti řádně. Nemá za spravedlivé, aby její zvýšené výdaje spojené se studiem platila převážně matka. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal (§ 212, § 212a o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným. 8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. 9. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 10. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 11. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že se žalobkyně nadále připravuje na své budoucí povolání, v důsledku čehož není schopná sama se živit. Odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp.zn. II. ÚS 2121/14. Právní závěry tam vyjádřené svědčí ve prospěch trvání vyživovací povinnosti žalovaného. Ústavní soud v jím projednávané věci dospěl sice k závěru, že v případě studia zletilého dítěte by určitě nemělo jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“, a proto v konkrétním případě zrušil rozsudky Okresního soudu v Opavě a Krajského soudu v Ostravě o zvýšení výživného, ale přitom zároveň stanovil, že studium zletilého dítěte zůstává okolností, která brání tomu, aby dítě vyvinulo přiměřené úsilí k vlastní obživě. Soudy se musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností studia. Toto studium by totiž mělo buď sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, nebo by mělo vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Ústavní soud výslovně připustil, že samozřejmě může nastat i případ, kdy další studium nebude přímo navazovat na studium předchozí, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Pokud žalobkyně v prvním ročníku [anonymizováno] fakulty poznala i s ohledem na objektivní okolnosti pandemické situace, že dokončení studia není v jejích silách, a proto bezodkladně od dalšího akademického roku zahájila řádné studium na jiné škole, nelze dovozovat zánik vyživovací povinnosti žalovaného k ní. 12. Vzhledem k odvolací výhradě o další vyživovací povinnosti žalovaného pořídil odvolací soud výpis z informačního systému základních registrů žalovaného, podle kterého má žalovaný tři děti – zletilou žalobkyni (nar. [rok]), nezletilou [