18 CO 33/2022-92 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 23. 11. 2020, jež byl sjednán pracovní smlouvou uzavřenou účastníky dne 10. 7. 2020, doručené žalobci dne 25. 11. 2020 podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je neplatné (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), ustanovenému advokátovi [titul] [jméno] [příjmení] přiznal odměnu za poskytování právní pomoci ve výši 22 815,76 Kč (výrok III.), žalované uložil nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích odměnu ustanoveného advokáta ve výši 11 407,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalované uložil nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). 2. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 4. 12. 2020 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které mu dala žalovaná dne 23. 11. 2020 podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je neplatné. Tvrdil, že byl v pracovním poměru u žalované na dobu neurčitou se zařazením zedník, v době od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020 byl v pracovní neschopnosti a v této době mu doručila žalovaná okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení pracovní kázně, kterého se měl dopustit tím, že se od 11. 11. 2020 nedostavil bez udání důvodu do pracovního procesu. Žalobce namítal, že tak učinit nemohl právě z důvodu dočasné pracovní neschopnosti vystavené ošetřujícím lékařem. Potvrdil, že okamžité zrušení pracovního poměru obdržel prostřednictvím České pošty dne 25. 11. 2020. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce se nedostavil bez udání důvodu do pracovního procesu, omluvu nijak nedoložil, neinformoval žalovanou o své pracovní neschopnosti. Žalovaná vycházela z informací o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance získané z ePortálu ČSSZ, ze kterých vyplývá, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti od 2. 11. 2020 do 10. 11. 2020. Dne 15. 11. 2020 předával jednatel žalované žalobci v nákupním centru výplatu za říjen 2020 a tehdy nesděloval žalobci, že byl stále nemocný, kromě toho jednání proběhlo v době, kdy neměl žalobce povoleny vycházky. Dále v průběhu měsíce listopadu 2020 žalobce velmi intenzivně hledal nové zaměstnání, mimo jiné jednal se zástupcem společnosti [právnická osoba] a sdělil jednateli, že je schopen nastoupit prakticky ihned a i tento pohovor byl veden v době, kdy vycházky žalobce povoleny neměl. Postoj žalobce hodnotil jako krajně nemorální, nemravný a nemůže požívat právní ochrany. 4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce nastoupil do pracovního poměru k žalované do funkce zedníka dne 10. 7. 2020, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Listinou„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“, datovanou dne 23. 11. 2020 a opatřenou razítkem žalované a podpisem jednatele [jméno] [příjmení], žalovaná zrušila se žalobcem okamžitě pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu, že žalobce porušil pracovní kázeň, když se od 11. 11. 2020 nedostavil do pracovního procesu bez udání důvodu, případnou svou omluvu nijak nedoložil a svou absencí ohrozil zdárnou realizaci zakázky„ revitalizace bytového domu [název]“ a tudíž i dobrou pověst zaměstnavatele. Listinu měl podle předložené kopie listiny, která u data, kdy se nedostavoval do pracovního poměru, obsahuje jen údaj 11.11, rukou dopsán rok 2020 a obsahuje podpis jednatele žalované bez razítka, osobně převzít podle ručně vepsaného textu a podpisu dne 25.11.2020 žalobce. Žalovaná vycházela ze zprávy získané z ePortálu ČSSZ dne 30. 11. 2020, kde byl údaj o tom, že žalobce je neschopen práce od 2. 11. 2020, má povolené vycházky v době od 2. 11. 2020 do 10. 11. 2020 a neschopen práce je do 10. 11. 2020. Podle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené [titul] [jméno] [příjmení] však byl žalobce neschopen práce od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020 a žalobci byly povoleny vycházky od 13 do 17 hodin. Kontrola u lékaře byla stanovena na 27. 11. 2020 Okresní soud dále vyšel ze zjištění z webového rozhraní cssz.cz aplikace NEM-evidence pracovní neschopnosti, podle něhož pracovní neschopnost žalobce trvala od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020 Okresní soud ověřil i zprávou OSSZ Pardubice ze dne 25. 5. 2021, že žalobce byl nemocen od 2. 11. 2020, téhož dne bylo elektronicky doručeno toto oznámení do evidence OSSZ [titul] [jméno] [příjmení], dočasná pracovní neschopnost trvala do 30. 11. 2020, o tomto rozhodl lékař dne 27. 11. 2020, téhož dne bylo rozhodnutí doručeno na OSSZ elektronicky. Pojištění žalobce u žalované trvalo od 10. 7. 2020 do 10. 11. 2020, nemoc pokračovala i po ukončení pojistného vztahu. Žalobce pak dne 15. 11. 2020 v [název společnosti] [název společnosti] v [obec] převzal od [jméno] [příjmení] výplatu za říjen 2020. 5. Žalobce oznámil 3. 12. 2020 a 4. 12. 2020 žalované, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce dle sjednané pracovní smlouvy. Žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru dne 25. 11. 2020, žaloba byla podána již 4. 12. 2020, tedy dle § 72 zák. práce byla žaloba podána včas. 6. Na tomto skutkovém podkladě okresní soud učinil následující právní závěry. 7. Z hmotněprávní úpravy rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením – z ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce - vyplývá, že povinnost prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že jde o jednání představující porušení pracovní kázně (že se žalobce ode dne 11. 11. 2020 nedostavoval do zaměstnání), má zaměstnavatel. Naproti tomu zaměstnanec má povinnost tvrdit a prokázat, že se o porušení pracovní kázně nejednalo (že zde byl legitimní důvod, proč se do zaměstnání nedostavoval – že byl dočasně práce neschopný). 8. Okamžité zrušení pracovního poměru, jehož existence byla prokázána a mezi účastníky nesporná, učiněné žalovaným dopisem ze dne 23. 11. 2020 splňuje formální i materiální předpoklady okamžitého zrušení pracovního poměru (písemná forma, konkrétní vymezení důvodu a doručení listiny druhé straně). Mezi účastníky nebylo sporné, že k doručení písemnosti došlo 25. 11. 2020. 9. Při řešení otázky, zda se žalobce dopustil porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů, a to zvlášť hrubým způsobem, které by splňovalo podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované, vyložil, že dočasná pracovní neschopnost podle zvláštního předpisu (zákona o nemocenském pojištění) představuje důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanec po tuto dobu není povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy, a zaměstnavatel není povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu, přičemž hmotné zabezpečení zaměstnance po dobu trvání překážky v práci upravují předpisy o nemocenském pojištění a zákon o státní sociální podpoře. Po dobu trvání překážky v práci se tedy jedná o nepřítomnost zaměstnance v práci, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit (§ 191 zák. práce). Nepřítomnost v práci za takové situace proto nemůže představovat porušení pracovních povinností zaměstnance. Brání-li zaměstnanci v konání práce některá z překážek v práci, zákoník práce mu ukládá, aby včas požádal zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Zaměstnanec je povinen zaměstnavatele uvědomit o této překážce a předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu, tj. prakticky hned, jak to bude možné (§ 206 odst. 1 zák. práce). Zákon ukládá zaměstnanci povinnost existenci překážky prokázat, může jej uvědomit o překážce v práci i dodatečně a může rovněž její existenci dodatečně prokazovat. Zaviněné nesplnění oznamovací povinnosti zaměstnance je pouze porušením pracovní povinnosti, nemá však bez dalšího za následek vznik neomluvené absence zaměstnance; rozhodující je existence překážky v práci a její trvání (k tomu srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 1981, sp. zn. 6 Cz 21/87, uveřejněné ve Sborníku stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu, díl IV, SE Praha 1986, str. 912). Jestliže tedy zaměstnanec – byť i dodatečně – prokáže, že překážka v práci na jeho straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže být jeho případná nepřítomnost v práci po dobu trvání prokázané překážky v práci hodnocena zaměstnavatelem jako neomluvená a nemůže představovat porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Porušení pracovních povinností tím, že zaměstnanec podle pokynu zaměstnavatele odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce a být přítomen na svém pracovišti), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat ty práce, pro jejichž výkon je (objektivně) zdravotně způsobilý. Odmítnutí výkonu práce, byť dohod