22 CO 123/2022-165 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným povinnost vyklidit a předat žalobcům nemovitosti včetně všech jejich součástí s příslušenství, a to pozemky parc. č. st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba [adresa], a parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovaným povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 31 442 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí. Účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu na předmětné nemovitosti, s tím, že nájem byl sjednán na dobu určitou do [datum]. K posledně uvedenému dni nájem zanikl. Žalobci oznámili žalovaným zánik nájmu a vyzvali je k vyklizení nemovitostí dopisem ze dne [datum]. Žalovaní s výzvou nesouhlasili a dosud nemovitosti nevyklidili a nepředali žalobcům. 3. K obraně žalovaných, kteří poukazovali na související vztahy účastníků týkající se půjčky, hypotéčního úvěru a smlouvy o smlouvě budoucí, okresní soud po skutkové stránce uzavřel následující. 4. Žalovaní se v řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 250/2018 domáhali vůči žalobcům určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem uvedeného soudu ze dne 13. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 11. 2021 č. j. [číslo jednací], a to pro nedostatek aktivní legitimace žalovaných. V uvedeném řízení totiž bylo prokázáno, že žalobci nabyli předmětné nemovitosti kupní smlouvou ze dne [datum] od [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], tedy od osob odlišných od žalovaných. 5. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o hypotečním úvěru ve výši [částka] mezi žalobci jako věřiteli a žalovanými jako dlužníky. Úvěr byl zajištěn zástavním právem na pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], v [katastrální uzemí], tedy nemovitostech odlišných od předmětných nemovitostí, jejichž vlastníkem byla [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO]. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. 6. 2018 č. j. 5 C 9/2017-56 byl nařízen soudní prodej zastavených nemovitostí k uspokojení pohledávky žalobců z hypotéčního úvěru. Dne [datum] měla být podle textu nájemní smlouvy účastníky uzavřena i smlouva o smlouvě budoucí kupní ohledně předmětných nemovitostí, ovšem žalovaní předložili pouze nepodepsaný text této smlouvy. 6. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle § 2235, § 2285, § 1020 a § 1042 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) tak, že nájemní vztah mezi účastníky založený nájemní smlouvou skončil k 31. 1. 2018. Žalovaní přes výzvu žalobců nemovitosti nevyklidili, od 1. 2. 2018 žalovaní nejsou v postavení nájemců jako oprávněných uživatelů předmětných nemovitostí a užívají je tudíž neoprávněně. To, co bylo prokázáno ve vztahu k obraně žalovaných, žádným způsobem nedává žalovaným právo nemovitosti užívat. Okresní soud proto žalobě vyhověl. 7. Pro plný úspěch žalobců ve věci jim pak okresní soud podle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) přiznal i právo na náhradu nákladů řízení, a to zejména za odměnu advokáta za 5,5 úkonu právní služby, ve výši celkem 13 200 Kč, náhrady hotových výdajů a náhrady času advokáta, vše zvýšeno o DPH, a zaplaceného soudního poplatku. 8. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný 2) včasné odvolání. Namítal, že okresní soud nevzal v úvahu všechny důkazy a nehodnotil je v kontextu veškerých vztahů účastníků. Žalovaní měli prokazatelný zájem na převodu předmětných nemovitostí do jejich vlastnictví, přesto s nimi nebyla nájemní smlouvy prodloužena. Žalobci koupili předmětné nemovitosti v rámci svých obchodních aktivit s tím, že záměr účastníků byl takový, že žalobci po určitém čase prodají nemovitosti zpět žalovaným a dokud ke zpětnému převodu nedojde, mohou žalovaní nemovitosti užívat. K tomu poukázal i na sjednanou výši nájemného. Žalovaní se mohli bezesporu domnívat, že s nimi bude nájemní smlouva prodloužena, resp. že pokračuje se stejnými parametry. Za žalobce přitom jednal [titul] [jméno] [příjmení], což byl advokátní koncipient nynějšího zástupce žalobců, a nemohl tak být přímým zmocněncem žalobců. 9. Po celou dobu byl deklarován zájem obou stran se dohodnout tak, aby žalovaní mohli i nadále nemovitosti užívat. Žalovaní se ohradili zejména proti situaci, kdy jim byla naúčtována vysoká smluvní pokuta podle smlouvy o hypotéčním úvěru, a tím se dostali do situace, kdy nebyli schopni plnit své závazky. Žaloba na určení vlastnictví žalovaných k předmětným nemovitostem byla zamítnuta pouze na základě formálních nedostatků, kdy se objevily zjevné rozpory mezi tvrzeními žalobců ohledně jejich záměru a skutečně provedených kroků. Dále měl žalovaný 2) výhrady proti výroku o nákladech řízení, když přiznanou částku 31 442 Kč považoval za nepřiměřenou vzhledem k majetkovým poměrům žalobce a ve vztahu k jeho závazkům. 10. Žalovaný 2) proto navrhl, aby krajský soud zrušil odvoláním napadený rozsudek a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. 11. Žalobci se k odvolání vyjádřili tak, že žalovaní předně po 31. 1. 2018 žalobcům za užívání předmětných nemovitostí nic nezaplatili, ani neučinili žalobcům návrh na legalizaci užívání nemovitostí. Všechny procesní kroky v tomto i v souvisejícím řízení činili pouze proto, aby si toto bezplatné užívání nemovitostí prodloužili. Žalovaní podali žalobu na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem přesto, že si museli být vědomi, že nemají aktivní legitimaci. Odvolací důvody uváděné žalovaným nejsou pro rozhodnutí ve věci relevantní. Podstatné je to, že žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí, což řádně prokázali, a že sjednaná doba nájmu uplynula k 31. 1. 2018 a žalobci neměli zájem na pokračování nájmu, což jednoznačně dali žalovaným najevo dopisem ze dne 12. 2. 2018 a následně předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2018 a podáním žaloby v této věci. Žalobci zcela odmítají tvrzení žalovaného, že byl„ po celou dobu deklarován zájem obou stran se dohodnout tak, aby žalovaní mohli nadále nemovitosti užívat“, protože žalovaní nikdy nenavrhli žalobcům žádné konstruktivní řešení situace a neposkytli žalobcům žádné plnění za to, že nemovitosti užívají. Pokud pak žalovaný tvrdí, že byl dán nějaký slib zpětného převodu nemovitostí, pak k tomu žalobci poukázali na fakt, že žalovaní nikdy nepodali žalobu na nahrazení projevu vůle žalobců v tomto směru. Navíc je žalobcům známo, že žalovaní nemají na zpětný odkup předmětných nemovitostí finanční prostředky. Žalobci proto navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. 12. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 13. Krajský soud předně uvádí, že v řízení o žalobě na vyklizení nemovitostí podané proti bývalým společným nájemcům nemovitostí po skončení nájmu uplynutím doby nájmu nemají žalovaní bývalí nájemci postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., neboť z hmotného práva nevyplývá, že by se rozsudek musel vztahovat na všechny účastníky; to platí i pro případ, že společní nájemci byli manželé. Nebyl-li tedy rozsudek okresního soudu napaden odvoláním i ze strany žalované 1), nabyl vůči ní právní moci. Krajský soud tak rozhodoval pouze ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2), který podal odvolání. 14. Okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal. 15. Podle § 2292 věta první o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. 16. Okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil relativně správně i po právní stránce Krajský soud proto na jeho odůvodnění pro stručnost odkazuje a dodává pouze, že povinnost nájemce vrátit pronajímateli předmět nájmu - dům či byt sloužící k bydlení - po jeho skončení vyplývá zejména z ustanovení § 2292 věty první o. z. (pro obecný nájem pak z ustanovení § 2225 odst. 1 o. z.). Zákonné podmínky pro obnovení nájmu ve smyslu § 2285 o. z. zjevně splněny nebyly, neboť žalobci opakovaně vyzvali žalované k opuštění předmětných nemovitostí již v průběhu jednoho měsíce po skončení nájmu. 17. K obraně žalovaných, resp. k odvolacím námitkám žalovaného 2), pak krajský soud uvádí následující. Předně krajský soud konstatuje, že žalovaní uplatňovali v průběhu řízení různé obrany, které se navzájem vylučovaly. Pokud žalovaní tvrdili, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí, pak jejich žaloba v tomto směru podaná na žalobce byla pravomocně zamítnuta, a to nikoli z nějakých formálních důvodů, nýbrž proto, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaní nebyli vlastníky předmětných nemovitostí ani před 15. 12. 2016 a žalobci nenabyli předmětné nemovitos