22 CO 14/2022-1965 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem žalobu, kterou se a) žalobce domáhal po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., zamítl (výrok I.), žalobu, kterou se a) žalobce domáhal po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl., zamítl (výrok II.), žalobu, kterou se b) žalobce domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl., zamítl (výrok III.), A) žalobci uložil nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 32 162,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), B) žalobci uložil nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, náklady řízení ve výši 10 419,47 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), A) žalobci uložil nahradit 1. žalovanému, k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 330 184,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), A) žalobci uložil nahradit 2. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 354 262 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.), A) žalobci uložil nahradit 3. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 218 599 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.) a B) žalobci uložil nahradit 3. žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 190 685 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX). 2. Žalobce a) (žalobce b) přistoupil do řízení až v jeho průběhu) se žalobou podanou dne 12. 9. 2007 domáhá po žalovaných zaplacení částky 1 633 541 Kč. Podáním ze dne 23. 9. 2008 žalobu rozšířil o zákonné úroky z prodlení ze zažalované částky od 12. 9. 2007 do zaplacení. Toto rozšíření žaloby okresní soud usnesením ze dne 8. 1. 2009 připustil. V žalobě uvedl, že žalovaná částka je bezdůvodným obohacením konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] na úkor žalobce a), když žalobce a) provedl v období od 1. 6. 2005 do 13. 9. 2005 zhodnocení podniku úpadce provedenými stavebními pracemi (montáž podlah, teraso a lepidlo, pronájem, dopravné, topení) v celkové výši 578 414 Kč a vyplacením odstupného nepotřebným zaměstnancům původní [právnická osoba] ve výši 1 055 127 Kč. Do současné doby existuje pohledávka vůči konkurzní podstatě ve výši 1 633 541 Kč, přičemž tato částka je požadována po správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] Po žalovaných 1) a 2) se pak téhož plnění domáhá jako náhrady škody, kterou mu způsobili tím, že jako správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] nepostupovali podle § 8 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání s odbornou péčí a pokud věděli, že provoz podniku úpadce je nehospodárný, měli povinnost přestat takový podnik provozovat. Porušením povinností správců konkurzní podstaty hospodařit s ní s odbornou péčí vytvořili stav, kdy již toto bezdůvodné obohacení vydat nelze. 3. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 23. 8. 2012, č. j. 6 C 183/2007-558 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [titul] [jméno] [příjmení], která učinila závěr, že stavební úpravy spočívající ve výměně podlah a otopných těles nebyly investicemi, které by zvýšily hodnotu nemovitých věcí úpadce těmito úpravami, tedy ke zvýšení hodnoty konkurzní podstaty úpadce nedošlo a nevzniklo tudíž ani bezdůvodné obohacení, které by 3. žalovaný byl povinen žalobkyni vydat. U vyplaceného odstupného potom nelze dovodit příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzeným údajným zvýšením hodnoty konkurzní podstaty úpadce a poškozením žalobkyně. Předpokladem odpovědnosti žalovaných 1. a 2. potom je, že se konkurzní podstata na úkor žalobkyně obohatila, a pokud by se tak skutečně stalo, že bezdůvodné obohacení již nelze žalobkyni pro jejich zavinění vydat. Jestliže soud uzavřel, že k bezdůvodnému obohacení konkurzní podstaty nedošlo, pak nezbylo, než podanou žalobu bez dalšího zamítnout. 4. K odvolání žalobce a) krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Uvedl, že v dané věci žalobce tvrdil, že po dobu, kdy podnik provozovala, tento podnik zhodnotil jednak provedenými stavebními úpravami a jednak tím, že propustil část nepotřebných zaměstnanců a vyplatil jim odstupné. Obecně nelze vyloučit, že by mohlo dojít ke zhodnocení podniku jak stavebními úpravami, tak investicemi do zaměstnanců. Nelze ani obecně vyloučit, že snížením počtu zaměstnanců a finančním vypořádáním s těmito zaměstnanci dojde ke zhodnocení podniku. Jelikož předmětem koupě mezi žalobcem a) jako kupujícím a konkursní podstatou byl podnik, případně část podniku, je nutné vždy zhodnocení posuzovat ve vztahu k podniku, resp. části podniku, která byla předmětem smlouvy, nikoliv pouze k nemovitostem, které byly předmětem smlouvy, či pouze k zaměstnancům. Aby mohl soud uzavřít, že došlo k bezdůvodnému obohacení, musí být prokázáno, že byl zhodnocen podnik, tedy hromadná věc, která byla předmětem kupní smlouvy, a to jako celek. K tomuto však okresní soud nevedl dokazování. Okresní soud zkoumal pouze zhodnocení stavby a v podstatě se nevypořádal s tím, zda žalobce a) investoval finanční prostředky do propuštění zaměstnanců a finančního vypořádání s těmito zaměstnanci a zda tímto postupem žalobkyně podnik zhodnotila. V dalším řízení je nutno nejprve vyřešit, zda případný nárok tvrzený žalobcem a) nezanikl splněním dohody o narovnání uzavřené mezi správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] na jedné straně a společnostmi [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [titul] [jméno] [příjmení] na straně druhé dne 19. 12. 2007. V případě, že okresní soud uzavře, že žalobcem uplatňovaný nárok na základě této dohody o narovnání nezanikl, bude zkoumat, zda žalobce a) v období od 1. 6. do [datum] nezhodnotil podnik jím tvrzenými činnostmi tak, že hodnota podniku, kterou převzal, byla navýšena právě činností žalobce a) ke dni, kdy podnik byl opět sepsán do konkursní podstaty úpadce. K tomu bude nejspíše zapotřebí doplnit dokazování především o znalecký posudek, který by posoudil případné zhodnocení podniku jako celku. Až v případě, že by bylo zjištěno, že se konkursní podstata na úkor žalobce a) obohatila zhodnocením podniku a tento nárok není možné z konkursní podstaty uspokojit, je namístě uvažovat o nároku vůči žalovaným 1., 2., tak, jak byl uplatněn žalobcem. 5. V průběhu řízení došlo ke dvěma postoupením pohledávek žalobkyně a) na jiné subjekty. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 2. 2014, č. j. 22 Co 543/2013-832 soud připustil, že namísto dosavadního žalobce bude v řízení o zaplacení částky 578 414 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalovanému č. 3 pokračováno s žalobkyní [právnická osoba] Usnesením okresního soudu ze dne 3. 4. 2017, č. j. 6 C 183/2007-1183 bylo rozhodnuto o tom, že v řízení o zaplacení téže částky 578 414 Kč s příslušenstvím bude ve vztahu k žalovanému 3. namísto dosavadního žalobce b) ([právnická osoba]) pokračováno s žalobkyní [právnická osoba] Všechna výše uvedená usnesení byla vydána v návaznosti na předložené smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 578 414 Kč. V konečné fázi řízení se tedy žalobce a) domáhal po 1. a 2. žalovaném zaplacení částky 1 633 541 Kč s přísl., a po 3. žalovaném zaplacení částky 1 055 127 Kč s přísl.; b) žalobce se domáhal po 3. žalovaném zaplacení částky 578 414 Kč s přísl. 6. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno insolvenční řízení s žalobcem a). Usnesením téhož soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba] a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] nepodal návrh na pokračování v řízení. Dne 28. 11. 2016 tento návrh podal sám úpadce. Podle § 264 odst. 2 insolvenčního zákona jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené soudem nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popř. ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení. Okresní soud proto v řízení pokračoval s žalobcem a), který je v konkurzu a který v řízení vystupuje a jedná sám za sebe. 7. Žalobci v průběhu řízení dále namítali neplatnost smlouvy o prodeji podniku z jiných důvodů než z důvodů uváděných a řešených v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2323/2007 ze dne 31. 8. 2011. Bylo poukazováno na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 939/2008 ze dne 20. 5. 2010, podle kterého„ souhlas se zpeněžením nemovitosti prodejem mimo dražbu vydaný konkursním soudem v červenci 2000 by však v situaci, kdy šlo o nemovitosti zajišťující pohledávky oddělených věřitelů, správce konkurzní podstaty k takovému zpeněžení neopravňoval“. Vzhledem k tomu, že došlo při prodeji podniku k porušení kogentního ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání, tak by žalobci měli být úspěšní. Nevymahatelnost žalované pohledávky vyplývá z usnesení konkurzního