22 CO 179/2022-159 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem určil, že bytová jednotka [číslo] nacházející se v domě [adresa], v části [územní celek], postaveném na pozemku st. [parcelní číslo], včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 276/22792 na společných částech domu [adresa], v části [územní celek], postaveném na pozemku st. [parcelní číslo], včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 276/22792 na pozemku st. [parcelní číslo], vše v k.ú. [obec], části [územní celek], zapsané na listech vlastnictví [číslo] [číslo] vedených [stát. instituce], [stát. instituce], je součástí zaniklého společného jmění účastníků jako manželů (výrok I.), určil, že bytová jednotka [číslo] nacházející se v domě [adresa], v části [územní celek], postaveném na pozemku st. [parcelní číslo], včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 484/10000 na společných částech domu [adresa], v části [územní celek], postaveném na pozemku st. [parcelní číslo], včetně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 484/10000 na pozemku st. [parcelní číslo], vše v k.ú. [obec], části [územní celek], zapsané na listech vlastnictví [číslo] vedených [stát. instituce], [stát. instituce], je součástí zaniklého společného jmění účastníků jako manželů (výrok II.) a žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 49 387,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení] (výrok III.). 2. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby soud určil, že bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] a [číslo] v domě [adresa] v [obec], jsou ve společném jmění účastníků jako manželů (dále jen SJM). Uvedla, že obě jednotky byly za trvání manželství směněny za nemovitosti (pozemek st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec]), které účastníci za trvání manželství nabyli též do SJM, a to na základě kupní smlouvy ze dne 15. 8. 2017 uzavřené s obcí [obec] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova], když kupní cena byla za trvání manželství uhrazena ze společných prostředků. Předmětné bytové jednotky byly dále ze společných prostředků zrekonstruovány a jsou pronajímány třetím osobám. Účastníci vždy hovořili o tom, že nemovitosti v [obec] a následně i předmětné bytové jednotky jsou jejich společným majetkem. Přestože účastníci neměli dohodou či rozhodnutím soudu změněn rozsah společného jmění, je v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník daných bytových jednotek veden pouze žalovaný, který skutečnost, že bytové jednotky jsou součástí SJM, sporuje. 3. K tvrzení žalovaného, že kupní cena nemovitostí v [obec] byla hrazena z jeho výlučných prostředků získaných z pronajímání, resp. podnajímání těchto nemovitostí žalobkyně poukázala na ust. § 709 odst. 2 o.z. s tím, že součástí SJM je i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Tedy i takto získané finanční prostředky byly součástí SJM. O tom, že část kupní ceny byla uhrazena z prostředků získaných od matky žalovaného není žalobkyni nic známo. I když částka 109 297,74 Kč byla na účet prodávajícího převedena z účtu matky žalovaného, žalovaným byla vzápětí stejná částka jmenované vrácena. Nelze tak hovořit o darování této částky žalovanému jeho matkou. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Uvedl, že sporné bytové jednotky nabyl v návaznosti na dohody uzavřené s předchozí manželkou [jméno] [příjmení], podle kterých se stal výlučným vlastníkem nemovitostí v [obec], když všechny splátky kupní ceny byly uhrazeny nikoli z prostředků patřících do SJM (část prostředků poskytla žalovanému jako dar matka [jméno] [příjmení]), a to ještě před uzavřením manželství se žalobkyní. Nemovitosti v [obec] pronajímal postupně [jméno] [příjmení] (od 20. 7. 2009 za nájemné 15 000 Kč měsíčně), [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] (od 20. 7. 2011 za nájemné 15 000 Kč měsíčně), [jméno] [příjmení] (od 1. 3. 2014 za nájemné 11 000 Kč měsíčně) a [jméno] [příjmení] (od 1. 3. 2016 za nájemné 10 500 Kč měsíčně). Sporné bytové jednotky pak pronajímal [jméno] [příjmení] (od 9. 2. 2018 za nájemné 6 000 Kč měsíčně), [jméno] [příjmení] (od 1. 8. 2019 za nájemné 7 000 Kč měsíčně), [příjmení] [jméno] (od 3. 2. 2020 za nájemné 7 700 Kč měsíčně), [jméno] [příjmení] (od 1. 9. 2018 za nájemné 9 900 Kč měsíčně), [jméno] [příjmení] (od 1. 8. 2019 za nájemné 10 900 Kč měsíčně) a [jméno] [příjmení] (od 1. 8. 2020 za nájemné 11 500 Kč měsíčně). Veškeré příjmy z těchto nájemních vztahů byly jeho výlučnými příjmy ve smyslu § 709 odst. 1 písm. d) o.z. I pokud by kupní cena nemovitostí v [obec] byla hrazena za trvání manželství účastníků, bylo by to tedy opět z výlučných prostředků žalovaného získaných podnajímáním těchto nemovitostí. Teprve zůstatek získaných peněz lze považovat za zisk, který se mohl stát součástí SJM. Žalovaný nepopřel, že své matce jí poskytnuté finanční prostředky vrátil, ale toto učinil proto, že výši tohoto daru vůči své osobě považoval za nepřiměřeně vysokou (vzhledem k vyrovnání v širší rodině, když dcera jeho zemřelé sestry dostala od [jméno]. [příjmení], tedy jeho matky, pouze garáž). 5. Okresní soud měl provedenými důkazy (rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 5 C 327/2008 – 18 ze dne 7. 1. 2009; Smlouvou o úpravě vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu ze dne 17. 12. 2008; Smlouvou o smlouvě budoucí kupní ze dne 7. 12. 2001 včetně jejích dodatků č. 1 ze dne 26. 10. 2005, č. 2 ze dne 30. 11. 2009 a č. 4 ze dne 1. 11. 2015; nájemní smlouvou ze dne 7. 12. 2001 včetně jejího dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2009) prokázáno a mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že žalovaný spolu s bývalou manželkou [jméno] [příjmení] v době trvání jejich manželství uzavřeli s obcí [obec] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], Smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kterou se zavázali po uplynutí 20 let od uzavření smlouvy, nejpozději dne 1. 2. 2022 uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem byl dům [adresa], pozemky st.p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec], za celkovou kupní cenu 1 168 284 Kč. Ohledně týchž nemovitostí byla zároveň uzavřena nájemní smlouva na dobu nejpozději do 1. 2. 2022. Po rozvodu manželství [jméno] a [jméno] [příjmení] (toto bylo pravomocně rozvedeno dne 7. 1. 2009) se pak se účinností od 30. 11. 2009 stal výlučným nájemcem nemovitostí a výlučným kupujícím dle Smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 7. 12. 2001 žalovaný. Smlouvou o smlouvě budoucí kupní ze dne 7. 12. 2001 včetně jejích dodatků č. 1 ze dne 26. 10. 2005 a č. 4 ze dne 1. 11. 2015 měl prokázané, že část kupní ceny nemovitostí v [obec] ve výši 815 082 Kč byla uhrazena ke dni podpisu smlouvy a zbývající část kupní ceny měla být zaplacena v předepsaných pravidelných měsíčních splátkách (tyto byly předepsány do října roku 2020), které sestávaly z jistiny a úroků, přičemž bylo konstatováno, že úrok nemá vliv na výši kupní ceny. Jinak řečeno z každé předepsané splátky byla na základě dohody účastníků smlouvy na kupní cenu započtena pouze část splátky označená jako jistina a kupní cena tak měla být doplacena až v rámci poslední splátky v říjnu 2020. Tomuto ujednání korespondují sdělení [územní celek] ze dne 21. 2. 2022 a 23. 2. 2022, podle kterých byla mimořádná platba žalovaného ze dne 9. 6. 2017 ve výši 109 290,74 Kč započtena co do částky 91 075,62 Kč na kupní cenu a zbytek na úroky a poplatek za mimořádnou splátku. Podle kupní smlouvy ze dne 15. 8. 2017 pak byla kupní cena uhrazena před podpisem smlouvy, vyjma 1 Kč za budovu a 1 Kč za pozemky, které měly být doplaceny při podpisu smlouvy. Okresní soud proto vzal za prokázané, že kupní cena nemovitostí v [obec] byla zčásti zaplacena za trvání manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 15. 9. 2012 a pravomocně rozvedeno dne 15. 6. 2021. 6. Žalovanému se dle názoru okresního soudu nepodařilo prokázat, že by částka 109 290,74 Kč, kterou na účet [územní celek] poukázala jako doplatek kupní ceny jeho matka [jméno] [příjmení], byla darem matky jeho osobě. V rámci svědecké výpovědi totiž [jméno] [příjmení] uvedla, že danou částku zaslala synovi na jeho žádost a on jí peníze brzy vrátil, aniž by jej o to požádala. Nepotvrdila tudíž, že by jejím úmyslem bylo žalovanému peníze darovat. Tomuto korespondují i výpisy z účtu, podle kterých svědkyně sice dne 9. 6. 2017 poukázala danou částku na účet [územní celek], avšak zcela totožná částka jí dne 15. 6. 2017 byla převedena z účtu žalovaného. Postup žalovaného se tak ve světle uvedených skutečností jeví jako účelový, s úmyslem prokázat, že částka 109 290,74 Kč nebyla společnými prostředky účastníků. 7. Ale i kdyby tomu tak bylo, zbývaly by další jednotlivé splátky placené pravidelně od uzavření manželství účastníků, u kterých by žalovaný musel prokázat, že tyto byly hrazeny z jeho výlučných prostředků. V řízení nebylo prokázáno, ba ani tvrzeno, že účastníci by měli dohodou či rozhodnutím soudu změněn rozsah společného jmění či že by nevedli společnou domácnost. Ohledně finančních prostředků použi