22 CO 212/2022-541 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 23 330 Kč (výrok I.), uložil žalobci nahradit každému z žalovaných náklady řízení ve výši 63 735 Kč (výroky II. a III.), uložil každému z žalovaných nahradit žalobci náklady řízení o vzájemném návrhu ve výši 10 578,10 Kč (výroky IV. a V.), uložil žalobci nahradit náklady řízení státu ve výši 10 756 Kč (výrok VI.) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 1 167 Kč (výrok VII.). 2. K odůvodnění okresní soud uvedl, resp. ze spisu vyplývá, že se žalobce původně domáhal po žalovaných zaplacení částky 74 223 Kč skládající se z několika různých nároků, jež měly vzniknout v souvislosti s tím, že pronajal žalovaným byt v domě [adresa] v [obec] s příslušenstvím nájemní smlouvou ze dne [datum], ve znění jejích dodatků, a to zejména v souvislosti se skončením nájmu dne [datum] a událostí, které se odehrály po jeho skončení. V rámci vylíčení rozhodných skutečností žalobce mj., uvedl, že k zajištění svých nároků obsažených v žalobě uplatnil zadržovací právo k některým movitým věcem žalovaných, které se v pronajatém bytě nacházely. Žalovaní v rámci svých vyjádření k žalobě uváděli, že žalobce žalovaným svévolně zabral nábytek, osobní věci, doklady a s těmi protiprávně nakládal; tyto věci žalovaní posléze specifikovali podáními ze dne [datum] a [datum], v nichž též navrhli„ ocenit věci soudním znalcem, protože budou mít daleko vyšší cenu, než činí nedoplatek za energie“. Okresní soud to považoval za obranu žalovaných, nicméně žalovaní nikdy neuvedli, zda a jaký nárok z těchto tvrzení vůči žalobci uplatňují (viz též jejich závěrečný návrh ze dne [datum]) 3. Okresní soud o žalobě rozhodl poprvé dne 14. 12. 2016 rozsudkem č. j. 108 C 58/2014 – 246 ve znění usnesení č. j. 108 C 58/2014 – 252 ze dne 27. 1. 2017. Tímto rozsudkem byli žalovaní uznáni povinnými zaplatit žalobci částku 66 740,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení. Co do částky 7 482,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek, vyjma odvoláním nenapadeného výroku II, jímž byla žaloba co do částky 7 482,95 Kč s příslušenstvím zamítnuta, byl ve výroku I rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č. j. 22 Co 121/2017 – 269 ze dne 3. 8. 2017 zčásti změněn tak, že v rozsahu smluvní pokuty v částce 28 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení byla žaloba zamítnuta a ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek zrušen a vrácen okresnímu soudu k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstávala částka 38 240,05 Kč Krajský soud mj. poukázal na to, že žalovaní v souvislosti se zadrženými movitými věcmi neuplatnili žádný nárok, a to ani ve formě námitky započtení, a proto není třeba, aby se okresní soud jejich tvrzeními v tomto směru jakkoli zabýval. 4. Okresní soud znovu o žalobě rozhodl rozsudkem č. j. 108 C 58/2014-395 ze dne 5. 6. 2019, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 60 838,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5% ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení, řízení bylo zastaveno co do částky 5 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení, a žalobci uloženo zaplatit žalovaným každému polovinu částky 23 330 Kč. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 22 Co 42/2020-443 ze dne 22. 9. 2020 a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud mj. poukázal na to, že aniž by bylo rozhodnuto o nějaké změně žaloby, resp. aniž by bylo zřejmé, že žalobce nějakým určitým způsobem žalobu změnil a navrhl připuštění této změny, okresní soud rozhodl v rámci rozhodnutí o žalobě o částce podstatně vyšší, než byla předmětem řízení, přičemž nebylo ani jasné, z jakých dílčích nároků se žalovaná částka skládá. Dále byl rozsudek zrušen i proto, že žalovaní poprvé v řízení uplatnili vzájemný návrh na zaplacení částky 23 330 Kč až u posledního jednání okresního soudu dne 5. 6. 2019, u něhož navíc nebyli žalobce ani jeho zástupce přítomni, takže jim vzájemný návrh nebyl nikdy doručen. 5. V souladu s pokynem krajského soudu okresní soud následně vyzval žalobce, aby upřesnil, zda svými podáními činěnými před vydáním rozsudku ze dne 5. 6. 2019 mínil navrhnout změnu žaloby a jakou, a aby specifikoval, jakých částek se domáhá na jakém nároku. Žalobce na tyto výzvy nereagoval, proto okresní soud usnesením č. j. 108 C 58/2014-455 ze dne 27. 5. 2021, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2021, žalobní návrh na zaplacení částky 38 240,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení odmítl, čímž byl vyčerpán předmět sporu založený žalobou ze dne 7. 5. 2014. Předmětem řízení tak zůstal toliko vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 23 330 Kč. 6. Žalobce následně namítl promlčení nároku uplatněného vzájemným návrhem žalovaných. 7. Žalovaní měli za to, že námitka promlčení není důvodná, neboť o tom, že žalovaným vznikla škoda, a o tom, že hodnota movitých věcí je vyšší, než připouštěl žalobce, hovořili již v roce 2016. Připustili, že procesní návrh výslovně podán nebyl, tvrdili ale, že nárok uplatnili v tříleté lhůtě od vyklizení, která by uplynula 10. 4. 2017, neboť nárok byl uplatněn již závěrečným návrhem z 10. 12. 2016. 8. Okresní soud po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobce jako vlastník pronajal žalovaným byt [adresa] v přízemí domu [adresa] v obci [obec] na dobu určitou od 19. 3. 2013 do 30. 9. 2013 s možností prodloužení o půl roku. Dodatkem ze dne 1. 4. 2013 pronajal žalobce žalovaným také jedno parkovací stání. Dodatkem datovaným dnem 20. 3. 2014 byla prodloužena doba nájmu od 1. 10. 2013 do 20. 3. 2014. Dopisem ze dne 9. 4. 2014 sdělil žalobce žalovaným, že ke dni 20. 3. 2014 jim skončila nájemní smlouva. Žalobce téhož dne 9. 4. 2014 za účasti třetí osoby vyměnil zámky u bytu a využil zadržovacího práva k věcem žalovaných, které se v bytu nacházely, neboť měl za to, že dluh žalovaných v souvislosti s nájmem převýšil 50 000 Kč. Dne 14. 4. 2014 také podal příslušný návrh na Okresní soud v Trutnově. Využití zadržovacího práva žalovaným sdělil SMS zprávou a vylepil oznámení na balkónové a vchodové dveře domu. Dne 19. 4. 2014 žalovaní do bytu vnikli a část svých věcí tam umístěných odvezli. V bytě poté z věcí žalovaných zůstala nejméně sedací souprava, skleněná skříň, skleněný stůl pod TV, skleněný konferenční stolek, koberec, lednice, manželská postel s jednou matrací, dřevěná skříň, dva noční stolky, chladnička a pračka. Žalobce nechal tyto věci popsat a ocenit znalcem [jméno] [příjmení], který je shlédl v bytě dne 28. 4. 2014. 9. Dopisem ze dne 20. 5. 2014 žalovaní mj. sdělili žalobci, že uplatnění zadržovacího práva považují žalovaní za nedůvodné, protože v době zadržení věcí podle nich neexistoval žádný dluh. Žalobce podle názoru žalovaných svévolně vnikl do bytu a nakládal s věcmi žalovaných, včetně osobních, které nemohou být předmětem zadržovacího práva. Podle žalovaných šlo ze strany žalobce o záměrné jednání, s cílem se na žalovaných obohatit a poškodit je. Žalovaní proto žalobce vyzvali k vydání věcí s tím, že nebudou-li vydány, budou záležitost řešit soudní cestou. 10. Okresní soud poukázal na ustanovení § 609, § 610 odst. 1 věta první, § 611, § 619 odst. 1 a 2, § 620 odst. 1, § 629 odst. 1 a § 636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný vzájemným návrhem žalovaných je promlčen. Žalobce si nepočínal po právu, pokud dne 9. 4. 2014 jednostranně vnikl do bytu do té doby užívaného žalovanými, vyměnil u něj zámek a znemožnil jim jeho další užívání, přičemž takto uplatnil své zadržovací právo vyplývající z ustanovení § 2234 ve spojení s § 1395 o. z. Porušil také ustanovení § 1397 o. z., podle nějž mimo jiné věřitel může zadrženou věc užívat jen se souhlasem vlastníka a uspokojením pohledávky prostřednictvím zadržovacího práva je pak možné pouze v souladu s ustanoveními § 1398 a § 1359 o. z., tj. způsobem, o němž se věřitel dohodl s dlužníkem v písemné formě nebo z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě nebo z prodeje zadržené věci podle jiného zákona. Žalobce si nejprve ponechal zadržené věci žalovaných a následně s nimi naložil tak, že je již nemá. V příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním žalobce vznikla žalovaným škoda jako majetková újma v částce 23 330 Kč vyplývající ze znaleckého posudku soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení], za niž by žalobce žalovaným odpovídal. 11. V daném případě žalovaní od počátku věděli, že to byl právě žalobce, kdo jejich movité věci zadržel, a s ohledem na průběh událostí výše popsaných, a také písemná podání samotného žalobce, je zjevné, že od 9. 4. 2014, kdy k zadržení došlo, neměli a ani nemohli mít o osobě odpovědné žádnou pochybnost. Stejně tak od uvedeného data věděli, jaké věci jim žalobce zadržel, přičemž s ohledem na skutečnost, že movité věci, které jsou oceněny v odbo