22 CO 288/2021-73 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 26 209,52 Kč s úrokem ve výši 18,98 % ročně z uvedené částky od 10. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 10. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky 23 814,48 Kč s příslušenstvím a úroku a úroku z prodlení nad úrok a úrok z prodlení uvedený ve výroku I. (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalobci doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 500 Kč (výrok IV.). 2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce [název] [jméno] [příjmení] (správně [právnická osoba], pozn. krajský soud) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit s úrokem ve výši 22 488 Kč a poplatkem 12 000 Kč. Žalovaný tak měl podle smlouvy vrátit poskytnutou částku, úrok a poplatek v 24 měsíčních splátkách po 2 687 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 60,73 % ročně, RPSN činila 133,15 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, nezaplatil žádnou splátku. Původní věřitel proto oznámením ze dne 9. 4. 2020 úvěr zesplatnil, přičemž dlužná částka ke dni zesplatnění 51 697,52 Kč se skládala z jistiny 30 000 Kč, administrativního poplatku 5 500 Kč, zůstatku úroku ve výši 14 524 Kč, účelně vzniklých nákladů 300 Kč a úroku z prodlení ke dni zesplatnění 1 373,52 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobci a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Běžné úroky z úvěrů v červnu 2018 činily 15 % ročně. 3. Okresní soud posoudil uvedenou smlouvu podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.), dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k následujícímu právnímu závěru. 4. Smlouva o úvěru jako celek byla uzavřena platně, avšak ujednání o úroku a administrativním poplatku považoval okresní soud za rozporné s dobrými mravy, poškozující žalovaného jakožto slabší stranu, resp. spotřebitele, neboť sjednané navýšení je neúměrně vysoké. Okresní soud uvedl, že za akceptovatelnou výši navýšení poskytnuté jistiny považuje částku 9 000 Kč. 5. Dále okresní soud uvedl, že mezi tvrzeními žalobce existuje rozpor. Na jednu stranu žalobce tvrdí, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho, na druhou stranu mělo být součástí postupované pohledávky ve výši 51 697,52 Kč i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce v tomto řízení neuplatňoval. Okresní soud proto dospěl k závěru, že od součtu jistiny a přiměřeného navýšení, tedy od částky 39 000 Kč, je nutno odečíst částku 12 790,48 Kč, což je buď částka žalovaným uhrazená, nebo částka, kterou žalobce v řízení neuplatňoval. Proto okresní soud žalobci přiznal částku 26 209,52 Kč se sjednaným úrokem ve výši 18,98 % p. a. a se zákonným úrokem z prodlení, oboje ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Ve zbytku pak žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.), s tím, že oba účastníci měli přibližně stejný úspěch i neúspěch v řízení. 7. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze co do části výroku II., jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 12 790,48 Kč s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 3 790,48 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 790,48 Kč od 10. 5. 2020 do zaplacení, podal žalobce včasné odvolání. Poukázal na to, že skutkový závěr okresního soudu o tom, že žalovaný měl na předmětný úvěr zaplatit celkem 12 790,48 Kč, je nesprávný, neboť z ničeho neplyne. Žalobce výslovně tvrdil, že žalovaný na úvěr nezaplatil nic. Pokud pak žalobce požadoval žalobou nižší částku, než jaká mu byla původním věřitelem postoupena, pak takový postup je právem žalobce. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že i co do částek, ohledně nichž bylo podáno odvolání, žalobě vyhoví. 8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 9. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v rozsahu, v jakém se odvolatel domáhal přezkumu, a v závislém výroku o nákladech řízení, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. 10. V daném případě je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. V této smlouvě se právní předchůdce žalobce jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 420 o. z. zavázal poskytnout žalovanému finanční částku 30 000 Kč a žalovaný se jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. zavázal tuto částku vrátit ve sjednaných splátkách, se sjednanými úroky a poplatky. 11. Okresní soud po právní stránce správně posoudil celkově smlouvu o úvěru uzavřenou žalovaným a právním předchůdcem žalobce jako platnou, když v řízení nevyšel najevo žádný důvod neplatnosti smlouvy jako celku. Krajský soud souhlasí rovněž se závěrem okresního soudu, že ujednání o plnění žalovaného obsažené ve smlouvě, resp. o úrocích a poplatcích, nejsou souladné s dobrými mravy. Tato ujednání jsou nicméně podle § 576 o. z. oddělitelná od ostatního obsahu smlouvy, a proto neplatnost těchto ujednání nezpůsobila neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (k tomu srov. i § 574 o. z.). Dlužník je v takovém případě povinen podle § 1802 o. z. platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 12. Se závěry okresního soudu o důvodech nepřiznání částek v odvoláním napadeném rozsahu se však krajský soud neztotožňuje. Žalobci je nutno dát za pravdu, že výslovně tvrdil, že žalovaný na poskytnutý úvěr nezaplatil ničeho. Žádná úhrada pak nevyplývá ani z listin, které žalobce obdržel od svého právního předchůdce a předložil je soudu. Nižší částky úroku a poplatku, než jaké byly uvedeny ve smlouvě o úvěru, byly původním věřitelem zjevně vyčísleny proto, že úvěrový vztah netrval po celou sjednanou dobu, a tvoří tak poměrnou část těchto sjednaných plnění za dobu od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění. Za dané situace tedy bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že na úvěr něco zaplatil, což žalovaný neučinil. Je pak nutno souhlasit se žalobcem i v tom, že rozhodne-li se žalobou požadovat nižší částku, než na jakou by měl podle hmotného práva nárok, nelze tento jeho postup sankcionovat a považovat žalobu za nedůvodnou právě ohledně částky, kterou žalobce svou žalobou neuplatnil. 13. Vzhledem k výše uvedenému proto krajský soud podle 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část výroku II. rozsudku okresního soudu a v tomto rozsahu (tj. ohledně částky, o níž měl okresní soud za to, že byla žalovaným uhrazena, včetně příslušné části úroku a úroku z prodlení) žalobě vyhověl, jak je uvedeno shora. 14. Vzhledem k částečné změně výroku rozsudku okresního soudu ve věci samé musel krajský soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. Po změně byl žalobce v řízení převážně úspěšný, a to v rozsahu cca 75% (s přihlédnutím k požadovanému příslušenství), a má tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 50% vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady byly tvořeny odměnou advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 3 140 Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, DPH z odměny a náhrad v sazbě 21%, a soudním poplatkem 2 002 Kč, celkem tedy 14 489,20 Kč, z čehož polovina činí 7 244,60 Kč. 15. Výrok o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení, které žalobce požadoval v rozsahu odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast advokáta u jednání) po 1 620 Kč, dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a DPH z těchto částek v sazbě 21%, a dále soudního poplatku z odvolání 640 Kč, tedy celkem 5 286,40 Kč. 16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.