22 CO 31/2022-250 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí studny nacházející se na hranici pozemků parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa], a parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa], v [katastrální uzemí] (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 58 700 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. [číslo] zatímco žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo]. Na hranici těchto pozemků se nachází studna, nad níž prochází plot. Hranice mezi pozemky prochází středem studny. Studna byla a je opatřena mj. ruční pumpou, která směřovala na pozemek žalovaných. Vodu ze studny čerpali uživatelé obou předmětných pozemků, resp. domů, avšak předchozí vlastnice p. [parcelní číslo] paní [příjmení] a paní [příjmení] se nejprve žalovaných dotázali, zda souhlasí s tím, aby tyto vlastnice vodu čerpaly. Mezi účastníky dochází ke sporům ohledně čerpání vody ze studny, tyto vyústily v roce 2019 v podání žaloby z rušené držby, kterou se žalovaní vůči žalobkyni a jejímu manželovi domáhali, aby se zdrželi bránění žalovaným v užívání studny za účelem čerpání vody. 3. Pozemek parc. [číslo] byl v roce 1928 převeden obcí [obec] na manžele [jméno] a [jméno] [příjmení]. Manželé [příjmení] v roce 1928 postavili na pozemku parc. [číslo] dům, v současnosti [adresa]. Ve stavebních plánech domu není zakreslena studna. V roce 1979 nabyl pozemek s domem do vlastnictví [jméno] [příjmení], a to v rámci dědictví po [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne 18. 11. 1987 tento pozemek (spolu s dalšími nemovitostmi) prodal [jméno] [příjmení]. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že jsou nemovitosti prodávány včetně příslušenství, v jehož rámci byla výslovně uvedena studna (bez bližší specifikace). [jméno] [příjmení] prodala uvedený pozemek (spolu s dalšími nemovitostmi) kupní smlouvou ze dne 11. 4. 2007 [titul] [jméno] [příjmení], s tím, že s nemovitostmi je převáděno i veškeré jejich příslušenství, které bylo příkladmo vyjmenováno, ovšem studna ve smlouvě výslovně uvedena nebyla. [titul] [jméno] [příjmení] prodala kupní smlouvou ze dne 25. 10. 2016 předmětný pozemek (spolu s dalšími nemovitostmi) s tím, že s nemovitostmi je převáděno i veškeré jejich příslušenství, které nebylo nijak specifikováno, žalobkyni a [jméno] [příjmení], kteří nemovitosti nabývali do svého společného jmění manželů. V současnosti je jako výlučný vlastník předmětného pozemku zapsána v katastru nemovitostí žalobkyně na základě souhlasného prohlášení žalobkyně a jejího manžela. 4. Pozemek parc. [číslo] byl v roce 1921 převeden obcí [obec] na manžele [jméno] a [jméno] [příjmení] Tito na pozemku postavili dům, nyní [adresa]. Ve stavebních plánech domu je studna zakreslena, a to ve formě nákresu bez zakótování přesného umístění. [obec] rozhodovala o povolení stavby i o její kolaudaci, stavba byla kolaudována beze změn. Předmětná studna tedy byla vytvořena v roce 1921 v souvislosti s výstavbou domu [adresa]. Smlouvou ze dne 25. 9. 1935 převedli [jméno] a [jméno] [příjmení] předmětný pozemek s domem na manžele [jméno] a [jméno] [příjmení]. V roce 1988 zdědil polovinu patřící [jméno] [příjmení] jeho stejnojmenný syn. V rámci dědického řízení byl vypracován znalecký posudek znalce [příjmení] z 28. 4. 1988, v němž je v popisu nemovitosti uvedena polovina kopané studny z roku 1921, hluboká 4 metry, s ruční pumpou. Darovací smlouvu ze dne 31. 7. 1992 darovala [jméno] [příjmení] jednu polovinu pozemku s domem [jméno] [příjmení], s tím, že převáděné nemovitosti byly popsány ve znaleckém posudku znalce [příjmení] z 18. 7. 1992; ve smlouvě je studna výslovně zmíněna. Kupní smlouvou ze dne 9. 10. 1992 prodal [jméno] [příjmení] předmětný pozemek (spolu s dalšími nemovitostmi) žalovaným s tím, že nemovitosti byly převáděny s veškerým jejich příslušenstvím, mezi nímž je výslovně uvedena studna. 5. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce tak, že předmětná studna je samostatnou věcí v právním smyslu, neboť jde o nadzemní i podzemní stavební konstrukci jako výsledek lidské činnosti; k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2597/2010. Dále okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.). Žalobkyně a žalovaní jsou totiž vlastníky sousedních pozemků, na jejichž hranici se sporná studna nachází, a žalobkyně tvrdí, že je výlučnou vlastnicí studny a žalovaní to popírají. 6. Podle okresního soudu je pak v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) nutno vznik vlastnického práva ke studni posoudit podle právní úpravy platné a účinné v době jejího vzniku, tedy v daném případě zejména podle ustanovení § 418 Obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. (dále též o. z. o.). Obecný zákoník občanský upravoval v § 417 až 419 poměr stavby k pozemku, na němž byla postavena, přičemž vycházel ze zásady„ superficies solo cedit“; tato zásada specifikovaná v § 297 o. z. o. znamenala, že stavba nebyla samostatnou věcí, nýbrž součástí pozemku a vlastníkem stavby byl tedy vlastník pozemku. Věci, které byly na pozemku zřízeny s tím úmyslem, aby tam trvale zůstaly, byly součástmi nemovitosti. Vlastník pozemku se tedy stal vlastníkem stavby na něm zřízené bez ohledu na osobu stavebníka. Výjimku obsahovalo ustanovení § 418, věty třetí o. z. o., podle kterého věděl-li vlastník půdy, že se staví, a tomu, kdo stavěl poctivě, to ihned nezakázal, mohl žádat jen obecnou hodnotu za pozemek. Poctivý stavebník se stal vlastníkem pozemku a stavby. Důkazní břemeno bylo v případě sporu rozvrženo tak, že stavebník musel dokázat vědomost vlastníka pozemku o tom, že se staví na jeho pozemku, a vlastník pozemku zase, že stavebník nebyl dobré víry. Vlastnictví se týkalo jen té části pozemku, která byla skutečně zastavěna. 7. Okresní soud dospěl k závěru, že stavba sporné studny byla příslušenstvím stavby domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] kdy stavebníky byli manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]. V době stavby domu [číslo] tedy i sporné studny byla vlastníkem sousedního pozemku, tj. nyní pozemku ve vlastnictví žalobkyně, [územní celek] [územní celek], která rozhodovala o povolení stavby i o její kolaudaci, musela vědět o tom, kde studna je. Pokud by tedy studna přesahovala do pozemku obce, bylo tedy na obci jako majiteli zasaženého pozemku, aby stavbu zakázala. Pokud však ničeho nenamítala, a zjevně se tak nestalo, tak ve smyslu § 418, věta třetí o. z. o. mohla žádat po stavebnících jen obecnou hodnotu za pozemek a vlastníkem stavbou zasaženého pozemku a tedy i studny se ze zákona stal stavebník, tedy manželé [příjmení], a toto jejich právo přecházelo na jejich právní nástupce až k žalovaným. Okresní soud tedy dospěl k závěru, že vlastníkem studny jsou žalovaní, přesněji, že studna je v jejich společném jmění manželů. 8. Žalobkyně své vlastnické právo odvozovala od toho, že studna je uvedena ve smlouvě kupní ze dne 18. 11. 1987, kterou pan [příjmení] převáděl nemovitost na paní [příjmení] (právní předchůdci žalobkyně). Pan [příjmení] však nebyl vlastníkem studny, nemohl ji tedy platně převést na paní [příjmení]. Nyní již lze jen obtížně zjistit, na základě čeho brali vodu ze studny právní předchůdci žalobkyně, mohlo se jednat o výprosu či jinou formu výslovné či konkludentní dohody; podle okresního soudu se lze domnívat, že situaci až tak neřešili, když bylo vody dost pro obě nemovitosti a zjevně nedocházelo k žádným sporům. 9. Okresní soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl a úspěšným žalovaným přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, a to za 11 úkonů právní služby advokáta po 4 960 Kč, 11 paušálů po 300 Kč, cestovné advokáta a jeho náhradu za ztrátu času. 10. Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala předně, že okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že předmětnou studnu zhotovili manželé [příjmení] v roce 1921. Stěžejní, resp. v podstatě jediný důkaz, o nějž okresní soud opřel tento závěr, byl stavební plán domu [adresa]. Tento plán však byl vyhotoven až v březnu 1921, přitom již 10. 3. 1921 proběhlo šetření k povolení užívání stavby domu [adresa], a podle něj měla být studna umístěna u paty domu. Nedává smysl, aby za těchto okolností stavební plán obsahoval takový zákres studny, která měla být dle tvrzení žalovaných k 10. 3. 1921 fakticky zhotovena na úplně jiném místě, a to na hranici pozemku ve vzdálenosti 12 m od domu. Při následném převodu pozemků trhovou smlouvou z 14. 10. 1921 došlo k zaměření hranice pozemku, a pokud by na hranici byla studna, nepochybně by tato okolnost byla zmíněna. Tedy, podle žalobkyně, v roce 1921 v současném umístění žádná studna zhotovena nebyla. S tím je v souladu i trhová smlouva z 8. 8. 1928, kterou byl obcí prodán pozem