22 CO 35/2022-162 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby stavba stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec], byla zatížena časově neomezenou služebností nezbytné cesty ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec], (dále též„ panující pozemky“), a to v rozsahu stanoveném geometrickým plánem, kdy služebnost nezbytné cesty by zahrnovala 1) služebnost průhonu dobytka, 2) služebnost cesty spočívající v možnosti vjezdu vozidel a zemědělské techniky přes povinnou stavbu a v právu, aby jiní přes povinnou stavbu jezdili, 3) služebnost stezky se vstupem a chůzí přes povinnou stavbu, v právu dopravovat se přes povinnou stavbu lidskou silou a v právu, aby přes povinnou stavbu jiní přicházeli, odcházeli, nebo se lidskou silou dopravovali, s tím, že služebnost nezbytné cesty by dále zahrnovala povinnost 1) ubourání části povinné stavby až na základovou desku dle rozsahu stanoveného geometrickým plánem a zajištění nedotčených části povinné budovy, 2) strpět zřízení, udržování a oprav zpevněné plochy v části povinné stavby dle rozsahu stanoveného geometrickým plánem, služebnost by se zřídila jako věcně právní, 2. eventuálně, 3. aby pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] byl zatížen časově neomezenou služebností nezbytné cesty ve prospěch panujících pozemků, a to v rozsahu stanoveném geometrickým plánem, služebnost nezbytné cesty by zahrnovala 1) služebnost průhonu dobytka, 2) služebnost cesty spočívající v možnosti vjezdu vozidel a zemědělské techniky přes povinnou nemovitost a v právu, aby jiní přes povinnou nemovitost jezdili, 3) služebnost stezky se vstupem a chůzí přes povinnou nemovitost, v právu dopravovat se přes povinnou nemovitost lidskou sílou a v právu, aby přes povinnou nemovitost jiní přicházeli, odcházeli nebo se lidskou silou dopravovali, s tím, že služebnost nezbytné cesty by dále zahrnovala povinnost strpět zřízení, udržování a oprav zpevněné plochy v části povinné nemovitosti dle rozsahu stanoveného geometrickým plánem, a to ve formě skrývky zeminy do hloubky 60 cm, navezení štěrku a usazení betonových panelů, služebnost by byla zřízena jako věcně právní (výrok I.). 4. Dále okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní č. 1 a č. 2 byli povinni v rozsahu uvedeném v odst. I. strpět nezbytnou cestu, umožnit žalobci a třetím osobám vykonávat právo nezbytné cesty a nebránit jim v tom, a to za částku určenou soudem (výrok II.), a uložil žalobci nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 48 072 Kč (výrok III.). 5. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] [číslo] č. st. [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] [obec]. Žalovaný je vlastníkem staveb – budov bez č. p. / č. e., z nichž jedna stojící na pozemku parc. [číslo] druhá na pozemku parc. č. st. [číslo], a dále je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], vše v [katastrální uzemí] [obec]. Žalovaní pak mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] v témže katastrálním území. 6. Žalobce i žalovaný jsou podnikateli v zemědělské prvovýrobě. Při svém podnikání využívají nemovitosti, jež jsou předmětem tohoto řízení. Budovy ve vlastnictví žalovaného byly postaveny před rokem 1990. Žalobce své shora uvedené pozemky nabyl kupní smlouvou od [jméno] [příjmení], který v roce 1995 vyzýval žalovaného, aby jeho pozemky opustil. V roce 2015 žalobce podal na žalovaného žalobu, jíž se domáhal odstranění předmětných staveb ze svých pozemků; žaloba byla pravomocně zamítnuta v červenci 2017. 7. Při místním šetření okresní soud zjistil, že k pozemku parc. [číslo] má žalobce přístup z veřejné komunikace – pozemku parc. [číslo] jehož vlastníkem je [územní celek]. K pozemku parc. [číslo] má žalobce přístup z pozemků parc. [číslo] přes pozemek parc. [číslo] jehož spoluvlastníkem v rozsahu 2/3 je žalobce, a přes další pozemek parc. [číslo] který je ve výlučném vlastnictví žalobce. Na pozemcích parc. [číslo] [číslo] se nachází účelová komunikace ve smyslu § 7 zák. č. 13/1997 Sb., tedy veřejná cesta, což bylo zjištěno i při ohledání těchto pozemků soudem. 8. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle 1029 odst. 1 a § 1032 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) tak, že zákonné podmínky pro zřízení nezbytné cesty ve prospěch panujících pozemků tak, jak se jej žalobce domáhal, nejsou splněny. Okresní soud měl za to, že žalobce má ke svým pozemkům dostatečný přístup z veřejné komunikace, a domáhal se tak zřízení cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení, což zákon neumožňuje. Proto okresní soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) tak, že žalovaným, kteří měli plný úspěch ve věci, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to zejména za 6 úkonů právní služby advokáta po 2 300 Kč, šest úkonů po 3680 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta a daň z přidané hodnoty. 10. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že okresní soud učinil nesprávná skutková zjištění, resp. nesprávně právně posoudil možnost přístupu na panující pozemky žalobce přes pozemky parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného 1) a par. [číslo] ve vlastnictví manželů [příjmení]. Na těchto pozemcích se nachází polní cesta, která nesplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, a to zejména pro nesouhlas vlastníků s takovým využíváním pozemků. Souhlas vlastníků s veřejným užíváním je přitom jedním z hlavních definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace; k tomu žalobce poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 286/06, Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1868/2000 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 140/2014 či 5 As 20/2003. Nesouhlas manželů [příjmení] i žalovaného vyplynul z výpovědí manželů [příjmení], výpovědi žalobce, z fotodokumentace (označení cesty jako soukromé) i existujících smluv o zřízení věcných břemen. Cesta na těchto pozemcích je tak využívána pouze na základě výprosy. Žalobce poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2020. 11. I kdyby však na pozemcích parc. [číslo] par. [číslo] veřejně přístupná účelová komunikace byla, přesto by byl rozsudek okresního soudu nesprávný. Mezi těmito pozemky a pozemky, jejichž je vlastníkem či spoluvlastníkem žalobce, se nachází úzký pruh dalších pozemků, konkrétně parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného a parc. [číslo] ve vlastnictví manželů [příjmení], k nimž žalobce také nemá žádné oprávnění. Dále pak cesta na pozemcích parc. [číslo] par. [číslo] není vhodná pro přístup žalobce k pozemku parc. [číslo] protože je nesjízdná v zimních měsících i v době silnějších srážek. Žalobce přitom potřebuje na pozemek parc. [číslo] jezdit i s těžkou zemědělskou technikou a hnát tam dobytek, k čemuž je nezbytná stabilní cesta zřízená za tím účelem. Žalobcem navrhované vedení nezbytné cesty by také znamenala mnohem kratší cestu k panujícím pozemkům, než přístup, na nějž poukázal okresní soud. Těmito skutečnostmi se okresní soud nezabýval vůbec, takže jeho rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné. 12. Pokud pak okresní soud v závěru odůvodnění napadeného rozsudku poukázal na skutečnost, že žalobce si musel být již při nákupu pozemků vědom problematické situace ohledně příjezdové cesty, pak to nelze považovat za relevantní pro danou věc, a to nejen s ohledem na dobu koupě pozemků, ale i s přihlédnutím k tomu, že si žalobce žádného problému mezi ním a žalovaným 1) nebyl vědom. Situace se změnila až po koupi pozemku a snahou žalobce o rozšíření svého podnikání. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud zrušil odvoláním napadený rozsudek a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. 13. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že návrhy žalobce na zřízení cesty, jak jsou vtěleny do žaloby, nemohou být důvodné. Vyhovění primárnímu petitu by znamenalo, že žalobce by musel ubourat nemalou část své stavby odchovny, vyhovění eventuálnímu petitu by pak znamenalo vybudování nové cesty, což by byl výrazný zásah do práv žalovaných. Navrhovaná znění výroku rozsudku by navíc byla nevykonatelná. 14. Podle žalovaných je cesta vedoucí po pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] dalších navazujících pozemcích k lesu, nepochybně cestou veřejnou. Z geometrického tvaru těchto pozemků, jejich označení i umístění v terénu je patrno, že jde o dopravní cestu odpovídající definici veřejně přístupné účelové komunikace, jak byla Nejvyšším soudem podána v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1868/2000. Takto je cesta užívána od nepaměti. Vlastník pozemku parc. [číslo] [jméno] [příjmení] slyšený okresním soudem uvedl, že tuto cestu užívají všichni, kdo tam jedou, a to až k lesu, a že to nikdy nikomu nezakázal. Všichni vlastníci pozemků, na nichž je tato cesta, přinejmenším konkludentně vyjádřili souhlas s užíváním cesty jako veřejné, a případné zřízení věcných břemen k cestě na tom nic nemění. 15. Co se týče vhodnosti přístup