23 CO 187/2022-629 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jen„ zákon o půdě“), a to pozemků parc. [číslo] [číslo] v k.ú. [obec] v hodnotě 113.164,80 Kč (výrok I.), žalovaného zavázal k povinnosti nahradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně náklady řízení v částce 123.291,70 Kč k rukám advokáta původního žalobce (výrok II.) a žalovaného rovněž zavázal k povinnosti nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení v částce 9.801 Kč v třídenní lhůtě splatnosti (výrok III.). 2. Okresní soud takto rozhodoval o požadavku původního žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] jakožto oprávněné osoby v režimu zákona o půdě o poskytnutí náhrady za v minulosti odňaté, ale pro zákonné překážky nevydané pozemky původního pozemkového katastru [číslo] v k. ú. [část obce], přičemž mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok na náhradu za tyto pozemky je důvodný, že náleží původnímu žalobci jako oprávněné osobě dle zákona o půdě, ale spor se odvíjel od ocenění těchto pozemků a od způsobu, jakým žalobce poskytnutí náhrady požadoval. Žalobce totiž v tomto řízení uplatnil přímý nárok na vydání konkrétních pozemků ve vlastnictví státu, jakožto mimořádného prostředku obrany proti libovůli a svévoli státu v situaci, kdy se dlouhodobě neúspěšně domáhal uspokojení svého restitučního nároku za nevydané předmětné pozemky včetně pozemku původního pozemkového katastru [číslo] k.ú. [část obce] a podle názoru žalobce se nemohl dostatečně efektivně účastnit veřejných nabídek na poskytnutí náhradních pozemků z veřejné nabídky. Konkrétně uzavřel, že mu ze strany žalovaného byla dlouhodobě odpírána náhrada za tento pozemek, a to mimo jiné i tím, že byl nesprávně žalovaným oceňován, a to vše do té míry, že obecné soudy opakovaně konstatovaly, že ze strany žalovaného docházelo a dochází při uspokojování uvedeného restitučního nároku k liknavému a svévolnému postupu a opakovaně tak bylo rozhodnuto o důvodně uplatněném přímém nároku žalobce na vydání konkrétních pozemků. Protože pak žalovaný v souvislosti s rozhodnutím o nevydání dalších pozemků původního pozemkového katastru [číslo] v k.ú. [část obce] v průběhu roku 2020 znovu tyto ocenil jako zemědělské, tedy v ceně výrazně nižší, než s ohledem na jejich budoucí účelové užití jako pozemků stavebních po jejich odnětí státem, tak tím žalovaný i ve vztahu k těmto dalším pozemkům nadále bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval či zcela znemožňoval uspokojení nároku žalobce jako oprávněné osoby v získání odpovídající náhrady zásadně předpokládaným způsobem, tedy prostřednictvím veřejné nabídky pozemků. Postup žalovaného při poskytování náhrady za pozemky původního pozemkového katastru [anonymizováno] a [anonymizováno], hodnotil opětovně obdobně jako v případě pozemku [anonymizováno] jako liknavý, svévolný a diskriminační a tedy ve výsledku takový, který umožňuje žalobci domáhat se uspokojení svého nároku oceněného částkou 11.008.640 Kč jako liknavý, svévolný a dikriminační a tedy s možností domáhat se přímého nároku na vydání jím označených pozemků. Protože pak u žalobcem vybraných pozemků ve vlastnictví žalovaného, a to parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec], v hodnotě 113.164,80 Kč, neshledal žádné překážky pro jejich vydání, tak bylo rozhodnuto i s ohledem na celkový dosud nevykrytý nárok původního žalobce, že požadavek žalobce na nahrazení projevu vůle je důvodný. 3. Proti tomuto rozsudku si podal žalovaný včasné odvolání, když odvolací argumenty se zásadně kryly s obranou uplatňovanou již v řízení před soudem prvého stupně. Žalovaný tak nezpochybňoval důvodnost nároku na poskytnutí náhrady za v minulosti odňaté, ale nevrácené, pozemky původního pozemkového katastru [číslo]. Připomněl, že náhrada za pozemek původního pozemkového katastru [anonymizováno] vyčíslená ve výši 1.575.600 Kč již byla poskytnuta v celkovém plnění ve výši 1.396.736,10 Kč a k vykrytí tak zbývá již toliko jen 178.863 Kč. Popíral ale, že by žalobce měl možnost uplatňovat přímý nárok na vydání pozemků jako náhrad i za pozemky původního pozemkového katastru [číslo] obdobně, tak jako tomu bylo v případě pozemku původního pozemkového katastru [anonymizováno], neboť o nevydání těchto dvou posléze uvedených pozemků [číslo] bylo rozhodnuto až rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum], s datem nabytí právní moci [datum], teprve poté mohlo dojít k oceňovacímu procesu a ke stanovení výše případné náhrady. Přesto žalobce, aniž by jakkoliv inzeroval nesouhlas s tímto oceněním a předložil žalovanému výsledky svého vlastního ocenění, vyvolal toto řízení, a začal uplatňovat svůj přímý nárok na vydání náhradních pozemků, aniž by se aktivním způsobem ucházel o poskytnutí náhrady způsobem, který předvídá zákon o půdě, a to ani v nesporné části svého nároku ve výši 361.124,70 Kč. Za této situace těžko lze ve vztahu k žalovanému konstatovat svévoli či liknavost, když žalobce při uspokojování svého nároku na náhradu si nepočínal aktivně a nesnažil se získat náhradní pozemky z veřejné nabídky. 4. Další část odvolací argumentace žalovaného se odvíjela od nesouhlasu s oceněním pozemků původního pozemkového katastru [číslo] v k.ú. [část obce] opakovaným argumentem o tom, že v době odnětí šlo o pozemky zemědělské, užívané k zemědělským účelům a i v příslušné evidenci jako zemědělské také evidované. Pro případ, že by snad přeci jen měl obstát názor o potřebě ocenit uvedené pozemky jako pozemky stavební, pak mělo dojít k aplikaci příslušných srážek z ceny podle přílohy [číslo] vyhl. č. 182/1988 Sb. k datu přechodu pozemku na stát, tedy k 21. 11. 1949, přičemž v odvolacím řízení především žalovaný se dovolával aplikace srážky za nedostatečné zajištěný přístup k těmto pozemkům k veřejné komunikace. Konečně žalovaný další okruh odvolacích námitek mířil do vhodnosti výběru žalobcem označených a žádaných náhradních pozemků, a to tím, že v případě jejich vydání dojde následně ke komplikaci při možném dalším rozvoji průmyslové lokality u [územní celek], resp. samotné [územní celek]. 5. Právní nástupkyně původního žalobce (o procesním nástupnictví viz zmínka níže) v odvolacím řízení navrhla potvrzení rozsudku soudu prvého stupně v přesvědčení, že postup pozemkového úřadu vykazuje znaky liknavosti a svévole, přičemž přítomnost těchto znaků je třeba dovozovat ze způsobu, jakým úřad reagoval a dosud reaguje na požadavky oprávněné osoby nejen ve vztahu k pozemkům původního pozemkového katastru [číslo] ale i pozemku původního pozemkového katastru [číslo]. Vyjádřila přesvědčení, že nebylo lze od oprávněné osoby očekávat s ohledem na reakci úřadu na ocenění [číslo] že bude možné vést nějaká další jednání s úřadem a pokoušet se účastnit se veřejných nabídek v situaci, kdy jeho nárok z hlediska výše byl významně zpochybňován a od uplatnění restitučního nároku uplynula velmi dlouhá doba a hrozilo, že poskytnutí náhrady bude dále významně oddáleno. 6. Poté, co byla tato věc předložena odvolacímu soudu, zjistil odvolací soud, že původní žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel, a proto na základě důvodů vyložených v usnesení z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že na místo žalobce bude nadále pokračováno v řízení s [titul] [jméno] [příjmení], jako se správkyní pozůstalosti. Tedy osobou s dispozičním právem k pozůstalosti před jeho konečným projednáním. 7. Odvolací soud po rozhodnutí o procesním nástupnictví projednal odvolání žalovaného, přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně a dospěl z níže uvedených důvodů k závěru, že rozsudek je možno považovat za rozsudek správný. Především soud prvého stupně provedl procesně korektním způsobem účastníky řízení navrhované důkazy, tyto důkazy řádně vyhodnotil podle pravidel ust. § 132 a násl. o.s.ř., učinil z nich tomu odpovídající a pro rozhodnutí této věci potřebná skutková zjištění, která, až na výjimku v případě zpochybňovaného napojení pozemků sporných pozemků na veřejnou komunikaci zpevněnou komunikací, žádný z účastníků výslovně nezpochybňoval a skutkové okolnosti tak lze považovat za prokázané, tak jak soud prvého stupně velmi podrobně zachytil v jednotlivých částech svého odůvodnění rozsudku. Za nepotřebné tak odvolací soud považuje dále se zabývat okolnostmi týkajícími se postavení [titul] [jméno] [příjmení] jako oprávněné osoby, toho, že mu náleží náhrada za odňaté a posléze nevydané pozemky původního pozemkového katastru [číslo] okolnosti, jak o nárocích spojených s těmito pozemky bylo v minulosti opakovaně jednáno a rozhodováno, a rovněž také okolnosti, že v případě poskytování náhrady za nevydaný pozemek pozemkového katastru [číslo] soudy včetně soudu Nejvyššího konstatovaly, že stát prostřednictvím [anonymizována tři slova] se vůči žalobci jako oprávněné osobě choval liknavě a svévolně. Odvolací soud na toto srozumitelné a přehledné odůvodnění rozsudku soudu prvého