23 CO 247/2021-116 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud svým rozsudkem rozhodl o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce učiněné žalovaným a datované 3. 6. 2020, které bylo doručeno žalobci 9. 6. 2020, je neplatné (výrok I.). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 29 000 Kč (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě žalobce jako zaměstnance o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru, které vůči němu provedl žalovaný jako jeho zaměstnavatel a které mu doručil dne 9. 6. 2020, je neplatné. 3. Za důvod zvlášť dobrého porušení pracovní kázně bylo označeno jednání žalobce dne 14. 5. 2020, kdy měl opustit pracoviště bez vysvětlení. Porušil tak příkaz nadřízeného naložit náklad na kamion a kamion předat dalšímu řidiči. Jako další důvod okamžitého zrušení pracovního poměru bylo uvedeno to, že po ukončení pracovní neschopnosti, která trvala od 14. 5. 2020 do 31. 5. 2020, nenastoupil 1. 6. 2020 do zaměstnání. Tyto důvody však žalobce neshledával za naplněné. 4. Dále připomněl, že sdělil žalovanému dopisem z 28. 7. 2020, že netrvá na dalším zaměstnání. Domáhal se rovněž nároku na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku i za dobu výpovědní doby, tedy za dva měsíce v celkové výši 29 000 Kč. 5. Žalovaný tuto žalobu považoval za nedůvodnou a okamžité zrušení pracovního poměru za platné, neboť žalobce jako zaměstnanec se dopustil jednání, které naplňuje důvody pro takový postup žalovaného jako zaměstnavatele. 6. Okresní soud při svém rozhodování vycházel z toho skutkového stavu, že dne 13. 11. 2017 účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, na základě které vznikl pracovní poměr žalobce k žalovanému s datem nástupu práce dne 13. 11. 2017, s místem výkonu práce v [obec], [ulice a číslo], druh práce byl sjednán – [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. To za mzdu 15 000 Kč měsíčně. Dne 14. 5. 2020 vznikla žalobci pracovní neschopnost, která trvala do 31. 5. 2020. Stejného dne žalobce žalovaného požádal o poskytnutí rodičovské dovolené do věku tří let syna a žalobce od 1. 6. 2020 pobírá rodičovský příspěvek. 7. Z toho okresní soud dovodil, že pokud žalobce dne14.5. 2020 nesplnil tvrzený příkaz k výkonu práce daný žalovaným, nemohl se dopustit porušení svých pracovních povinností, i když toho dne ještě svoji práci vykonával, neboť již byl v pracovní neschopnosti. Od 1. 6. 2020 žalobce čerpá rodičovskou dovolenou, pobírá rodičovský příspěvek, tím bylo vyloučeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele dle § 55 odst. 2 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Z těchto skutečností okresní soud dovodil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce žalovanému učiněné žalovaným jako zaměstnavatelem je neplatné. 8. Naopak zamítl žalobu o náhradu mzdy za dobu výpovědní doby, neboť jde o nárok dle přesvědčení okresního soudu předčasný. Nelze o něm rozhodnout dříve, než o rozhodnutí o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru nabude právní moci. 9. Pro poměrný úspěch účastníků ve sporu pak žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. 10. Proti výroku II. a III. rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání. Svůj nárok opírá o ust. § 69 odst. 3 písm. b/ zákoníku práce (zákon č. 266/2006 Sb.) a okresní soud mohl v rámci vyřešení předběžné otázky o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru posoudit i tento nárok žalobce. To i vzhledem k tomu, že žalobce netrval na dalším zaměstnání u žalovaného, ke dni 9. 6. 2020 skončil pracovní poměr žalobce u žalovaného, a nárok žalobce na náhradu mzdy je splatný ve smyslu ust. § 141 odst. 1, 3 a 5 zákoníku práce. Dovolal se závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2208/2000. Nárok žalobce je řádně doložen, neboť ve spise se nachází doklady o mzdě žalobce v rozhodném období, ta ostatně byla sjednána v částce 15 000 Kč měsíčně, tedy ve výši přesahující uplatněný žalobní nárok (14 500 Kč měsíčně). Rovněž nesouhlasí s výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť má za to, že po rozhodnutí odvolacího soudu bude ve věci plně úspěšný a bude mu náležet právo na náhradu nákladů řízení před okresním a odvolacím soudem. V tomto směru, v intencích odvolací argumentace, byla navrhována změna rozsudku okresního soudu ve výrocích II. a III. 11. Žalovaný se k odvolací argumentaci nevyjádřil, v průběhu odvolacího řízení došlo k ukončení jeho zastoupení advokátem a žalovaný se z jednání odvolacího soudu omluvil. Z tohoto důvodu odvolací soud projednal odvolání žalobce v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. 12. Odvolání je důvodné. 13. Odvolací soud připomíná, že předmětem odvolacího řízení nebyl přezkum výroku I. rozsudku okresního soudu, neboť v tomto rozsahu nebyl rozsudek okresního soudu napaden odvoláním a stal se pravomocným. To znamená, že odvolací soud při svém rozhodování vychází z toho, že okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaný učinil ve vztahu k žalobci, je neplatné (postupem dle § 72 zákoníku práce). 14. Sle § 69 odst.3, písm.b/ zákoníku práce to znamená, že k datu 9. 6. 2020 došlo k ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného, neboť žalobce sdělil žalovanému, že netrvá na dalším zaměstnávání. 15. Rovněž v takovém případě má žalobce právo na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby (viz § 69 odst. 3 písm. b/ zákoníku práce). Výpovědní doba činí dle § 51 odst. 1 zákoníku práce dva měsíce. 16. Průměrný výdělek se zjišťuje dle ust. § 351 a následujících zákoníku práce. Jde o hrubý výdělek dle § 352 zákoníku práce. Tento průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období (viz § 353 odst. 1 zákoníku práce). Rozhodným obdobím je dle § 354 odst. 1 zákoníku práce předchozí kalendářní čtvrtletí. 17. Vzhledem k tomu, že k ukončení pracovního poměru došlo 9. 6. 2020, je rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku období prvého čtvrtletí roku 2020. V tomto období, jak vyplynulo z přehledu mzdy založeného na č. l. 78 soudního spisu, dosahoval žalobce hrubé mzdy 17 800 Kč měsíčně, tedy jeho průměrný výdělek byl vyšší než činí žalobní požadavek. 18. Nejpozději k datu rozhodnutí odvolacího soudu jsou tak splněny všechny podmínky pro přiznání nároku žalobce dle § 69 odst. 3 písm.b/ zákoníku práce a odvolací soud v tomto směru přistoupil ke změně rozsudku okresního soudu ve výroku II. a žalobě v tomto směru plně vyhověl (§ 220 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu). 19. Z hlediska úspěchu žalobce v tomto soudním sporu lze tedy uzavírat, že žalobce byl plně úspěšný a má právo na náhradu nákladů řízení před okresním a odvolacím soudem dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. 20. Za řízení před okresním soudem činí odměna za 1 úkon právní služby, odměnu z tarifní hodnoty 35 000 Kč – řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru (§ 9 odst.3, písm.a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a z tarifní hodnoty 29 000 Kč – žaloba o náhradu mzdy (§ 8 odst.1 advokátního tarifu) Tyto se sčítají dle § 12 odst.3 advokátního tarifu. 21. V řízení před okresním soudem provedl advokát žalobce šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 2x sepis vyjádření, zastoupení u jednání nalézacího soudu) po 3 660 Kč dle § 7 adv. tarifu, k tomu 6x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a cestovné [obec] – [obec] – [obec], celkem ujeto 264 km, průměrná spotřeba 10,5 litru benzinu na 100 km, cena benzinu 27,80 Kč litr a paušální sazbě 4,40 Kč/km, celkem 1932 Kč, dále náhrada promeškaného času na této cestě dle § 14 advokátního tarifu 6 x 100 Kč. To vše povýšeno o 21 % DPH a připočtený soudní poplatek z žaloby ve výši 2000 Kč Náklady žalobce před okresním soudem činí 33 813 Kč. 22. Advokát žalobce v odvolacím řízení, kdy tarifní hodnota tohoto odvolacího řízení činila 29 000 Kč (§ 8 advokátního tarifu), učinil dva úkony právní služby – sepsal odvolání a účastnil se jednání odvolacího soudu. V takovém případě mu náleží odměna dle § 11 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 2x 2 260 Kč, k tomu 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, k tomu cestovné k jednání odvolacího soudu [obec] – [obec] a zpět, celkem ujeto 246 km, paušální náhrada 4,70 Kč/km, průměrná spotřeba 10,5 litru benzinu na 100 km, cena benzínu 37,10 Kč litr (vyhláška č. 511/2021 Sb.), celkem 2 115 Kč, dále náhrada promeškaného času na této cestě dle § 14 advokátního tarifu 6 x 100 Kč, to vše povýšeno o 21 % DPH a připočtený soudní poplatek z odvolání 2000 Kč Náklady odvolacího řízení žalobce činí 11 480 Kč. 23. Náklady řízení se žalobci hradí ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.