23 CO 314/2021-88 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 6.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.600 Kč za dobu od 17.12.2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 66.300 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4.513 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Rozhodoval tak o shora uvedeném požadavku žalobce, který tvrdil, že vozidlo [název] [jméno], [registrační značka] [číslo], jehož provozovatelem byl žalovaný, bylo dne 11.9.2018 zaparkováno na vyhrazeném parkovišti bez platné parkovací karty a zaplaceného parkovacího poplatku. Na vozidlo byl umístěn technický prostředek k zabránění jeho odjezdu, a protože si do 30 dnů nikdo o odstranění tohoto prostředku nepožádal, bylo dne 19.10.2018 vozidlo odtaženo z ulice [ulice] v [obec] na odstavnou plochu na [název] v [obec]. Žalovaná částka se skládá z ceny za odtah ve výši 1.600 Kč a poplatku za skladování vozidla 100 Kč/den, což za 713 dnů představuje částku 71.300 Kč. 3. Žalovaný namítal, že vozidlo prodal, a proto neshledával žalobu důvodnou. 4. Po skutkové stránce soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalovaný (zcela zjevně omylem bylo uvedeno, že žalobce) byl v rozhodné době evidován v registru vozidel jako vlastník předmětného vozidla vyrobeného v roce 1997, které dne [datum] prodal za cenu 5.000 Kč. Vozidlo bylo dne 19.10.2018 odtaženo z pokynu žalobce a umístěno na odstavném parkovišti. Předtím byl na vozidle instalován zádržný systém. Cena za odtah činí 1.600 Kč a poplatek za parkování 100 Kč za den. 5. Po právní stránce okresní soud posoudil projednávanou věc podle § 11 odst. 1 a § 102 odst. 2 písm. d/ zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve spojení s nařízením [státní instituce] [číslo] vydaného podle § 4a odst. 1 písm. a/ zák. č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Uzavřel, že žalobci náleží za odtah vozidla částka 1.600 Kč a za každý započatý den cena za skladování odtaženého vozidla ve výši 100 Kč. Dále na projednávanou věc aplikoval § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, podle něhož, nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dnů od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Dospěl pak k závěru, že předmětné vozidlo bylo v souladu s § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. odtaženo, čímž žalobci vznikly náklady ve výši 1.600 Kč, a že dále vznikly žalobci náklady se skladováním vozidla. V jejich případě však ve smyslu § 2953 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále také jen o.z.) přistoupil k moderaci. Uvedl, že přihlédl zejména k ceně vozidla, která nepřesáhla s ohledem na jeho stáří a zdokumentovaný stav částku 5.000 Kč. Požadavek žalobce na zaplacení poplatku za skladování vozidla v celkové výši 71.300 Kč snížil na částku 5.000 Kč a při tomto svém postupu odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016. Ve zbytku pak požadavek žalobce na zaplacení dalších 66.300 Kč s příslušenstvím, v podobě úroku z prodlení v zákonné výši, zamítl. 6. Rozsudek okresního soudu ve výroku II. napadl odvoláním žalobce. Namítal, že k aplikaci ust. § 2953 o.z., tj. k moderaci výše (škody) poplatku za skladování, nebyly dány žádné důvody. Za takový rozhodně nepovažoval hodnotu vozidla. Nad rámec žalobních tvrzení uvedl, že žalovaný porušil i § 8 odst. 2 písm. a/ zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle něhož je povinností podat do 10 pracovních dnů po převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla. Nesplnění této povinnosti je podle § 83 odst. 1 písm. b/ cit. zákona přestupkem, za který může být podle § 83 odst. 2 písm. c/ cit. zákona uložena pokuta až do výše 50.000 Kč. Pokud by byla správním orgánem uložena sankce v plné výši, jednoznačně vyšší než hodnota vozidla, nikdo by nezkoumal majetkové poměry žalovaného. Tvrdil dále, že žalovaný porušil i povinnost danou ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., tj. povinnost provozovatele zajistit, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, což porušil, neboť bylo zaparkováno na vyhrazeném parkovišti bez platné parkovací karty a zaplaceného parkovacího poplatku. Takové porušení povinnosti je dle § 125c odst. 5 písm. g/ zákona o silničním provozu sankcionováno pokutou v rozmezí od 1.500 Kč do 2.500 Kč. Uvedl též, že částka 100 Kč za skladování vozidla a den není nijak vysoká, a že kdyby výše náhrady měla být úměrná hodnotě vozidla, vedlo by to k absurdním závěrům, že škodu v plné výši by měl hradit pouze škůdce, jenž byl vlastníkem hodnotnějšího vozidla. Navrhl změnu napadeného výroku II. rozsudku soudu prvého stupně a přiznání žalované částky v plném rozsahu včetně příslušenství. 7. Žalovaný k odvolání uvedl, že si je vědom svého pochybení, když nezkontroloval změnu v evidenci motorových vozidel v souvislosti s prodejem předmětného automobilu, jiný komentář k navrhované změně napadeného rozhodnutí neměl. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné. 9. Závěr o skutkovém stavu, který učinil soud prvého stupně, žádný z účastníků nezpochybňoval. Odvolací soud má za to, že byl učiněn na základě řádného dokazování a odpovídá skutkovým zjištěním soudu prvého stupně. Proto je jako správná převzal a pro stručnost zcela odkazuje na skutkový závěr okresního soudu. 10. Žalobcem zpochybňovaný však byl právní závěr soudu prvého stupně o možnosti moderovat jím uplatněný nárok na poplatek za skladování vozidla. 11. V dané věci žalobce odvozuje svůj nárok z § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb., podle něhož nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. 12. Konkrétní částky za odtah a za skladování vozidla na stanoveném úložišti požadoval v souladu s nařízením [územní celek] [číslo] tj. podle jeho článku 1 odst. 1, třetí odrážka, ve výši 1.600 Kč za jeden dokončený odtah automobilu a podle odstavce 2 citovaného ustanovení 100 Kč za každý i započatý den skladování odtaženého vozidla. 13. Žalovaný se bránil, že v době parkování vozidla na vyhrazeném parkovišti bez platné parkovací karty a zaplaceného parkovacího poplatku, tj. ke dni 11.9.2018, již nebyl jeho majitelem, protože jej prodal na základě kupní smlouvy ze dne 11.8.2017 [jméno] [příjmení] za kupní cenu 5.000 Kč. Že automobil skutečně prodal, nepřímo vyplývá i z dopisu [jméno] [příjmení], adresovaného žalobci, který se domáhal vydání osobních věcí z předmětného automobilu. K jeho vlastnictví se hlásí, tváří se jako nabyvatel vozidla a naznačuje tak, že došlo k jeho dalšímu prodeji z vlastnictví [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] v dopise současně uvedl, že nemohl zaplatit pokutu za špatné parkování a nechat si odstranit zádržný systém z automobilu umístěný městskou policií, protože byl od 13.9.2018 ve výkonu trestu. 14. Ostatně ani žalobce nabytí vlastnického práva k předmětnému automobilu třetí osobou nijak nezpochybňoval. Pro právní posouzení nároku žalobce tak bylo podstatné vyložit, kdo byl ke dni 11.9.2018 provozovatelem vozidla ve smyslu § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. 15. V tomto směru přisvědčil odvolací soud argumentaci žalobce odkazující na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2019, č.j. 1 As 318/2018-41, který vyložil, že pojem provozovatele vozidla je v § 2 písm. b/ zák. č. 361/2000 Sb. a § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb. vymezen na základě evidenčního principu. Postavení provozovatele vozidla a jeho odpovědnost za správní delikt podle § 125f odst. 1, zákona o silničním provozu, jsou spojeny se zápisem vlastníka nebo jiné osoby v registru silničních vozidel jako provozovatele vozidla, nikoliv s pouhým vlastnictvím vozidla jako takovým. Je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Tento názor Nejvyššího správního soudu pak aproboval ve svém usnesení Ústavní soud dne 11.5.2021, sp. zn. III. ÚS 769/21. 16. Označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018 citovalo i důvodovou zprávu k novele č. 239/2013 Sb., kterou se s účinností od 1.1.2015 v § 2 písm. b/ zákona o silničním provozu měnila definice provozovatele vozidla –„ záměrem z