23 CO 8/2022-84 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky 1.000.000 Kč (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 37.800 Kč k rukám jeho zástupce (výrok II.). 2. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce se domáhal náhrady újmy ve výši 1.000.000 Kč. Tvrdil, že dne [datum] byl násilně, hrubě a protiprávně vyklizen z bytu ve vlastnictví žalovaného. Při nuceném vyklizení došlo k úrazu, kdy byl osobou jednající jménem žalovaného vyhnán na stoličku, aby odchytil kočku. Poté, co na stoličku vystoupil, mu byla podražena. Pádem si přivodil [popis úrazu] [anonymizována tři slova], která si vyžádala operační zákrok a dlouhodobou hospitalizaci. Žalobce tvrdil, že mu byla tak způsobena újma neoprávněným zásahem do jeho obydlí a násilným vyklizením a dále újma na osobnostních právech spočívajících ve vytrpěné bolesti a nákladech léčení a ztížení společenského uplatnění. 3. Žalovaný s požadavkem žalobce nesouhlasil, žalobce byl vyklizován po řádné výpovědi a jejího přezkumu v soudním řízení. Není pravdou, že by byl vyklizen násilně. Žádní jeho pracovníci se vyklizení žalovaného dne [datum] nezúčastnili. Následně žalobce v nemocnici podepsal zápis o vyklizení bytu, který připravila [jméno] [příjmení] z bytového oddělení a jeho sepsání dohodla se žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení], sociální pracovnice Úřadu práce - pracoviště [obec]. 4. Soud prvého stupně vycházel z toho, že žalovaný dal dne [datum] žalobci výpověď z nájmu bytu z důvodu hrubého porušování povinností – obtěžování ostatních obyvatel zápachem koček, znečišťováním bytu i společných prostor. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 4.8.2020, č.j. 10 C 73/2020-127, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16.6.2021, č.j. 27 Co 90/2021-156, bylo zjištěno, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] byla oprávněná. Řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. 16 C 46/2020, o vyklizení bytu, bylo zastaveno dne 23.9.2020, neboť žalobce byt vyklidil dobrovolně. Dle zápisu o předání a převzetí bytu ze dne [datum] je v kolonce uživatel bytu učiněn podpis, a jako svědek podpisu je uvedena [titul] [jméno] [příjmení]. 5. Z lékařských zpráv učinil okresní soud zjištění o tom, že žalobce byl v období od [datum] do [datum] hospitalizován ve [příjmení] nemocnici. Měl [popis úrazu] [anonymizováno 6 slov]. Zranění bylo dvakrát operováno. V období od 25.11.2020 do 22.12.2020 byl v péči Rehabilitačního ústavu [obec]. 6. Podle zprávy Městské policie [obec] nebylo realizováno v září 2020, ani jindy v tomto roce či v roce 2021, žádné opatření proti žalobci. Pouze dne [datum] k žádosti paní [příjmení] pomáhali příslušníci městské policie u žalobce s odchytem tří koček. Odchyt se podařil, došlo ale k pokousání a poškrábání strážníka [příjmení]. 7. Soud prvého stupně vyslechl také žalobce jako účastníka řízení. Ten vypověděl, dne [datum] čekal na příchod osob za účelem odchytu koček. Přijela paní [příjmení], vyhnala jej na stoličku chytat kočku na trámu. Stolička se převrhla a on spadl. Výslovně mu neřekla, že má vlézt na stoličku, ale vzhledem k tomu, že kočka byla na trámu, bylo jasné, že to jinak nejde. Jak lezl na stoličku, chytl se trámu a pak letěl dolů. Stoličku měl opřenou o zeď a neví tedy, jak se mohla převrhnout. V okamžiku, kdy spadl, byly v bytě přítomny paní [příjmení] a„ [jméno]“, pracovnice ubytovny [název]. Na místo se dostavili dva strážníci, muž a žena. Do nemocnice za ním přišly pracovnice žalovaného, paní [příjmení] a [příjmení] a chtěly, aby šel bydlet na [název] [anonymizováno], kam on nechtěl. 8. Soud prvého stupně poté uzavřel, že dne [datum] vstoupily se souhlasem žalobce do jeho obydlí paní [příjmení] a„ [jméno]“. Paní [příjmení] vyzvala žalobce, aby chytil kočku. Nebylo prokázáno, že by jej k tomu nutila násilím, či pohrůžkou vzbuzujícím obavu. Na stoličku vstoupil žalobce dobrovolně. Poté z ní spadl a přivodil si zranění, vyžadující dlouhodobou hospitalizaci a rehabilitaci. Přestože žalobce popřel pravost svého podpisu na zápisu o předání a převzetí bytu, tak je obsah v zápisu zachycený pravdivý. Jeho obsah stvrdila svým podpisem třetí osoba, mimo účastníky – paní Hana Kubešová – sociální pracovnice úřadu práce. Pravdivost obsahu zápisu potvrzuje i skutečnost, že žalobce se nebránil povinnosti hradit náklady v řízení o vyklizení, které skončilo zastavením (po vyklizení bytu žalobcem). Je třeba tak uzavřít, že vyklizení věcí žalobce z bytu proběhlo dobrovolně. 9. Poté okresní soud neshledal požadavek žalobce za důvodný. Vyložil, že žalobce se domáhal náhrady újmy vzniklé zásahem do jeho absolutního práva. Jedním z předpokladů vzniku povinnosti k náhradě újmy je protiprávní jednání škůdce (§ 2910 o.z.). V řízení ale nebylo zjištěno, že by k takovému jednání žalovaného došlo. Na židli žalobce vstoupil o své vůli, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mu ji někdo podtrhl, do bytu vpustil pracovnice žalovaného dobrovolně a stejně tak se bez protiprávního jednání obešlo vyklizení věcí žalobce. Žalovaný se nedopustil žádného protiprávního jednání, které by mohlo žalobci způsobit újmu majetkovou či nemajetkovou. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl. 10. Procesně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., spočívajících v nákladech na zastoupení advokátem – odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 12.300 Kč a třikrát 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 7, § 8, § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb.). 11. Rozsudek okresního soudu napadl odvoláním žalobce. Namítal, že rozhodnutí okresního soudu je nesprávné. Soud prvého stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, zejména nedostatečně uvážil skutečnosti přednesené v jeho účastnické výpovědi o průběhu děje vedoucího ke vzniku škody na zdraví. Nebyl tak zjištěn řádně skutkový stav věci. Výslech dalších osob, které byly přítomny při vyklizení bytu, by mohl celou situaci vyjasnit. Nejde přitom o zaměstnance žalovaného. Jeho nárok je oprávněný a požadovaná částka nevyjadřuje skutečnou újmu, kterou utrpěl v běžném životě a možnosti jeho dalšího uplatnění ve společnosti. Zaměstnanci žalovaného nejednají v jeho zájmu, upírají mu uplatňování jeho práv, což vyústilo v incident při vyklizení domu. Žalobce uvedl, že jediným logickým vysvětlením, jak mohlo dojít k jeho pádu ze stoličky a následně úrazu se vzniklou škodou, je to, že mu někdo z přítomných pracovníků města stoličku podrazil. Jiné vysvětlení nemá. Důkazy k tomu ale označit nemůže. Poukázal na to, že spadl dopředu, jak vyplývá také z lékařských zpráv o následcích úrazu. 12. Dále žalobce poukázal na to, že i v případě nevyhovění jeho požadavku by mělo být zohledněno, že má stále zdravotní problémy a jeho sociální a ekonomická situace je obtížná. Uložení povinnosti k náhradě nákladů žalovanému je nepřiměřenou tvrdostí a případná náhrada by měla být dle § 150 o.s.ř. moderována. 13. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Tvrzení žalobce o jediném možném vysvětlení pádu ze stoličky, jako podražení stoličky někým z pracovníků města, je spekulací a novým tvrzením před odvolacím soudem. Pokud požaduje výslech neoznačených svědků k tvrzeným neurčitým a nekonkrétním skutečnostem, jde o dokazování nepřípustné. Žalobce před okresním soudem neoznačil jména navrhovaných svědků ani neprokázal svá tvrzení o protiprávním jednání žalovaného. Jeho současná tvrzení jsou také rozporná. Žalovaný poukázal dále na to, že řízení o vyklizení bytu bylo zastaveno poté, co žalobce dobrovolně byt vyklidil. Obecné proklamace žalobce o ústrcích nemají pro řízení žádný význam, naopak v soudním řízení bylo prokázáno, že výpověď z nájmu byla důvodná pro hrubé porušování povinností žalobcem, který choval kočky v množství velikosti bytu zcela nepřiměřeném. Byť je sociální situace žalobce nepříznivá, nelze přehlédnout, že žalobce zcela bezdůvodně vyvolává soudní řízení a zneužívá situaci, kdy jej soudní řízení nic nestojí. 14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 15. Soud prvního stupně při posuzování nároku žalobce správně vycházel z toho, že základním předpokladem vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobce je existence protiprávního jednání žalovaného (§ 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o.z.“), resp. osob, jejichž jednání lze žalovanému přičítat (srov. § 167 o.z.). Žalobce tvrdil, že jeho vyklizení z bytu bylo protiprávní, hrubé a násilné a že mu při něm byla způsobena újma na zdraví. 16. Okresní soud vyhodnotil správně, že vyklizení žalobce z bytu bylo podloženo soudním rozhodnutím (rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4.8.2020, č.j. 10 C 73/2020-127, jenž shledal důvodnost výpovědi z nájmu bytu) a z provedeného dokazování vyplývá i to, že žalobce předmětný byt vyklidil dobrovolně (řízení o vyklizení bytu vedené u Okr