27 CO 188/2022-77 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 24 270,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. od 30. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.). Okresní soud dále rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 836 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.). 2. Okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 270,18 Kč za poskytnuté právní služby. Tvrdila, že na základě plné moci ze dne 9. 3. 2018 poskytovala žalovanému právní služby. S žalovaným nesjednala smluvní odměnu, proto jí za poskytnuté právní služby náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále„ advokátní tarif“). Žalovaný vypověděl žalobkyni plnou moc k zastupování dne 9. 2. 2021, přesto žalobkyní vystavenou fakturu k zaplacení poskytnutých právních služeb, která byla splatná dne 29. 7. 2021, neuhradil. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkem šest úkonů právní služby, za které jí v souladu s § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 6x 3 100 Kč a paušální náhrada ve výši 6x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalobkyně dále požadovala náhradu za cesty vykonané v souvislosti s poskytováním právních služeb z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2x 282 Kč za cesty v roce 2018 a ve výši 294 Kč za cestu v roce 2019, a dále náhradu za promeškaný čas (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) ve výši 6x 100 Kč. Nakonec žalobkyně uplatnila i nárok na daň z přidané hodnoty ve výši 4 212,18 Kč. 3. Žalovaný sice potvrdil, že žalobkyni udělil plnou moc pro zastupování, nicméně v roce 2020 ho již žalobkyně nezastupovala, pouze dne 24. 9. 2020 vystavila zálohovou fakturu na budoucí právní služby ve výši 25 000 Kč, ačkoliv měla poskytnuté právní služby vyúčtovat již v roce 2017. Žalovaný proto uplatněný nárok žalobkyně považoval za promlčený a žalobu navrhl zamítnout. 4. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy. Z listiny ze dne 9. 3. 2018 zjistil, že žalovaný udělil žalobkyni plnou moc k zastupování v incidenčním řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Protokoly z jednání soudu v průběhu tohoto incidenčního řízení měl prokázáno, že žalobkyně zastupovala žalovaného na jednáních soudu ve dnech 13. 3. 2018, 3. 5. 2018 a 26. 3. 2019. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že žalobkyně učinila v incidenčním řízení za žalovaného dvě podání. Dopisem z 3. 12. 2020 požádala žalovaného o složení zálohy ve výši 25 000 Kč na odměnu za poskytování právních služeb a přiložila k němu zálohovou fakturu, která byla splatná dne 8. 10. 2020. Dopisem žalovaného ze dne 8. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný vypověděl žalobkyni plnou moc k zastupování ke dni 5. 2. 2021. Žalobkyně informovala dopisem ze dne 15. 2. 2021 žalovaného o tom, že nezaplacená odměna za poskytnuté právní služby činí celkem 24 270,18 Kč. Žalobkyně do této částky nezahrnovala paušální náhradu ve výši 6x 300 Kč a daň z přidané hodnoty z paušálních náhrad. 5. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 2430 a násl. občanského zákoníku o příkazní smlouvě. Měl za prokázané, že žalovaný udělil dne 9. 3. 2018 žalobkyni plnou moc pro zastupování v incidenčním řízení vedeném u [název soudu], že žalovaný vypověděl tuto plnou moc ke dni 5. 2. 2021, že žalobkyně poskytla žalovanému v žalobě uvedené právní služby a že odměnu řádně vyúčtovala podle advokátního tarifu. Neúčtovala přitom odměnu za žádné úkony, které by byly vykonány po skončení právního zastoupení, které zaniklo odvoláním plné moci ze strany zmocnitele (žalovaného) ke dni 5. 2. 2021. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4319/2011 vzniklo právo na odměnu žalobkyně až zánikem právního vztahu, proto ke dni podání žaloby dne 9. 11. 2021 neuběhla tříletá promlčecí doba a nárok žalobkyně tak není promlčený. Okresní soud z výše uvedených důvodů uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku ve výši 24 270,18 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po splatnosti faktury. 6. Soud prvního stupně nakonec neúspěšnému žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 2 836 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 972 Kč, paušální náhrady ve výši 4x 300 Kč a cestovné ke dvěma jednáním okresního soudu ve výši 664 Kč. 7. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a poukázal na rozpory v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Předmětné faktuře vystavené dne 15. 7. 2021 na částku 24 270,18 Kč totiž předcházela zálohová faktura na budoucí právní služby na částku 25 000 Kč, která byla splatná dne 8. 10. 2020. Žalobkyně při vystavení faktury postupovala v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Pokud došlo k poskytnutí služeb v letech 2018 a 2019, tak žalobkyně byla podle zákona o dani z přidané hodnoty povinna vystavit řádný daňový doklad v příslušném období. Z toho je zřejmé, že daňový doklad ze dne 15. 7. 2021 je neoprávněný. 8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného poukázala na to, že odvolání žalovaného nesplňuje formální náležitosti podle § 205 o.s.ř. a ztotožnila se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Zdůraznila, že poskytovanou službou bylo zastupování žalovaného v celém incidenčním řízení a žalobkyni v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. např. již citované rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4319/2011) vzniklo právo na odměnu až okamžikem ukončení poskytování služeb. Žalobkyně odměnu za prokazatelně poskytnuté právní služby vyúčtovala v souladu s právním řádem České republiky. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř. (byť to žalovaný v odvolání výslovně neuvedl, odvolací soud z obsahu podaného odvolání dovodil, že žalovaný spatřuje nesprávnost rozhodnutí v nesprávném právním posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.), rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.). 10. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Okresní soud rovněž zjištěný skutkový stav správně právně posoudil podle ustanovení § 2430 a násl. občanského zákoníku o závazcích ze smluv příkazního typu. 11. V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo plnou mocí ze dne 9. 3. 2018 prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování právních služeb, které žalovanému, jak je zřejmé z protokolů o jednáních [název soudu] v incidenčním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], poskytovala v letech 2018 a 2019. Žalovaný vypověděl žalobci plnou moc ke dni 5. 2. 2021 poté, co byl dopisem žalobkyně ze dne 3. 12. 2020 požádán o složení zálohy ve výši 25 000 Kč na odměnu za poskytnutí právních služeb ve sporu vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Výše nároku žalobkyně byla prokázána fakturou žalobkyně ze dne 15. 7. 2021, dopisem žalobkyně s vyúčtováním poskytnutých právních služeb ze dne 15. 2. 2021 a v neposlední řadě i podáními a protokoly z incidenčního řízení, které prokazovaly oprávněnost účtování odměn za poskytnuté úkony právní služby podle advokátního tarifu. 12. Příkazní smlouva umožňuje příkazci, aby určitou záležitost, kterou nechce nebo nemůže obstarávat sám, svěřil k obstarání příkazníkovi. To je praktické v případech, kdy příkazce není, na rozdíl od příkazníka, nadán znalostmi nebo schopnostmi potřebnými k obstarání záležitosti. Předmětem příkazní smlouvy je činnost příkazníka směřující k obstarání určité záležitosti příkazce, nikoli výsledek takové činnosti. Vychází se z toho, že příkazce hradí odměnu příkazníkovi jen tehdy, je-li odměna sjednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazníkovu podnikání (§ 2438 odst. 1 občanského zákoníku). Obvyklá bude odměna typicky v případě, kdy je příkazníkem advokát. Příkazní smlouva může vedle dalších způsobů zániku být odvolána příkazcem (§ 2443 občanského zákoníku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4319/2011 ve vztazích mezi advokátem a jeho klientem se příkaz nesplní postupně prováděním jednotlivých úkonů právní služby, ale provedením celé činnosti. V projednávané věci tak žalobkyni vzniklo právo na odměnu až zánikem právního vztahu založeného příkazní smlouvou. Z toho vyplývá, jak správně uzavřel so