27 CO 207/2022-120 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 65 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 12. 1. 2019 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 16 868,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že se žalobce žalobou doručenou soudu dne 10. 1. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení od 12. 1. 2019 do zaplacení jako náhrady škody spočívající v pronájmu náhradního vozidla. Tvrdil, že žalovaný dne 9. 11. 2018 způsobil dopravní nehodu, při níž bylo poškozeno vozidlo [anonymizována dvě slova] tehdejšího vlastníka [jméno] [příjmení] (dále i„ poškozený“), který žalobci postoupil svou pohledávku za žalovaným. Po dobu opravy havarovaného vozidla si v období od 12. 11. 2018 do 19. 12. 2018 poškozený od žalobce zapůjčil náhradní vozidlo [značka auta] [značka auta]. Denní sazba za zapůjčení náhradního vozidla činila 1 730 Kč a za 38 dnů představovaly celkové náklady za zapůjčení náhradního vozidla částku 65 740 Kč. Žalobce po postoupení pohledávky uplatnil u pojistitele žalovaného, [právnická osoba], pohledávku na náhradu škody ve výši 65 740 Kč, nicméně pojišťovna odmítla vzniklou škodu žalobci nahradit. K námitkám žalovaného uvedl, že vycházel z údajů uvedených v záznamu o dopravní nehodě, ze kterého vyplývá, že žalovaný byl v době nehody ve vztahu k vozidlu, které způsobilo škodu, pojistníkem pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Ani pojišťovna při odmítnutí nároku žalobce nezmiňovala, že by žalovaný neměl být vlastníkem a provozovatelem škodícího vozidla. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V průběhu řízení vznesl několik namítek, a to zejména námitku promlčení a nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, neboť nejdříve soudu předložená smlouva o postoupení pohledávky nebyla poškozeným podepsána. Žalobce sice poté doložil jiné vyhotovení smlouvy, nicméně tuto listinu žalovaný nepovažoval za pravou. Ve smlouvě o postoupení pohledávky navíc nebyla sjednána žádná úplata. Žalovaný rovněž nemůže být pasivně věcně legitimován, neboť vlastníkem a provozovatelem škodícího vozidla byl v době nehody zaměstnavatel žalovaného. Poškozenému nevznikla žádná škoda, protože nikdy neuhradil žádné náklady související se zapůjčením náhradního vozidla. Nakonec za přiměřenou nelze považovat ani denní sazbu za zapůjčení náhradního vozidla. 4. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy. Ze záznamu o dopravní nehodě ze dne 9. 11. 2018 zjistil, že žalovaný jako řidič vozidla [značka automobilu] narazil při parkování v [ulice] [anonymizováno] ve [obec] do vozidla žalovaného [značka automobilu] a že žalovaný jako pojistník měl mít podle tohoto záznamu pojištěno škodící vozidlo pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u [právnická osoba] Ze smlouvy o pronájmu dopravního prostředku ze dne 12. 11. 2018 vyplynulo, že si poškozený u žalobce na dobu od 12. 11. 2018 do 19. 12. 2018 pronajal náhradní vozidlo [značka automobilu] za nájemné ve výši 1 730 Kč/den, které bylo potvrzeno i fakturou ze dne 28. 12. 2018, kterou žalobce vyúčtoval žalovanému za pronájem náhradního vozidla částku 65 740 Kč splatnou ke dni 11. 1. 2019 [právnická osoba] dopisem ze dne 13. 12. 2018, v jehož hlavičce byla jako pojistník uvedena [právnická osoba] [právní forma], informovala poškozeného o tom, že mu vyplatí pojistné plnění za totální škodu na poškozeném vozidle ve výši 26 400 Kč Zelená karta škodícího vozidla prokazovala, že v době dopravní nehody byla pojistníkem [právnická osoba] [právní forma], kde žalovaný podle pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2011 a jejího dodatku č. 2 pracoval na pozici řidiče. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 12. 2021, kterou žalobce nejprve předložil bez podpisu poškozeného, prokazoval postoupení pohledávky za žalovaným z titulu práva na náhradu nákladů vynaložených na zapůjčení náhradního vozidla v žalované výši. Dopisem ze dne 2. 6. 2020 však [právnická osoba] odmítla vyplatit žalobci pojistné plnění za zapůjčení náhradního vozidla s tím, že doba zapůjčení náhradního vozidla nebyla účelná, neboť náhradní vozidlo bylo zapůjčeno i poté, kdy poškozený již věděl o pojistném plnění, které mu má být vyplaceno. Pojišťovna v tomto dopise zároveň poukázala na nesrovnalosti ve stavu ujetých kilometrů náhradního vozidla. 5. Okresní soud se nezabýval tím, zda poškozený skutečně na žalobce postoupil pohledávku na náhradu škody a zda žalovaný v době dopravní nehody řídil škodící vozidlo v rámci plnění svých pracovněprávních povinností, protože dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je promlčený. Dluh poškozeného spočívající v povinnosti uhradit cenu za pronájem náhradního vozidla vznikl dne 19. 12. 2018, kdy poškozený přestal užívat náhradní vozidlo, protože vznik dluhu nelze vázat k okamžiku, kdy věřitel vyzve dlužníka k plnění, respektive mu vystaví fakturu. Mezi žalobcem a poškozeným nebyl dopředu dohodnut konkrétní termín splatnosti ceny za pronájem vozidla, a proto mohl žalobce požadovat po poškozeném nájemné ihned po skončení užívání vozidla. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu ČR zmíněná v odůvodnění napadeného rozsudku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 se připouští započetí běhu promlčecí lhůty i ve fázi, kdy samotný dluh ještě není splatný, ale věřitel jeho splatnost může přivodit jednostranným právním jednáním. V projednávané věci se poškozený dozvěděl o výši škody a o osobě povinné k její náhradě dne 19. 12. 2018, kdy přestal užívat náhradní vozidlo, neboť již ze smlouvy o pronájmu náhradního vozidla mu bylo známo nájemné náhradního vozidla za jeden den ve výši 1 730 Kč. Z toho je zřejmé, že poškozený mohl u soudu uplatnit nárok na náhradu škody z titulu nákladů za užívání náhradního vozidla již dne 19. 12. 2018, kdy začala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta práva na náhradu škody podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, která uběhla dne 19. 12. 2021. Žaloba byla podána až dne 10. 1. 2022, proto okresnímu soudu vzhledem ke vznesené námitce promlčení nezbylo než žalobu zamítnout. 6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení, které u žalovaného představuje odměna advokáta podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále „advokátní tarif“) ve výši 3x 3 740 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč, cestovné z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 221,10 Kč, náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět podle § 14 advokátního tarifu ve výši 6x 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 2 927,60 Kč. 7. Žalobce podal proti rozsudku okresního soudu včas odvolání, které odůvodnil podáním ze dne 26. 5. 2022, a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle přesvědčení žalobce soud prvního stupně mylně nepřisvědčil žalobci tvrzené odložené splatnosti nájemného na 11. 1. 2019 dle vystavené faktury. Ani judikatura, kterou okresní soud citoval, není na danou věc přiléhavá. Závěr o tom, že v odůvodněných případech lze započít běh promlčecí lhůty v okamžiku, kdy dluh ještě není splatný, ale věřitel může jeho splatnost vyvolat jednostranným právním jednáním, dopadá pouze na situace, kdy takový počátek nelze jednoznačně určit. To však není případ projednávané věci, ve které splatnost dluhu i počátek běhu promlčecí lhůty nastal dle vystavené faktury dne 11. 1. 2019. Žalobce připomněl, že splatnost dluhu je otázkou smluvní a je závislá především na volbě věřitele. Žalobce nebyl schopen sjednat splatnost dluhu s poškozeným před vrácením zapůjčeného vozidla, protože nevěděl, kdy k tomu reálně dojde. Je proto přesvědčen, že běh promlčecí lhůty počal běžet až od okamžiku splatnosti dle vystavené faktury, tj. dne 11. 1. 2019. 8. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Poukázal na skutečnost, že pro posouzení otázky počátku běhu promlčecí lhůty je podstatné, kdy poškozenému vznikla škoda, resp. v projednávané věci dluh. Daňový doklad nemá žádný vliv na okamžik vzniku dluhu. Otázka splatnosti nájemného nebyla mezi poškozeným a žalobcem ve smlouvě sjednána, i když se tak mohlo stát a smluvní strany se mohly dohodnout např. na splatnosti nájemného obecně v řádu dnů, týdnů či měsíců od vrácení vozidla. Podle § 2324 občanského zákoníku nájemce zaplatí nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku. I z toho je zjevné, že dluh poškozeného vznikl nejpozději ke dni 19. 12. 2018 a subjektivní promlčecí lhůta uběhla již dne 19. 12. 2021. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu o