27 CO 228/2022-345 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva ze dne 11. 9. 2017, kterou byl na žalovanou převeden spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech specifikovaných ve výroku rozsudku okresního soudu, je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení 23 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalované a vedlejšímu účastníkovi, otci žalované, vyslovení relativní neúčinnosti právního jednání – darovací smlouvy, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu k nemovitým věcem (pozemkovým parcelám). Tvrdil, že vedlejší účastník na straně žalované [jméno] [příjmení] uzavřel se žalobcem smlouvu o bankovních službách a dále smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, přičemž obě smlouvy zanikly z důvodu porušování smluvních ustanovení panem [jméno] [příjmení]. Žalobci následně rozhodnutím Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 11. 2018 vznikla přisouzená pohledávka za vedlejším účastníkem, která je od roku 2019 vymáhána v exekučním řízení. Vedlejší účastník předmětnou darovací smlouvou dne 11. 9. 2017 převedl své vlastnické právo k pozemkovým parcelám na žalovanou, přičemž žalobce tvrdí, že jediným účelem převodu spoluvlastnického podílu byl úmysl zkrátit právo žalobce na uspokojení jeho pohledávky prostřednictvím uvedených nemovitých věcí. Vedlejší účastník a žalovaná jsou osobami blízkými dle ust. § 22 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.) a toto jednání nelze kvalifikovat jako obvyklý příležitostný dar ve smyslu ust. § 591 o.z. K převodu došlo v září 2017, tedy měsíc před poslední úhradou na pohledávky žalobce, kde si vedlejší účastník musel být vědom špatné finanční situace. To ostatně sám uvedl v návrhu na povolení oddlužení z 30. 11. 2017. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť tvrzení žalobce nejsou pravdivá. Uvedla, že v roce 2007 bylo manželství jejích rodičů rozvedeno a od tohoto roku otec nežil se žalovanou a její matkou ve společné domácnosti. K vypořádání společného jmění manželů došlo v roce 2012, kdy se mimo jiné stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. O ty se však starala a udržovala je pouze matka žalované. Otec žalované přislíbil darování svého podílu na nemovitostech, neboť je nevyužíval a darování mělo být určitým vyrovnáním jeho vyživovací povinnosti k dceři. To však podmínil dokončením vysokoškolského studia žalované. S tímto návrhem žalovaná souhlasila, bydlela u matky a o nemovitosti (louku) se starala a spolu s matkou ji využívala k farmaření – pastvě ovcí a chovu drůbeže. Po ukončení studia v roce 2016 otce sama požádala o splnění slibu, převod podílu k nemovitostem. Sama darovací smlouvu připravila, zajistila podpis otce a jeho ověření na katastrálním úřadu. Podle žalované otec pouze splnil slib, který jí dal v době studia. Nejednalo se o žádnou iniciativu otce. Žalovaná v době uzavření smlouvy neměla žádné povědomí o tvrzených finančních problémech otce. Neměla žádný přehled o jeho příjmech, výdajích ani případných závazcích, tyto skutečnosti jí otec nikdy nesdělil. Byla a je i nadále přesvědčená, že na převod měla a má morální nárok na základě slibu, který od otce v době studia dostala. Poukázala i na skutečnost, že ke dni převodu spoluvlastnického podílu nebyl u smlouvy o bankovních službách překročen limit povoleného debetu a splátky z úvěru u kreditní karty otec přestal hradit až ke konci roku 2017, kdy také došlo k platební neschopnosti otce. 4. Vedlejší účastník v rámci své výpovědi před soudem potvrdil skutkovou verzi žalované, popřel, že by splácel dluhy od roku 2015 a připustil, že nečetl celý advokátem sepsaný návrh na oddlužení, které následně nebylo povoleno. K životním změnám a následně finančním problémům u něho došlo koncem roku 2017. Pozemky nedaroval dceři proto, aby se vyhnul placení dluhů, neboť by pro něho bylo výhodnější pozemky prodat než darovat. Ani pro žalovanou nešlo o otázku majetkovou, ale o to, aby dále fungovalo hospodaření na těchto pozemcích. Žalobu shodně se žalovanou hodnotil jako nedůvodnou. 5. Okresní soud rozsudkem ze dne 22. 10. 2020, č. j. 9 C 233/2019-123 žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí vyložil, že dospěl k závěru, že plnění poskytnuté vedlejším účastníkem žalované vyhovuje ohledům slušnosti a bylo mravním závazkem vedlejšího účastníka ještě v době, než se vedlejší účastník dostal do finančních a životních problémů. Bylo prokázáno, že vedlejší účastník nevyvolal jednání o darování uvedených pozemků, toto jednání bylo vyvoláno samotnou žalovanou a nešlo o zkracovací úmysl ze strany vedlejšího účastníka. Jednalo se o jistou formu protiplnění, neboť otec žalované v době jejího vysokoškolského studia finančně nepřispíval a výživné nehradil. K převodu pozemku navíc došlo ještě v době, než žalobce získal exekuční titul proti vedlejšímu účastníkovi. 6. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 4. 2021, č. j. 27 Co 62/2021-172 rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav a dospěl tudíž k nesprávným závěrům. Ačkoliv okresní soud zjevně čerpal z judikatury Nejvyššího soudu ČR, tak tuto judikaturu podle přesvědčení odvolacího soudu neúplně a tedy i nesprávně interpretoval. Závěr okresního soudu, že na předmětné darování je třeba nahlížet jako na jednání, kterým mělo být vyhověno ohledům slušnosti, nelze tudíž považovat prozatím za správný. Okresnímu soudu bylo mimo jiné uloženo, aby se v rámci svých úvah o opodstatněnosti žalobního žádání zabýval i tím, zda plnění poskytnuté žalované na základě uzavřené darovací smlouvy bylo přiměřené majetkovým, finančním a sociálním poměrům otce žalované, v jaké majetkové a sociální situaci se v době uzavření darovací smlouvy nacházela žalovaná, jakou subjektivní hodnotu pro ni toto plnění s ohledem na její majetkovou (sociální) situaci či ve vyjádření žalované vysvětlené skutečnosti představovalo, zda uzavřením darovací smlouvy vedlejší účastník skutečně sledoval vyhovění svému mravnímu závazku vůči dceři, popř. ohledům slušnosti a zda je v dané věci ospravedlnitelné, a to s přihlédnutím ke všem významným a okresním soudem již dílem zjištěným skutečnostem, že uzavřením darovací smlouvy vedlejší účastník zvýhodnil žalovanou na úkor svého věřitele – žalobce. Tyto skutečnosti pak podle odvolacího soudu mohly být pravděpodobně nejlépe osvětleny podrobným výslechem žalované, ale především vedlejšího účastníka a dále pak zjištěními plynoucími z veřejných rejstříků, zprávy exekutora o průběhu exekuce na majetek vedlejšího účastníka apod. 7. Okresní soud po zrušení původního rozsudku dokazování doplnil o výslech vedlejšího účastníka a dále listiny, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, a po takto doplněném dokazování a vycházeje z důkazů, které byly okresním soudem provedeny již v řízení před zrušením v pořadí prvního rozsudku okresního soudu, dospěl opětovně k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl. 8. Okresní soud konstatoval, že v posuzované věci je předmětem řízení právní jednání žalované a vedlejšího účastníka – uzavření darovací smlouvy, bezúplatný převod nemovitých věcí, které žalobce považuje vůči sobě za relativně neúčinné. Ve věci je tak nutno vycházet z právní úpravy plynoucí z ust. § 591 o.z. a okresní soud tudíž posuzoval, zda ve věci šlo o mravní závazek nebo ohledy slušnosti, které výjimečně mohou převážit nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost vůči věřiteli. Protože jde o výjimku, která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání a nejde tudíž o každé bezúplatné jednání dlužníka, je nutno zkoumat konkrétní podobu závazků. Vymezení hypotézy právní normy v dané věci proto závisí na konkrétním případu a posouzení soudu, kde je třeba zvážit rozhodné okolnosti konkrétní věci. 9. V poměrech posuzované věci lze podle okresního soudu uzavřít, že uskutečnění slibu vedlejšího účastníka vůči žalované je třeba považovat nejen za jednání slušné a mravné, ale i ospravedlňující skutečnost, že právo žalobce jako věřitele mohlo v té době zůstat neuspokojeno. Okresní soud zdůraznil, že darování bylo dohodnuto v době studia žalované, kdy vedlejší účastník neměl ještě žádné závazky a bezúplatným převodem nezamýšlel žádné zvýhodňování žalované na úkor žalobce. Šlo o příslib, který byl realizován až po dokončení studia žalované, což byla podmínka darování, převod byl uskutečněn z iniciativy žalované, nikoliv ze strany vedlejšího účastníka, který v době darování žádné dluhy u žalobce neměl. Vedlejší účastník také své dluhy nikdy nepopíral, naopak se je snažil řešit. Exekuce na majetek vedlejšího účastníka byly zahájeny až v roce 2018, tedy až po uskutečněném bezúplatn