27 CO 255/2021-88 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě co do částky 5 924,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 544 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 924,27 Kč ve výši 8,05% ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok I.) a žalobu zamítl co do částky ve výši 55 764 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 622,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 804,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 33 206,11 Kč ve výši 8,05% ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 28% ročně z částky 39 130,38 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok II.) Okresní soud nakonec nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 39 130,38 Kč, dlužné části poplatku ve výši 22 557,89 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 17 804,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 166,24 Kč, úroku ve výši 28% ročně z dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 22. 9. 2016 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku se souhrnným poplatkem ve výši 37 882 Kč, který zahrnoval i kapitalizovaný úrok ve výši 7 758 Kč při úrokové sazbě 28% p.a., v 60 týdenních splátkách po 1 382 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 24. 6. 2019. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky částku 12 882 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Okresní soud rozhodoval za splnění podmínek podle § 115a občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) bez nařízení jednání. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22. 9. 2016 zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 37 882 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 382 Kč. Roční úroková sazba činila 28%. Ze zákaznické karty ke shora uvedené smlouvě vyplynulo, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, žije s rodiči a dosahuje příjmu přibližně 17 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. V zákaznické kartě bylo vyznačeno, že údaje byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovního účtu, daňovým přiznáním a občanským průkazem. Okresní soud měl dále za prokázané, že žalovaný podle tabulky o umoření dlužil na jistině ke dni 4. 8. 2019 částku ve výši 39 130,38 Kč a že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 5. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 5 924,27 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 28. 3. 2017 do 24. 6. 2019 ve výši 6 544 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 25. 6. 2019 do zaplacení. Připomněl, že v tomto případě smlouvy o zápůjčce je nutné aplikovat jak občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru. Podle posledně uvedeného zákona je poskytovatel úvěru povinen posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Vychází přitom nejen z informací poskytnutých spotřebitelem, ale musí i sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně ani po výzvě soudu k doplnění důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy. Nelze tak mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli úvěru pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Vzhledem k tomu, že žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány, tak okresní soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a že se nárok žalobkyně proti žalovanému omezí jen na vrácení zůstatku jistiny poskytnuté půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 9. 2016 částku ve výši 45 000 Kč. Žalovaný uhradil ke dni podání žaloby částku 26 193,73 Kč, což je zřejmé z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částku 61 688 27 Kč s příslušenstvím, která představuje rozdíl mezi zápůjčkou s poplatky ve výši 82 882 Kč a právě shora uvedenou částkou 26 193,73 Kč. Žalovaný zaplatil po postoupení pohledávky částku 12 882 Kč, proto okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část dlužné jistiny ve výši 5 924,27 Kč (45 000 – 26 193,73 – 12 882) s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 6 544 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši uvedené ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Ve zbývající části pak žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 (správně § 142 odst. 2) o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu, protože žalovaný měl ve věci převážný úspěch, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. 7. Žalobkyně podala včas odvolání proti části výroku II. napadeného rozsudku v dále uvedeném rozsahu. Žalobkyně se odvoláním do výroku II. rozsudku domáhala změny tohoto výroku rozsudku a vyhovění žalobě pouze v rozsahu, ve kterém soud nepřiznal část dlužné jistiny ve výši 26 193,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od 25. 6. 2019 do zaplacení. Poukázala na to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění o tom, že žalovaný uhradil celkem 39 075,73 Kč, ačkoli ve skutečnosti uhradil jen částku ve výši 12 882 Kč. Žalobkyně v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výslovně uvedla, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 12 882 Kč (poslední věta článku II.) a že v období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Závěr soudu prvního stupně o úhradě částky 39 075,73 Kč ze strany žalovaného neplyne ani z tabulky umoření, která byla okresnímu soudu předložena jako příloha žaloby. Pokud i přesto měl okresní soud pochybnosti o výši žalovaným provedených plateb, pak měl žalobce vyzvat k jejich upřesnění. 8. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. v napadené části, tj. ve shora naznačené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 písm. a/ o.s.ř.), a to při nařízeném jednání v nepřítomnosti účastníků řízení za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Odvolací soud předně vychází, až na níže uvedené skutkové zjištění plynoucí z tabulky umoření, kterou odvolací soud provedl k důkazu, ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud rovněž odkazuje na správné právní závěry okresního soudu stran aktivní legitimace žalobkyně k vedení tohoto sporu i toho, že závazkový vztah účastnic posuzoval dle jím citovaných právních předpisů, tj. zejména dle režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, přičemž dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a že žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 13. Odvolací soud dále s ohledem na odlišné hodnocení výše celkové částky, kterou žalovaný uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, zopakoval dokazování tabulkou umoření ze dne 22. 9. 2019 ke smlouvě [číslo] kterou měl k dispozici již soud prvního stupně a ze které, jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozsudku, rovněž vycházel. Krajský soud měl tabulkou umoření prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 9. 2016 zápůjčku ve výši 45 000 Kč a že žalovaný od 9. 10. 2016 do 20. 3. 2017, tj. ještě v období před postoupením pohledávky žalobkyni, uhradil předchůdkyni žalobkyně splátky v celkové výši 12 882 Kč. 14. Ze shora učiněných skutkových zjištění je dle názoru odvolacího soudu zřejmé, že žalovaný, který zůstal v průběhu řízení pasivní a netvrdil ani neprokazoval, že žalobkyni nebo její právní p