27 CO 304/2021-142 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 127 515 Kč s úrokem ve výši 10,8% ročně z částky 70 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 570,48 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 76 177,50 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 127 515 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela dne 26. 1. 2018 předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 15 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 23 800 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil pouze 37 285 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila ke dni 8. 7. 2020 pohledávku žalobkyni, která se kromě dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč domáhala úroku ve výši 6 177,50 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 865 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 10 472,50 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 36 000 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 10,8% ročně a zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně zčásti kapitalizovala. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že předmětnou úvěrovou smlouvu neuzavřel a že podpis pod smlouvou není jeho. Připustil, že v minulosti úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavíral a že žalobkyně může mít osobní údaje žalovaného právě ve spojitosti s dříve uzavřenou úvěrovou smlouvou. 4. Okresní soud při jednání dne 8. 4. 2021 nesprávně poučil žalovaného, že jej tíží důkazní břemeno ohledně prokázání pravosti jeho podpisu na předmětné úvěrové smlouvě. Z tohoto důvodu informoval žalobkyni přípisem ze dne 10. 6. 2021 o nesprávnosti shora uvedeného právního názoru, která vyplývá z § 565 věty prvé občanského zákoníku, podle níž je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Okresní soud se zároveň dotázal, zda-li v této situaci bude i žalobkyně navrhovat k důkazu vypracování znaleckého posudku k prokázání pravosti podpisu žalovaného na předmětné úvěrové smlouvě. Žalobkyně odvětila přípisem ze dne 24. 6. 2021, že podpis žalovaného na smlouvě z 26. 1. 2018 je jeho pravým podpisem, což prokazuje skutečnost, že se žalovaný prokázal občanským průkazem s platností do 1. 10. 2018, který ověřila pracovnice právní předchůdkyně žalobkyně, paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyně při této příležitosti poukázala na jiné řízení vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 31/2021, ve kterém žalovaný rovněž argumentoval tím, že smlouvu o úvěru nepodepsal. V tomto dalším řízení již soud prvního stupně rozhodl a podané žalobě vyhověl, aniž by vyžadoval zpracování znaleckého posudku, poté, co dospěl k závěru, že při uzavření smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu. Žalobkyně proto s poukazem na zásadu hospodárnosti řízení požádala o zvážení provádění důkazu znaleckým posudkem. 5. Okresní soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 26. 1. 2018, transakční historií vypovídající o částečné úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru 18 splátkami v různé výši v období od 28. 2. 2018 do 31. 7. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s přiloženým seznamem postoupených pohledávek a výzvami k zaplacení dlužné částky. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že smlouva o úvěru není dostatečným důkazem pro závěr o uzavření předmětné úvěrové smlouvy a vyplacení peněžních prostředků žalovanému, který sice tvrdil, že v minulosti s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu uzavřel, nicméně se nejednalo o předmětnou smlouvu, ze které žalobkyně v tomto řízení dovozuje oprávněnost svých nároků. Verzi žalovaného o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně znala identifikační údaje žalovaného a číslo jeho občanského průkazu z dříve uzavřené smlouvy, nelze vyloučit. Znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který by mohl odstranit pochybnosti, žalobkyně nenavrhla k provedení důkazu. Stejně tak nenavrhla ani nabízející se svědeckou výpověď paní [jméno] [příjmení], která měla při uzavírání předmětné smlouvy o úvěr vystupovat jako zprostředkovatel. Předloženou transakční historii nepovažoval okresní soud za relevantní, protože není problém vyhotovit takový důkaz ad hoc pro potřeby konkrétního řízení. Přestože žalobkyně z přípisu soudu prvního stupně ze dne 14. 6. 2021 věděla o povinnosti navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení, tak se absencí u jednání okresního soudu dne 17. 8. 2021 připravila o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) Žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč Okresnímu soudu tak, aniž se dále zabýval tím, zda žalobkyni svědčí aktivní legitimace ve sporu, nezbylo než žalobu zamítnout, protože žalobkyně neprokázala ani samotné poskytnutí finančních prostředků, které by bylo možné pokládat za bezdůvodné obohacení žalovaného. 6. Žalobkyně podala proti rozsudku včas odvolání, které následně podáním ze dne 27. 9. 2021 odůvodnila. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Žalobkyně se neztotožnila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se jí nepodařilo prokázat uzavření předmětné smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným poté, co soudu prvního stupně předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Připomněla, že žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem 37 285 Kč. I přes případné námitky žalovaného ohledně pravosti smlouvy o úvěru jako soukromé listiny je třeba hodnotit důkaz soukromou listinou v souvislosti s ostatními důkazy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/01). Žalobkyně měla za žalovaným i další pohledávku, která jí v řízení před Okresním soudem ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 31/2021 byla s poukazem na předložení občanského průkazu žalovaného přiznána, ačkoliv žalovaný podobně jako v tomto řízení tvrdil, že smlouvu o úvěru nepodepsal. 7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.). 9. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a proč neměl prokázáno, že předmětná úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena a žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. 10. Krajský soud souhlasí se správným závěrem okresního soudu o tom, že se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření předmětné úvěrové smlouvy a poskytnutí částky 70 000 Kč Okresní soud sice při jednání dne 8. 4. 2021 poučil žalobkyni o povinnosti doplnit žalobu tak, aby bylo zřejmé, z čeho se žalovaná částka skládá, kdy a jakým způsobem žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru plnil a jak tyto platby byly započteny oproti nárokům ze smlouvy o úvěru, nicméně znalecký posudek z oboru písmoznalectví navrhl žalovaný k prokázání svého tvrzení o tom, že podpis na smlouvě o úvěru ze dne 26. 1. 2018 nepatří jemu. Až poté, co okresní soud usnesením ze dne 13. 5. 2021, č.j. 9 C 58/2021-71, ustanovil znalce [titul] [jméno] [příjmení] k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a žalovanému uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu ve výši 12 000 Kč, správně s ohledem na znění ustanovení § 565 věty prvé občanského zákoníku revidoval svůj právní názor o břemenu důkazním a přípisem ze dne 10. 6. 2021 vyzval žalobkyni, zda bude navrhovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví k prokázání pravosti podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě ze dne 26. 1. 2018, s čímž by byla spojena povinnost zaplatit zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně se k přípisu soudu prvního stupně vyjádřila v podání ze dne 22. 6. 2021, ve kterém poukázala na skutečnost, že žalovaný se při podpisu úvěrové smlouvy dne 26. 1. 2018 prokázal občanským průkazem, který ověřila zaměstnankyně právní předchůdkyně žalobkyně, paní [jméno] [příjmení]. Žalob