27 CO 307/2022-440 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil platit žalobkyni výživné manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně v době od 25. 5. 2020 do 7. 1. 2021, splatné do 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.), s tím, že dluh na výživném manželky za dobu od 25. 5. 2020 do 7. 1. 2021 ve výši 42 660 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně dále zamítl žalobu o placení výživného manželce ve výši 10 000 Kč měsíčně za dobu od 10. 9. 2018 do 24. 5. 2020 (výrok III.) a žalobu o placení výživného rozvedené manželky (výrok IV.). Okresní soud konečně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). 2. Okresní soud rozhodoval jednak o žalobě podané žalobkyni dne 25. 5. 2020 o výživném manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně za dobu od 10. 9. 2018 (viz podání žalobkyně č. l. 1 a č. l. 78 spisu) a dále – po rozšíření žaloby podáním doručeným okresnímu soudu dne 15. 2. 2021 (doplněným podáními žalobkyně doručenými okresnímu soudu dne 25. 2. 2021 a 13. 12. 2021) – též o požadavku žalobkyně na přiznání výživného rozvedené manželky ve výši 4 000 Kč měsíčně od 9. 2. 2021 (okresní soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. 8 C 129/2020-189). 3. Okresní soud spor účastníků posuzoval dle ust. § 697 odst. 1 a 2, § 760 odst. 1 a 3 a § 922 odst. 1 občanského zákoníku. 4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně vycházel z hlediska skutkového mimo jiné ze zjištění, že účastníci žili od 20. 12. 2013 do 7. 1. 2021 v manželství (viz rozvodový rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 7. 1. 2021), přičemž dne 9. 9. 2018 žalovaný fyzicky napadl žalobkyni, od kteréžto doby účastníci žijí odděleně (žalobkyně s nezletilým synem [jméno] zůstala v domě ve výlučném vlastnictví žalovaného v [obec], žalovaný se odstěhoval k rodičům do [obec]), že žalovaný byl za fyzické napadení žalobkyně odsouzen v trestním řízení (viz rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]) a následně dne [datum] přišel o práci policisty, resp. je od [datum] v evidenci uchazečů o zaměstnání (viz zpráva Úřadu práce ČR č. l. 239 spisu). K příjmovým poměrům žalovaného okresní soud zjistil, že jako policista v období od května 2020 do prosince 2020 pobíral čistý měsíční příjem 32 737 Kč a v období od ledna 2021 do července 2021 měl průměrný čistý měsíční příjem 35 007 Kč (viz zpráva Policie ČR č. l. 139- 142 spisu). Následně byla žalovanému od července 2021 do prosince 2021 vyplácena podpora v nezaměstnanosti v průměrné výši 19 117 Kč měsíčně, žalovaný začal pracovat na dohodu o pracovní činnosti u [právnická osoba], [právní forma], s příjmem 8 000 Kč měsíčně (viz potvrzení Úřadu práce ČR č. l. 231-233 spisu) a dosud je veden v evidenci Úřadu práce ČR. V případě žalobkyně pak okresní soud vyšel ze zjištění, že byla vedena na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání od 24. 2. 2020 do 31. 8. 2020, od 1. 9. 2020 do 12. 10. 2020 byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba], s příjmem za tuto dobu ve výši 13 901 Kč, od 13. 10. 2020 do 6. 6. 2021 byla opět v evidenci úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání, od 7. 6. 2021 do 23. 7. 2021 byla zaměstnána u [právnická osoba], [právní forma], s průměrným čistým měsíčním příjmem 11 412 Kč a od 7. 7. 2021 je v pracovní neschopnosti a výše nemocenských dávek (vyplácených od 21. 7. 2021) činí 14 196 Kč měsíčně (k tomu viz zprávy Úřadu práce ČR č. l. 85a, 144, 168, zpráva [právnická osoba], [právní forma], č. l. 146, 181, 368 spisu, zpráva [právnická osoba], č. l. 357-360 spisu). Okresní soud dále vycházel z toho, že žalovaný na základě předběžného opatření (viz usnesení okresního soudu ze dne 26. 5. 2020, č. j. 8 C 129/2020-16, které bylo následně zrušeno usnesením okresního soudu ze dne 20. 12. 2021, č. j. 8 C 129/2020-188) s účinností od června 2020 výživné manželky ve výši 4 000 Kč měsíčně a dále výživné pro nezletilého syna účastníků, svěřeného do střídavé péče rodičů (viz soudem schválená dohoda rodičů rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 6. 2020, č. j. 0 P 189/2018-203, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2020) od května do října 2021 ve výši 4 000 Kč měsíčně, od listopadu 2021 do ledna 2022 ve výši 1 000 Kč měsíčně a od února do dubna 2022 ve výši 2 000 Kč měsíčně, když od 6. 4. 2022 byl nezl. [jméno] předběžným opatřením okresního soudu (k tomu viz usnesení ze dne 6. 4. 2022, č. j. 0 P 189/2018-571) odevzdán do výlučné péče žalovaného, s tím, že žalobkyni nebylo určeno výživné a že otec není povinen platit na nezletilého dříve určené výživné 4 000 Kč měsíčně. Okresní soud měl též prokázáno, že žalovaný nadále hradí energie v rodinném domě užívaném žalobkyní a synem účastníků (elektřina, voda, plyn) a hypotéku na dům ve výši 7 600 Kč měsíčně, že žalobkyně prodala kupní smlouvou ze dne 15. 7. 2020 podíl na nemovitostech v [obec] za 200 000 Kč (viz kupní smlouva č. l. 68-70 spisu) a předčasně uhradila úvěry (viz listiny č. l. 241-243 spisu). 5. Při posouzení nároku žalobkyně na výživné manželky okresní soud vyšel z ust. § 922 odst. 1 a ust. § 697 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, a proto toto výživné přiznal žalobkyni od podání žaloby, tj. od 25. 5. 2020 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. do 7. 1. 2021 (žalobu o výživné manželky tedy za dobu od 10. 9. 2018 do 24. 5. 2020 zamítl), když vyšel z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 32 737 Kč, skutečnosti, že žalobkyně v tomto období byla prakticky bez příjmu, že podle § 697 občanského zákoníku měli mít účastníci jako manželé zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Okresní soud současně přihlédl k výdajům žalovaného, k tomu, že splátky hypotéky byly činěny na výlučný nemovitý majetek žalovaného, pročež shledal, že přiměřenou částkou pro vyrovnání životní úrovně účastníků je výživné v částce 10 000 Kč měsíčně. V situaci, kdy žalovaný na výživné manželky plnil v období od 25. 5. 2020 do 7. 1. 2021 částku 4 000 Kč měsíčně, vypočetl dluh na částku 42 660 Kč, když vycházel z rozdílu shora uvedených částek, tj. z částky 6 000 Kč měsíčně. 6. Žalobu o výživné rozvedené manželky okresní soud neshledal důvodnou, když neměl za splněnou základní podmínku, že neschopnost žalobkyně samostatně se živit nemá svůj původ v manželství se žalovaným. K tomu okresní soud předně poukázal na přehled dob registrace žalobkyně jako uchazečky o zaměstnání, skutečnost, že žalobkyně ještě před narozením syna byla opakovaně a dlouhodobě vedena jako uchazečka o zaměstnání, že po skončení rodičovské dovolené opět následovaly opakované a dlouhodobé registrace na úřadu práce, že nabídky pracovních míst žalobkyně zůstaly nevyužity a její pracovní poměr (pokud byl uzavřen) trval maximálně 1,5 měsíce. Argument žalobkyně, že pracovní neschopnost je důsledkem jejích psychických problémů po fyzickém napadení žalovaným, okresní soud odmítl s tím, že zmíněné důsledky mají příčinu nikoliv v manželství, ale v trestném činu žalovaného, pro který byl odsouzen, tudíž zde není splněna základní podmínka pro přiznání výživného rozvedené manželky. Okresní soud vzal dále v úvahu, že od 17. 7. 2021 je i žalovaný registrován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, dále výši jemu vyplaceného příspěvku v nezaměstnanosti, skutečnost, že od února 2022 má prokázaný příjem pouze 8 000 Kč měsíčně a že do dubna 2022 na syna platil výživné (od dubna uvedeného roku má syna ve výlučné péči na základě předběžného opatření soudu), přičemž přihlédl i k prokázanému příjmu žalobkyně z titulu nemocenských dávek (14 196 Kč měsíčně). Z výše uvedených důvodů okresní soud žalobu v této části zamítl. Ohledně rozhodnutí o nákladech řízení okresní soud uvedl, že žalovaný měl ve věci převážný úspěch, nicméně s poukazem na příjmové a majetkové poměry žalobkyně shledal důvod pro odepření přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému postupem dle § 150 o.s.ř. 7. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobkyně i žalovaný (dále též„ odvolatelka“ či„ odvolatel“). 8. V odvolání směřujícím pouze proti výrokům IV. a V. rozsudku okresního soudu žalobkyně namítla, že navzdory svým psychickým problémům, které vznikly a přetrvávají v důsledku fyzického napadení žalovaným za trvání manželství účastníků, měla snahu si najít zaměstnání. Ve [právnická osoba] bylo pro výkon práce podmínkou očkování proti COVID-19 a po jeho absolvování měla žalobkyně takovou reakci, že byla odvezena rychlou záchrannou službou. Následně pak nemohla práci v této firmě vykonávat. S ohledem na psychické problémy, které prokazatelně způsobil svým jednáním žalovaný, má tak žalobkyně omezenou možnost vyhledat si pracovní místo, k čemuž poukázala na lékařské zprávy Psychologické ambulance [titul] [jméno] [příjmení]. Odvolatelka v této souvislosti opětovně zmínila svou reakci na očkování, své obavy z požadavku na očkování zaměstnanců. Dle žalobkyně okresní soud konečně řádně nezohlednil, že do situace