27 CO 321/2021-62 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobce domáhal snížení výživného stanoveného ve prospěch žalovaného naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 5. 2016, č. j. 13 P 148/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 11. 2016, č. j. 27 Co 281/2016-372 ve výši 2 500 Kč měsíčně na částku 1 000 Kč měsíčně (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal snížení výživného na částku 1 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že má celkem pět vyživovacích povinností, a to ke čtyřem dětem a manželce, která je v současné době na mateřské dovolené s příjmem 9 500 Kč měsíčně. Průměrný čistý příjem žalobce činí 18 700 Kč. Příjmy žalobce a jeho současné nezbytné měsíční výdaje neumožňují žalobci nadále platit výživné v částce 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Zdůraznil, že žalobce přestal výživné zasílat od doby plnoletosti žalovaného, a to přesto, že věděl, že žalovaný ve studiu pokračuje. Žalobce navíc žalovanému nad rámce výživného nikdy ničím nepřispíval. 3. Okresní soud po provedeném dokazování, výpovědi účastníků a po seznámení se s obsahem listinných důkazů, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, dospěl k závěru, že žalobu nelze považovat za důvodnou. 4. Zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník) a konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný je studentem střední školy, jeho studijní obor je zakončen maturitou a přímo navazuje na obor, ve kterém se žalovaný vyučil. Navazující studium žalovaného je proto ospravedlnitelné, je žádoucí, aby získal vzdělání zakončené maturitní zkouškou. Žalovaný si přivydělával v období letních prázdnin, avšak nelze po něm právě s ohledem na studium spravedlivě požadovat, aby hradil své náklady pravidelným zaměstnáním. Podle okresního soudu tedy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný není schopen se sám živit a po žalobci lze proto žádat, aby žalovanému výživné hradil. 5. Podle okresního soudu bylo dále prokázáno, že žalobce má vyživovací povinnost ke svým čtyřem dětem a manželce, která je na rodičovské dovolené. Příjmy žalobce jsou tvořeny pravidelnou mzdou, která činí cca 19 000 Kč měsíčně a náhradami cestovních výdajů, které činí v průměru 24 000 Kč měsíčně. Při hodnocení pravidelných výdělků žalobce vzal soud v úvahu celou část mzdy žalobce a třetinu jeho cestovních nákladů. Lze totiž vycházet z toho, že řidiči [anonymizována dvě slova] nespotřebují vyplacené cestovní náhrady zcela, ale nejméně 1/3 se stává jejich příjmem, který je třeba zohlednit vedle vyplacené mzdy. Pravidelné měsíční příjmy žalobce proto činí přibližně 27 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti žalobce pak částku okolo 36 500 Kč měsíčně. Podle okresního soudu nelze přehlédnout, že žalobce má vyživovací povinnost ke svým dvěma dětem z předchozího vztahu, současně přijal za svou dceru své manželky a s manželkou mají další malou dceru. Žalobce má tudíž celkem čtyři vyživovací povinnosti a manželka žalobce je po narození dítěte omezená ve výdělkových možnostech. Bez ohledu na tuto situaci žalobce spolu s manželkou sjednali několik úvěrů na bydlení a další spotřebitelský úvěr. Na splátky těchto úvěrů domácnost žalobce vynakládá téměř 20 000 Kč měsíčně. To však neznamená, že by žalobce nemusel či neměl plnit svoji vyživovací povinnost ke svému dítěti. Ačkoliv je pochopitelné, že žalobce musí nějakým způsobem zajistit bydlení své rodiny, nemůže být podle okresního soudu každý výdaj na bydlení a každý úvěr zohledněn jako výdaj povinného při rozhodování o jeho vyživovací povinnosti. Tyto výdaje žalobce nelze brát k tíži žalovaného, který řádně studuje a připravuje se na své budoucí povolání. 6. Podle okresního soudu výživné, které žalobce pro syna [jméno] platí spolu s výživným pro dceru [jméno] v celkové částce 3 600 Kč, dosahuje asi 15 % příjmu žalobce, což s přihlédnutím k dalším dvěma vyživovacím povinnostem k dcerám, s nimiž žalobce žije ve společné domácnosti a poskytuje jim též osobní péči, je zcela odpovídající poměrům žalobce. Výživné, které žalobce v částce 2 500 Kč měsíčně žalovanému platí, je odpovídající tomu, aby byla zajištěna shodná životní úroveň rodiče a dítěte a odpovídá majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalobce jako povinného z vyživovací povinnosti. Podle okresního soudu tak vyživovací povinnost žalobce k žalovanému trvá. Přestože se podstatně změnily okolnosti na straně žalobce, jemuž přibyly vyživovací povinnosti, došlo k významným změnám i na straně žalovaného, zejména v souvislosti s růstem jeho životních nákladů a přibývajícím věkem. Částka 2 500 Kč měsíčně proto i nadále odpovídá nově nastoleným okolnostem, majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalobce a současně i potřebám žalovaného. Není tudíž namístě rozhodovat o snížení či dokonce zrušení výživného. Okresní soud vycházeje z těchto úvah proto žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 7. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Rozhodnutí okresního soudu považoval za nesprávné, neboť okresní soud nedostatečně zohlednil aktuální majetkové poměry žalobce a nepřihlédl ani ke změně poměrů na jeho straně. Žalobce je aktuálně vázán čtyřmi vyživovacími povinnostmi, což mělo být v úvaze okresního soudu zohledněno. Současně není namístě žalobci vytýkat vznik nákladů souvisejících s bydlením, neboť v současné ekonomické situaci, kdy nájmy a hodnota nemovitostí strmě stoupají, žalobce řešil svoji bytovou situaci, a to nikoliv bezmyšlenkovitě, neboť finanční prostředky, které vynakládá na měsíční hypoteční splátky, jsou v relaci nájmu za byty horší kategorie. Finanční možnosti žalobce bohužel nebyly takové, aby mohl koupit nemovitost bez hypotéky a měl dostatek financí na vybavení domácnosti. Žalobce nežije rozhazovačně a jeho výdaje jsou přiměřené jeho finančním možnostem. Žalobce dále odmítl, že by dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu uváděného okresním soudem, neboť to platí snad pouze za situace, kdy je zaměstnán celý měsíc. To však není pravidlem a čistý příjem žalobce je proto obvykle nižší. Finanční příjem rodiny činí podle žalobce cca 36 500 Kč, zatímco výdaje přesahují částku 38 000 Kč a jsou tedy vyšší než průměrné měsíční příjmy rodiny žalobce. 8. Okresní soud podle žalobce současně nedostatečně zohlednil majetkové poměry matky žalovaného a jejího manžela. Z výpisu z katastru nemovitostí plyne, že žalovaný spolu se svojí rodinou bydlí v rodinném domě, který vlastní matka žalovaného se svým manželem, přičemž je zjevné, že na nemovitosti nevázne žádná hypotéka. Náklady na bydlení tedy matka žalovaného nemá tak vysoce finančně náročné jako žalobce. Žalobce si je vědom svých vyživovacích povinností, ale současně očekává, že žalovaný se k němu jako k otci bude chovat. Žalobce nebyl informován o tom, že syn chce dál studovat, nebyl součástí rozhodování o jeho budoucnosti. Žalobce nebyl informován, jakou školu bude žalovaný studovat, nejsou mu známy žádné podrobnosti o tomto studiu. O letních prázdninách žalovaný na výzvu žalobce odmítl trávit čas s otcem a jeho rodinou, nebuduje s otcem žádný vztah. Dceři [jméno], narozené v roce [rok], pak žalobce platí výživné 1 100 Kč, které je přiměřené finančním možnostem žalobce. Žalobce nepředpokládal, že syn po ukončení učebního oboru a dosažení zletilosti bude ve studiu pokračovat, naopak měl za to, že nastoupí do zaměstnání a bude finančně soběstačný. Žalobce je ochoten přispívat žalovanému přiměřeným výživným, za něž považuje částku 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný jako zletilý je schopen o víkendech či odpoledních brigádách dosahovat příjmu, který jeho potřeby dílem zajistí. Žalobce se současně nebrání hrazení vyššího výživného, pakliže to jeho finanční poměry dovolí. V současné době tomu však tak není. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil, případně změnil tak, že žalobce je nadále povinen přispívat na výživu žalovaného částkou 1 000 Kč měsíčně. 9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný. Zdůraznil, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto v květnu 2016 a žalobci stanoveno výživné 2 500 Kč měsíčně. Je zjevné, že od této doby se pouhým plynutím času potřeby žalovaného několikanásobně zvýšily. Žalovaný poukázal na své náklady spojené se studiem i určitými zdravotními problémy, na něž mu žalobce nikdy žádným způsobem nepřispěl. Stejně tak od žalobce po celých 18 let neobdržel dárek k narozeninám, svátkům či Vánocům. Je pravdou, že rodiče žalovaného vlastní rodinný dům, na který mají též půjčku, ale v rámci rodiny, aby nebyli nuceni hradit zbytečné úroky. To však podle žalovaného nikterak nesouvisí s povinností žalobce přispívat žalovanému na jeho výživu. Žalovaný připustil, že s ním žalobce navázal kontakt po telefonu a žalovaný