27 CO 37/2022-126 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do zaplacení úroku 49,72% ročně z částky 19 762,22 Kč od 30. 6. 2020 do 27. 7. 2020 a z částky 19 057,93 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 6. 2020 dosáhne částky 53 913 Kč (výrok I.), vyhověl žalobě co do částky 10 751,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 7 475,41 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 8,44% ročně z částky 7 360 Kč od 29. 12. 2020 do 29. 3. 2021, a dále s úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 7 360 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 6. 2020 dosáhne částky 53 913 Kč (výrok II.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.). Okresní soud nakonec žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 554 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 554 Kč od 30. 6. 2020 do 27. 7. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 554 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 84,72% ročně z částek odpovídajících zbývající dlužné původní jistině úvěru, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 6. 2020 dosáhne částky 53 913 Kč, a dále ještě zaplacení náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč a smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a ve výši 8 135,40 Kč. Tvrdila, že účastníci spolu uzavřeli dne 3. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr se sjednaným úrokem 126,73% ročně v 18 měsíčních splátkách po 2 845 Kč, přičemž z každé splátky připadlo 349 Kč na úhrady za pojištění, které nejsou předmětem žaloby. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami, proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru k datu 28. 6. 2020 a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí tzv. nové jistiny úvěru. Žalovaný po zesplatnění úvěru zaplatil ještě částku 5 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné nové jistiny úvěru ve výši 21 554 Kč požadovala smluvní pokutu ve výši 3x 499 Kč za prodlení se třemi splátkami o délce 30 dnů, náhradu nákladů na vymáhání ve výši 5x 200 Kč, úrok z původní jistiny úvěru ve výši 84,72% ročně, a nakonec smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru za období od 30. 6. 2020 do data vyhotovení žaloby dne 23. 8. 2021 ve výši 8 135,40 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně vzala v průběhu nařízeného jednání okresního soudu žalobu co do úroku 49,72% ročně z částky 19 762,22 Kč od 30. 6. 2020 do 27. 7. 2020 a z částky 19 057,93 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 6. 2020 dosáhne částky 53 913 Kč, zpět, proto okresní soud v této části řízení zastavil. 5. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru, výpisem z účtu žalobkyně prokazujícím zaslání poskytnuté finanční částky ve výši 25 000 Kč žalovanému a kartou klienta. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2019 zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a že se žalovaný zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 126,73% ročně v 18 měsíčních splátkách po 2 845 Kč (2 496 Kč bez úhrady pojištění). Smluvní strany se dohodly na placení smluvních pokut pro případ prodlení dlužníka. Prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů mělo podle bodu 6.3 uzavřené smlouvy automaticky za následek zesplatnění úvěru. Po zesplatnění se celá jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která byla splatná ke dni zesplatnění. Dlužník se v případě nezaplacení úvěru v den jeho zesplatnění zavázal zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru. 6. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku obšírně vysvětlil, proč se ve věci nezabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, neboť žalovaný nevznesl žádnou námitku a podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 22. 5. 2022, se spotřebitel této neplatnosti musí dovolat, což se v projednávané věci nestalo. 7. Okresní soud po provedeném dokazování posoudil ujednání o výši úroků jako rozporné s dobrými mravy, a to i s ohledem na zjištěnou průměrnou sazbu úroků u úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem, která v září 2019 podle údajů České národní banky (databáze ARAD) činila 8,44% p.a. Okresní soud proto postupoval podle § 1802 občanského zákoníku a jako obvyklý úrok posuzoval úrok ve výši 8,44% p.a. podle údajů zjištěných v databázi ARAD. Při této úrokové sazbě by splátka úvěru při splácení úvěru ve výši 25 000 Kč v 18 měsíčních splátkách činila bez úhrady za pojištění částku 1 484 Kč. Při anuitním způsobu splácení by se žalovaný dostal do prodlení pět dnů s úhradou druhé splátky, a pak až s úhradou třinácté splátky, takže by zesplatnění nastalo až dne 28. 12. 2020. Úrok splatný do zesplatnění tak činil 115,41 Kč a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 7 475,41 Kč a na úrok ve výši 8,44% p.a. z původní jistiny úvěru ve výši 7 360 Kč od 29. 12. 2020 do 29. 3. 2021, a dále od 30. 3. 2021 ve výši 8,25% ročně do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 6. 2020 dosáhne částky 53 913 Kč. 8. S ohledem na novou výši jistiny bylo třeba přepočítat i smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru, která tak za požadované období do data vyhotovení žaloby dne 23. 8. 2021 činí 1 779,15 Kč. Další sjednaná smluvní pokuta do zesplatnění úvěru ve výši celkem 1 497 Kč zůstala beze změny. Okresní soud však již žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů vymáhání ve výši 1 000 Kč, protože z karty klienta vyplynulo, že žalobkyně vymáhala dluh v době, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení. Dle názoru soudu prvního stupně se navíc jedná o zastřenou smluvní pokutu a žalobkyně již ve smyslu ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru vyčerpala možnost uplatněných smluvních pokut. Soud prvního stupně nakonec žalobu ve zbývající části zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, (dále „o.s.ř.“) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný byl v řízení z větší části úspěšný, ale náklady řízení mu nevznikly. 10. Žalobkyně podala včas odvolání proti výroku II. napadeného rozsudku, které odvolací soud podle jeho obsahu považoval za odvolání do výroku III., kterým byla žaloba ve zbývající části nad rámec přiznaných částek ve výroku II. zamítnuta. Žalobkyně se odvoláním domáhala vyhovění žalobě pouze v rozsahu, ve kterém okresní soud nepřiznal úrok za poskytnutí úvěru ve výši 20% ročně. Po přepočítání celého závazku jako by byl úvěr poskytnut se smluvním úrokem ve výši 20% p.a., kdyby splátka bez pojištění činila 1 619 Kč, požadovala žalobkyně přiznat částku ve výši 9 521,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 28. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 20% p.a. z částky 9 294,11 Kč od 28. 12. 2020 do 28. 3. 2021 a s úrokem ve výši 8,25% p.a. z částky 9 294,11 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192 326 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 28. 12. 2020 do zaplacení, náhradu nákladů vzniklých s prodlením žalovaného se splátkami číslo 3, 4, 6 a 13 ve výši 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 28. 12. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 9 521,04 Kč od 28. 12. 2020 do 23. 8. 2021 ve výši 2 275,53 Kč. Žalobkyně nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně a tvrdila, že při stanovení výše úrokové sazby je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně je nebankovní organizací, u které je třeba zohlednit vyšší rizikovost při poskytování úvěru. Úrok byl sjednán v zákonných limitech a nebyl důvod ho ani částečně nepřiznat. Pokud se strany rozhodly smlouvu uzavřít, je základním východiskem presumpce platnosti a závaznosti smlouvy. To lze dovodit i z judikatury Ústavního soudu ČR, např. z jeho nálezu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11 Okresní soud měl podle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, pokud nepovažoval sjednanou úrokovou sazbu za platnou, přiznat žalobkyni alespoň úrokovou sazbu poskytovanou bankami při úročených úvěrech z kreditních karet ve výši 24,08% p.a. Přesto žalobkyně v daném případě požaduje úrok jen ve výši 20 % ročně. Žalobkyně v této souvislosti poukázala i na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, která nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Obdobně lze odkázat na znění § 574 občanského zákoníku. Všechna ujednání o ceně byla žalovanému poskyt