27 CO 71/2022-108 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do úroků v rozsahu 67,3% ročně z částky 67 280,20 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), vyhověl žalobě co do částky 15 587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení (výrok II.) a žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení dalších 71 830 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 27 050,76 Kč a úroku ve výši 35% ročně z částky 67 280,20 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 219 916 Kč (výrok III.) Okresní soud nakonec žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 114 467 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci spolu uzavřeli dne 25. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 77 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr se sjednaným úrokem 166,9% ročně ve 24 měsíčních splátkách po 8 702 Kč, přičemž schopnost žalovaného splácet byla kryta pojištěním. Žalovaný uhradil pouze 61 413 Kč, ocitl se v prodlení se splátkami, proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném podle žaloby ve znění jejího částečného zpětvzetí požadovala novou jistinu úvěru ve výši 83 487,71 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 998 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 11. 2020 do zaplacení, náhradu nákladů na vymáhání ve výši 4x 200 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru za období od 1. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby dne 20. 9. 2021 ve výši 27 050,76 Kč, a nakonec úrok ve výši 35% ročně z částky 67 280,20 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 219 916 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně vzala v průběhu nařízeného jednání okresního soudu žalobu co do úroku 67,3% ročně z částky 67 280,20 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení zpět, proto okresní soud v této části řízení zastavil. 5. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru, dokladem o vyplacení úvěru ve výši 77 000 Kč žalovanému a kartou klienta. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 9. 2019 zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 77 000 Kč a že se žalovaný zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 166,9% ročně v dohodnutých splátkách. 6. Okresní soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako smlouvu lichevní povahy, která je pro rozpor s ustanovením § 580 občanského zákoníku absolutně neplatná. Plněním účastníků podle takové neplatné smlouvy vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, proto okresní soud vyhověl žalobě jen částečně a uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku 15 587 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020, která představuje rozdíl mezi poskytnutým úvěrem ve výši 77 000 Kč a žalovaným uhrazenou částkou ve výši 61 413 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, (dále „o.s.ř.“) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný byl v řízení z větší části úspěšný, ale náklady řízení mu nevznikly. 8. Žalobkyně podala včas odvolání proti výrokům II. – IV. napadeného rozsudku, které krajský soud podle jeho obsahu považoval za odvolání do výroku III., kterým byla žaloba částečně zamítnuta, a do závislého nákladového výroku IV. Žalobkyně se odvoláním domáhala vyhovění žalobě pouze v rozsahu, ve kterém okresní soud nepřiznal úrok za poskytnutí úvěru ve výši 20% ročně, a dále požadovala i přiznání uplatněných smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 87 417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 27 050,76 Kč a úrok ve výši 20% ročně z částky 67 280,20 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 219 916 Kč. Žalobkyně nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně a tvrdila, že úrok byl sjednán v zákonných limitech. Pokud se strany rozhodly smlouvu uzavřít, je základním východiskem presumpce platnosti a závaznosti smlouvy. To lze dovodit i z judikatury Ústavního soudu ČR, např. z jeho nálezu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11. Pokud měl okresní soud za to, že sjednaný úrok je příliš vysoký, pak by to představovalo nezákonné určení množstevního rozsahu, což samo o sobě nezpůsobuje neplatnost právního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1653/2009 a ustanovení § 1793 občanského zákoníku). Žalobkyně v této souvislosti poukázala i na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, která nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Obdobně lze odkázat na znění § 574 občanského zákoníku. Všechna ujednání o ceně byla žalovanému poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem. Ochranu spotřebitele nelze pojímat jako nejvyšší právní princip. Uplatněné smluvní pokuty jsou v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a proto měly být přiznány v požadované výši. Žalobkyně na závěr zpochybnila způsob vypořádání bezdůvodného obohacení, který zvolil okresní soud a který je v rozporu s ustanovením § 2993 občanského zákoníku. Soud prvního stupně nebyl oprávněn započíst plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, na vyplacenou jistinu úvěru. Ke stejnému závěru jako žalobkyně dospěl ve svých rozsudcích i Krajský soud v Ostravě (srov. rozsudky Krajského soudu v Ostravě č. j. 75 Co 71/2020-84 a č. j. 75 Co 20/2021-77). 9. Žalovaný namítal, že o řízení nevěděl, a proto se nemohl bránit. Neobdržel ani odvolání a není si vědom toho, že by si u žalobkyně vzal úvěr ve výši 77 000 Kč. Bankovní účet, který je uvedený ve smlouvě o úvěru, sice patří žalovanému, nicméně přístup k němu měla i bývalá přítelkyně žalovaného. 10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 občanského soudního řádu, dále „o.s.ř.“), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.). 11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Odvolací soud s ohledem na odlišné hodnocení některých skutkových závěrů soudu prvního stupně zopakoval dokazování smlouvou o úvěru a kartou klienta [jméno] [příjmení]. 12. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla účastníky řízení uzavřena dne 23. 9. 2019, o čemž svědčí i podpis žalovaného pod touto smlouvou a potvrzení, že číslo účtu, které bylo uvedeno v záhlaví smlouvy, na který byla zaslána žalobkyní poskytnutá částka, patří žalovanému. Smlouva obsahovala celkem 7 stran psaných drobnějším, nicméně čitelným, písmem. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 77 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 166,9% ročně vrátit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 8 702 Kč, jejichž součástí byla i měsíční úhrada za sjednané pojištění. Část splátky bez měsíční úhrady za pojištění činila 7 636 Kč. V článku 6 uzavřené smlouvy se účastníci dohodli na důsledcích vyplývajících z prodlení klientů, o čemž svědčil i zvýrazněný nadpis tohoto článku. Podle článku 6 odstavec 1 se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů. V článku 6 odstavec 2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů ve výši 200 Kč. Nakonec v článku 6 odst. 5 se žalovaný zavázal, že v případě neuhrazení nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od následujícího dne po zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. 13. Z karty klienta vyšlo najevo, že žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši 77 000 Kč dne 24. 9. 2019 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru a že žalovaný zaplatil dne 25. 11. 2019 splátku ve výši 8 702 Kč, dne 26. 11. 2019 splátku ve výši 8 702 Kč, dne 6. 1. 2020 splátku ve výši 8 702 Kč, dne 5. 2. 2020 splátku ve výši 8 702 Kč, dne 23. 3. 2020 dvě splátky ve výši 8 702 Kč a splátku ve výši 499 Kč a dne 28. 4. 2020 dvě splátky ve výši 8 203 Kč a 499 Kč. 14. V daném případě je nepoch