15 CO 211/2022-105 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že se mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Novém Jičíně neprohlašuje. 2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalovaná namítla v podání ze dne [datum] nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů. Tuto námitku odůvodnila tím, že strany sporu učinily volbu soudní příslušnosti ve smyslu článku 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), publikované v Úředním věstníku Evropské unie L 351/1 dne 20. 12. 2012 Okresní soud námitku mezinárodní nepříslušnosti vznesenou žalovanou posoudil jako nedůvodnou. Okresní soud dospěl k závěru, že dohoda o mezinárodní příslušnosti ve smyslu článku 25 odst. 1 a 2 Nařízení Brusel I bis mezi stranami prokazatelně nebyla uzavřena, a to ani v písemné a ani ústní formě s písemným potvrzením. Zdůraznil, že mezi stranami nebyla prokazatelně zavedena ani jiná forma, která by byla založena na vzájemných zvyklostech nebo obchodních zvyklostech zachovávaných v daném obchodním odvětví. S ohledem na absenci dohody o příslušnosti odpovídající požadavkům článku 25 odst. 1 a 2 Nařízení Brusel I bis okresní soud vyslovil, že se mezinárodní nepříslušnost neprohlašuje, když mezinárodní příslušnost okresního soudu je dána v souladu s článkem 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis dle místa plnění závazku. 3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vyslovil nedostatek pravomoci a na ni navazující nedostatek místní příslušnosti českých soudů, případně aby rozhodnutí zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že k dohodě stran o mezinárodní příslušnosti nedošlo. Namítala, že okresní soud odvodil svou mezinárodní příslušnost z čl. 7 Nařízení Brusel I bis, avšak toto ustanovení se uplatní pouze tehdy, pokud není účastníky provedena volba soudní příslušnosti a pokud je tato učiněna, je takto určená příslušnost výlučná. Žalovaná argumentovala, že obsah smluv, které byly mezi stranami uzavřeny, byl založen objednávkami žalované, které žalobkyně akceptovala, což ostatně sama potvrdila i v textu žaloby. Součástí každé objednávky žalované byl odkaz žalované na všeobecné obchodní podmínky žalované (dále jen„ VOP“), které obsahují zmíněnou prorogační doložku zakládající mezinárodní příslušnost rakouských soudů, konkrétně soudu v Dorbirnu. Tím, že žalobkyně objednávky žalované akceptovala, aniž by učinila jakoukoliv výhradu k jejich obsahu, akceptovala tím rovněž i předmětné VOP žalované a tím byla uzavřena mezi účastníky dohoda o mezinárodní příslušnosti rakouských soudů. Komunikace mezi stranami včetně odsouhlasení a potvrzení objednávek probíhala elektronickou formou prostřednictvím e-mailu, která je rovnocenná písemné formě. Pokud by měl soud za to, že k akceptaci objednávek žalované došlo ze strany žalobkyně pouze konkludentně, pak takovýto způsob uzavírání smluv je v mezinárodním obchodu častý. Z komunikace stran a jejich chování plyne vůle se smlouvou s konkrétním obsahem řídit, přičemž základem smlouvy je právě objednávka žalované obsahující odkaz na VOP, v nichž se prorogační doložka nachází. Dohoda o volbě soudní příslušnosti tak byla ujednána ve formě dle čl. 25 odst. 1 písm. a), případně dle písm. c) Nařízení Brusel I bis. Sjednání příslušnosti soudu a rozhodného práva ve VOP je zcela běžnou praxí mezi podnikateli jak na vnitrostátní tak i mezinárodní úrovni. Způsob, jakým je na VOP odkazováno, tj. na hlavičkovém papíře žalované, na kterém je každá z objednávek učiněna, je v mezinárodním styku, respektive v odvětví, v němž strany obchodují, běžným a zavedeným jednáním a lze jej tak považovat za ustálenou zvyklost. Jurisdikční doložku obsahují například Všeobecné obchodní podmínky Hospodářské komory České republiky nebo Rakouské hospodářské komory. Text VOP žalované byl a je stále dostupný na internetových stránkách žalované a žalobkyně měla možnost se s nimi kdykoliv seznámit, což je dle rakouského práva podmínkou jejich platného sjednání. 4. Žalobkyně v rámci svého vyjádření k odvolání žalované navrhovala potvrzení napadeného usnesení jako správného. Namítala, že mezi stranami žádná dohoda o volbě mezinárodní příslušnosti soudu uzavřena nebyla, žalovaná se žalobkyni nikdy nezmínila o existenci VOP žalované, nikdy žalobkyni tyto VOP nepředložila a ani je nikdy neuvedla nic o jejich existenci ve vzájemné elektronické komunikaci mezi účastníky a žalobkyně prorogační doložku nikdy neodsouhlasila, odsouhlasila pouze druh a cenu zboží. Pokud se žalovaná odvolává na odkaz na VOP, jež byl skryt v objednávkách žalované dole v zápatí, pak k tomu žalobkyně uvádí, že tento odkaz se nachází ve spodní části listiny, na níž je obsažena objednávka žalované, tento odkaz je skryt mezi údaji obsahujícími identifikátor žalované o zápisu registračního čísla společnosti a údaji o bankovním spojení na žalovanou a označením její banky, to vše je psáno navíc německým jazykem, ačkoliv samotná objednávka zboží, jeho specifikace a cena je psána anglickým jazykem. Rovněž písmo na spodní části hlavičkového papíru je milimetrové. Žalobkyně nikdy neakceptovala tyto VOP žalované a ani to, že by se smluvní vztah účastníků měl řídit těmito VOP žalované, a proto žádná dohoda stran o volbě mezinárodní příslušnosti obsažená v těchto VOP učiněna účastníky nebyla. Zaslala-li žalovaná dne [datum] žalobkyni objednávku, pak do té doby nebyla mezi účastníky zavedena žádná obchodní praxe, naopak již existovaly obchodní zvyklosti na straně žalobkyně. Žalobkyně akceptovala objednávky ohledně specifikace předmětu koupě a ceny. Dodávky objednaného zboží se řídily dodací podmínkou [anonymizována dvě slova], když po celou dobu spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou dodávala žalobkyně žalované zboží s doložkou [anonymizováno], kdy žalovaná sama vlastním jménem a na vlastní náklady zajišťovala objednání mezinárodní přepravy a vyzvednutí zboží v sídle žalobkyně a dodání zboží do místa konečného určení prostřednictvím tohoto dopravce. Je tak založena mezinárodní příslušnost českých soudů. 5. Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), přezkoumal i řízení vydání napadeného rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení napadeného usnesení jako ve výroku věcně správného dle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). 6. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení částky 90 686 EUR s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to jako nezaplacených kupních cen. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tak, že tvrdila, že žalovaná si u ní objednala čtyřmi samostatnými objednávkami zaslanými elektronickou poštou zboží specifikované v objednávkách za tam uvedenou cenu, žalobkyně zboží žalované objednané zboží řádně dodala s doložkou [anonymizována dvě slova], tj. zboží bylo žalované dodáno přímo na adrese výrobního závodu žalobkyně v provozovně žalobkyně na adrese [adresa], na této adrese si zboží převzali dopravci, kdy přepravu zboží si objednala sama žalovaná (viz CMR listy). Žalovaná však sjednanou kupní cenu žalobkyni nezaplatila, a to ani po předžalobní výzvě. Namítala, že nikdy žádnou dohodu o mezinárodní příslušnosti a ani volbě práva s žalovanou neučinila. Závazkové vztahy z takto uzavřených smluv o dodání zboží se řídí právem místa, kde je sídlo prodávajícího nebo zhotovitele díla, tedy právem České republiky. Je dána mezinárodní příslušnost českých soudů dle čl. 7 Nařízení Brusel I bis, neboť ke splnění závazku došlo na území České republiky, když zboží bylo dodáno žalované v provozovně žalobkyně na adrese [adresa]. 7. Žalovaná ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne [datum] (č. l. 71 spisu) vznesla námitku absence mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů. Namítala, že účastníci při sjednávání smluvních vztahů, z nichž je žalováno, učinili volbu práva, kterým se vztahy budou řídit a také volbu příslušného soudu pro rozhodování sporů. V závěrečné části každé objednávky žalované, k níž žalobkyně neuplatnila žádnou výhradu, je německý text, který stanoví, že součástí smlouvy jsou a pro daný závazkový vztah platí VOP žalované. V těchto VOP je v článku 11 stanoveno, že veškeré spory, které přímo či nepřímo vyplynou ze vzájemného smluvního vztahu, budou rozhodovány soudem ve městě Dornbirn v Rakousku (sídlo žalované). V tomto článku VOP je rovněž sjednáno použití rakouského práva. Text těchto VOP byl a stále je dostupný na internetových stránkách žalované a žalobkyně měla možnost se s nimi kdykoliv seznámit. Volba r