15 CO 74/2022-33 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným platebním rozkazem, proti kterému nebyl podán odpor, okresní soud zavázal žalobkyni k zaplacení doplatku soudního poplatku za žalobu v částce 180 Kč. Povinnost doplatit soudní poplatek odůvodnil tak, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť žalobkyně neuvedla potřebná skutková tvrzení. Platební rozkaz (nikoliv elektronický) pak byl vydán až po doplnění skutkových tvrzení žalobkyní, a proto jí vznikla dle položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. 2. Proti výroku III. tohoto platebního rozkazu podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení s odůvodněním, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro doměření soudního poplatku, jelikož dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků lze žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 Sazebníku soudních poplatků pouze v případě, kdy soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení. V dané věci však platební rozkaz vydán byl, a proto nelze žalobkyni soudní poplatek doměřit. 3. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok platebního rozkazu okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 4. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 36 083 Kč ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Jak plyne z úředního záznamu založeného na č. l. 8 ze dne [datum], okresní soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz pro nedostatek a nesrovnalosti v žalobních tvrzeních, který žalobkyně odstranila na výzvu okresního soudu podáním ze dne [datum], v němž zejména specifikovala, že žalovaný poplatek ve výši 14 705,31 Kč sestává z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 3 611,36 Kč, z neuhrazené částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 532,82 Kč a nesplacené části poplatku za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 5 561,13 Kč. Na základě doplnění tvrzení pak okresní soud napadeným platebním rozkazem ve výroku I. a) žalobě v celém rozsahu vyhověl a ve výroku I. b) zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení v částce 3 802 Kč. 5. Odvolací soud na úvod podotýká, že institut doměření soudního poplatku za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v případě nevydání platebního rozkazu dle Položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. 9. 2011 zákonem č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSoP“), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jak pak vyplývá z důvodové zprávy k této novele ZSoP, nadále je zvýhodňován návrh na vydání elektronického platebního rozkazu oproti návrhu na vydání platebního rozkazu v listinné podobě. V souvislosti s nejasnostmi ohledně doměřování soudního poplatku v případě jeho nevydání bylo výslovně zakotveno jeho doměření, avšak pouze v případech, kdy soud platební rozkaz nevydá, ať již proto, že platební rozkaz vydat nelze, nebo soud využije svého práva a platební rozkaz nevydá. Také je nově jasně stanoveno, že zvýhodněná sazba soudního poplatku se vztahuje pouze na ty navrhovatele, kteří návrh odešlou prostřednictvím k tomu určeného webového rozhraní, neboť pouze takto odeslaný návrh znamená usnadnění práce pro soudy, které získají řadu dat do svých informačních systémů, aniž by je musely znovu pracně vyplňovat. V současnosti totiž někteří navrhovatelé odesílají elektronické formuláře e-mailem nebo je dokonce tisknou a posílají v listinné podobě a žádají, aby byl takový návrh zpoplatněn rovněž touto zvýhodněnou sazbou. 6. Jak tedy nade vší pochybnost vyplývá z výše uvedené důvodové zprávy, zákonodárce měl v úmyslu zvýhodnit nižší sazbou soudního poplatku podávání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož zpracování je výrazně jednodušší, a to oproti návrhu na vydání„ klasických“ platebních rozkazů v listinné podobě. I když je v rámci položky 2 bodu 2 Sazebníku zmíněn pouze platební rozkaz a nikoliv elektronický platební rozkaz, je zcela evidentní, že zákonodárce měl v tomto ustanovení na mysli elektronický platební rozkaz. Jinak by totiž toto ustanovení postrádalo smysl a nadto by jeho výklad byl zcela zjevně v rozporu s důvodnou zprávou zmíněnou shora. 7. Pokud je tedy stanovena povinnost doplatit soudní poplatek v případě nevydání platebního rozkazu, je zcela evidentní, že tím zákonodárce neměl na mysli situaci nastalou v tomto řízení. V ní nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ale po doplnění potřebných skutkových tvrzení ze strany žalobkyně v „ klasickém“ rozkazním řízení (tedy již nikoliv v průběhu elektronického rozkazního řízení) byl vydán„ klasický“ platební rozkaz. Tím, že žalobkyně neuvedla ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu veškerá potřebná tvrzení tak, aby mohl být ve věci vydán elektronický platební rozkaz, nevyužila dobrodiní poskytnuté jí zákonodárcem v podobě„ slevy“ na soudním poplatku. Pokud byl spis následně převeden do„ klasického“ řízení, v jehož rámci byl vydán„ klasický“ platební rozkaz, nelze již mít za to, že by měla být žalobkyně zvýhodněna v rámci sazby soudního poplatku. 8. Pokud proto okresní soud výrokem III. svého platebního rozkazu doměřil žalobkyni soudní poplatek do částky 1 624 Kč jako 5 % z předmětu řízení, bez příslušenství, ve výši 32 471,64 Kč, dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, po zohlednění původně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 444 Kč dle položky 2 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků, je jeho rozhodnutí věcně zcela správné a jako takové bylo výrokem I. tohoto usnesení dle § 219 o. s. ř. potvrzeno. 9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady tohoto řízení nevznikly.