16 CO 114/2022-113 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalované zaplatit žalobci částku ve výši 295 400 Kč z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu, ve zbytku žalobu výrokem II co do částky 973 350 Kč zamítl, rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalobce zavázal zaplatit žalované 53,42 % nákladů řízení ve výši 37 874,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně žalované uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 14 770 Kč a rozhodl, že žalobce je povinen uhradit 76,71 % a žalovaná 23,29 % nákladů státu s tím, že výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením Okresního soudu v Karviné. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění dohody ze dne [datum] založen pracovní poměr, v jehož průběhu dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu, a to drtivému poranění pravé dolní končetiny, které si vyžádalo amputaci palce a dvou prstů. V důsledku pracovního úrazu žalobce pozbyl způsobilost dál vykonávat práci [anonymizováno], došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce k datu [datum] Lékařským posudkem ze dne [datum] vydaným [titul] [jméno] [příjmení] bylo ztížení společenského uplatnění žalobce ohodnoceno podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. 1 600 body, což odpovídá částce 400 000 Kč. Znalec [titul] [jméno] [příjmení] znaleckým posudkem ze dne [datum] ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce dle nařízení vlády č. 276/2015 celkem 2 225 body, tj. částkou 556 250 Kč, podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR částkou ve výši 692 613 Kč, přičemž znalec na rozdíl od posudku lékaře ohodnotil rozsáhlé plošné jizvy 205 body a fantomové bolesti po amputaci 420 body. Žalobce před úrazem profesionálně nesportoval, navštěvoval několikrát týdně posilovnu, příležitostně se zúčastňoval různých společenských, sportovních, kulturních a rodinných akcí. Po úraze posilovnu nenavštěvuje a pro následky úrazu omezil i ostatní předchozí aktivity. 3. Soud prvního stupně na prokázaný skutkový stav aplikoval příslušná ustanovení zákoníku práce, a to ust. § 271c odst. 1 a odst. 2 a § 271s odst. 1 zákoníku práce a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vycházel při posouzení ohodnocení ztížení společenského uplatnění ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který ztížení společenského uplatnění ohodnotil celkem 2 225 body, soud závěry znalce považoval za logicky zdůvodněné a zpracování znaleckého posudku za řádné, neměl důvod pochybovat o závěrech znalce, proto přiznal žalobci právo na úhradu rozdílu mezi nově zjištěným bodovým ohodnocením ztížení společenského uplatnění v rozsahu 2 225 bodů odpovídající částce 556 250 Kč a již uhrazenou náhradou ztížení společenského uplatnění ve výši 400 000 Kč, tj. částku 156 250 Kč. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na věk žalobce, kterému se úraz stal ve 25 letech, je na místě zvýšit ztížení společenského uplatnění o 20 % a dále s ohledem na dobu, jež uplynula od vydání příslušného nařízení vlády č. 276/2015 Sb., která stanovila za 1 bod 250 Kč, další navýšení o 5 % Celkem tedy došlo k navýšení základního bodového ohodnocení o 25 %, tj. o 139 062,50 Kč. Soud proto žalobci i se zaokrouhlením na celé stokoruny nahoru přiznal celkem částku 295 400 Kč. Podle závěru soudu výše odškodnění není rovněž v rozporu s bodem 57 nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2925/2020 ze dne [datum], na který žalobce po celé řízení odkazoval, celková výše odškodnění převyšuje částku vypočtenou znalcem dle Metodiky Nejvyššího soudu pro občanskoprávní řízení. 4. Naproti tomu soud při porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních a jiných aktivit v době před vznikem škody a po jejím vzniku dospěl k závěru, že výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanovená znalcem podle nařízení vlády představuje sama o sobě již dostačující náhradu za následky škody na zdraví, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce nepřiměřeným (nezvyklým a nadměrným) způsobem strádal či nebyl schopen vykonávat většinu předchozích aktivit. Soud nezpochybňoval, že žalobce je významně omezen v řadě aktivit, které jsou trvalého rázu a které mají nepříznivý vliv na uplatnění v jeho životě, ale k těmto omezením bylo dostačujícím způsobem přihlédnuto v rámci provedeného základního bodového ohodnocení. Proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu co do částky 973 350 Kč výrokem II. zamítl. 5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III tak, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 53,42 % s ohledem na převážný procesní úspěch ve věci. Současně soud prvního stupně rozdělil mezi účastníky řízení dle procesního úspěchu a neúspěchu náklady státu a výrokem VI. rozhodl o povinnosti žalované společnosti uhradit soudní poplatek s ohledem na přenos poplatkové povinnosti ve výši 14 770 Kč na účet Okresního soudu v Karviné. 6. Nad rámec je třeba zmínit, že Okresní soud v Karviné rozhodoval o žalobě ze dne [datum], touto žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 800 000 Kč s příslušenstvím, v průběhu řízení podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu, a to na částku 1 268 750 Kč. Soud proto rozhodl u jednání o změně žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. a předmět řízení rozšířil o 468 750 Kč, pokud jde o příslušenství, jehož se žalobce žalobou ze dne [datum] domáhal, s ohledem na zpětvzetí žaloby co do zákonných úroků z prodlení podáním ze dne [datum], rozhodl soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. o částečném zastavení řízení co do zákonných úroků z prodlení. 7. Proti rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání, a to do výroku II., III., IV., V. a VI, domáhal se přezkumu napadeného rozhodnutí, žádal, aby odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobce v odvolání namítal, že soud prvního stupně neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav, takto zjištěný skutkový stav navíc nesprávně právně posoudil, když měl vyhodnotit, že ke zranění došlo v mladém věku, žalobce byl před pracovním úrazem aktivní nad rámec běžného způsobu života, a to jak v oblasti sportovní, společenské, tak kulturní. Žalobce navýšení o 25 % nepovažuje za dostačující, nejde podle žalobce o spravedlivé odškodnění ztížení společenského uplatnění, žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména usnesení ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. 25 Cdo 4764/2010, ze kterého je patrno, že věk je významným faktorem, který odůvodňuje zvýšení základní hodnoty odškodného (v posuzovaném případě i na dvojnásobek) i v případě, kdy před poškozením zdraví poškozený vedl běžný společenský, rodinný, pracovní, kulturní a společenský život a v důsledku poškození zdraví není vyloučen z pracovního, kulturního ani rodinného života a může provádět v podstatě všechny činnosti jako před úrazem. V daném případě navíc žalobce před pracovním úrazem vedl aktivní sportovní život, ze kterého je nyní prakticky vyloučen. Žalobce má za to, že rozsah sportovních aktivit, které žalobce vykonával před pracovním úrazem, nelze považovat za běžný, aby odškodnění mohlo být zahrnuto do základního bodového ohodnocení dle předmětného nařízení vlády. Proto má žalobce za to, že je na místě zvýšení odškodnění dle požadovaného rozsahu uvedeného v žalobě. V neposlední řadě žalobce poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně v obdobném případě u Okresního soudu v Karviné rozsudkem ze dne 30. 5. 2018 č.j. 24 C 167/2016-137 zohlednil věk, ve kterém došlo k poškození zdraví jako faktor odůvodňující zvýšení základní výměry odškodného odpovídajícího bodovému ohodnocení dle nařízení vlády a přiznal žalobci nárok odpovídající trojnásobku základního bodového ohodnocení. Žalobce je přesvědčen, že přiznaná částka 695 400 Kč odpovídající 1,25 násobku základní výměry odškodného za ztížení společenského uplatnění za doživotní omezení, která s sebou nesou následky utrpěného pracovního úrazu již od 25 let věku, neodpovídá kompenzaci imateriálních požitků, o které v důsledku poškození zdraví žalobce přišel a přichází. Podle žalobce je rovněž nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení, když soud nesprávně aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a o nákladech řízení mezi účastníky řízení a rozhodl dle procesního úspěchu a neúspěchu, přičemž správně měl aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí soudu záleží na úvaze soudu. Nesprávné je také rozhodnutí o nákladech státu. 8. Žalovaná se k odvolání vyjádřila podáním ze dne [datum], uvedla, že s odvoláním nesouhlasí, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, odškodnění v celkové výši 695 400 Kč je spravedlivé odškodnění ztížení společenského uplatnění v případě předmětného pracovního úrazu, samotné bodové ohodnocení dle nařízení vlády představuje náhradu za ztížení uplatnění ve všech sférách života žalobce a k navýšení základního rozsahu bodového ohodnocení dle nařízení vlády může dojít pouze za naplněn