16 CO 138/2022-118 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 139 551 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 139 251 Kč od [datum] do zaplacení a současně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 53 182 Kč k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [příjmení], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely dne [datum] rámcovou pojistnou smlouvu, ve znění dodatků, pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel specifikovaných v příloze smlouvy podle § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 3 zákona č. 168/1999 Sb., žalovaná však neplnila své smluvní povinnosti, když neuhradila řádně a včas pojistné v částce 139 251 Kč ani po písemné výzvě žalobkyně, pojištění tak ke dni [datum] zaniklo z důvodu neplacení pojistného. Případné nedoručení oznámení o zániku předmětné rámcové pojistné smlouvy žalované nemá vliv na samotný zánik smlouvy, neboť tento nastal podle ustanovení § 2804 o. z. a pojistných podmínek žalobkyně marným uplynutím stanovené lhůty 1 měsíce ode dne doručení upomínky ze dne [datum] k úhradě pojistného. Upomínka byla v souladu s rámcovou pojistnou smlouvou adresována a doručena zprostředkovateli dne [datum], ke dni [datum] tak marně uplynula dodatečně stanovená lhůta k zaplacení pojistného. Jestliže se tedy žalobkyně domáhala pojistného za období trvání pojištění, pak jí nepochybně tento nárok přísluší v souladu s ustanovením § 2782 o. z., neboť bylo prokázáno, že mezi ní a žalovanou do shora uvedeného dne existoval pojistný vztah. Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila. Okresní soud nepřisvědčil námitce pravosti vznesené tehdejší opatrovnicí žalované (advokátkou [titul] [jméno] [příjmení]) s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 225/08 ze dne 1. 2. 2008, v němž byl vysloven názor, že je třeba presumovat pravdivost určitých zcela evidentních tvrzení, neboť společnost by měla být založena na vzájemné důvěře, nikoliv apriorní nedůvěře. Pokud vzniknou pochybnosti o pravdivosti, je třeba naopak tyto pochybnosti zdůvodnit a podložit určitými skutečnostmi, což se však v daném případě ze strany opatrovnice žalované nestalo. Opatrovnice je bez jakéhokoliv kontaktu s žalovanou, potažmo bývalým jednatelem [jméno] [příjmení], tudíž jí nejsou objektivně známy žádné skutečnosti odůvodňující zpochybnění jeho podpisu na rámcové pojistné smlouvě. Nadto při porovnání listin založených ve spise, zejména plné moci ze dne [datum], záznamu z jednání se zprostředkovatelem a samotné rámcové pojistné smlouvy včetně dodatků, jakož i náhledem do sbírky listin žalované v obchodním rejstříku, na nichž je uveden jednatel [jméno] [příjmení] a podpis, je patrno, že tento se vizuálně na uvedených listinách shoduje. Rovněž z výpisu z účtu předloženého žalobkyní a sdělení banky, u níž byl veden bankovní účet žalované, vyplývá, že žalovaná si byla vědoma svého závazku z rámcové pojistné smlouvy, neboť v období po jejím uzavření zasílala žalobkyni ze svého bankovního účtu finanční prostředky. Podle pojistných podmínek a sazebníku poplatků žalobkyně, jež účastníci učinili nedílnou součástí rámcové pojistné smlouvy, je žalovaná dále povinna zaplatit poplatek za upomínku ve výši 300 Kč. Splatnost pojistného nastala v souladu s ustanovením § 1958 o. z. nejpozději dne [datum], kdy uplynula lhůta stanovená na základě doručené upomínky žalobkyně ze dne [datum]. Ode dne následujícího je pak žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniká podle § 1968 a § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla přiznána podle žalobního návrhu, neboť soud je jím vázán a žalobkyní byl požadován v nižší výši, než jakou činila v příslušném období podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala prostřednictvím ustanovené opatrovnice odvolání žalovaná, která namítala, že soud není znalec z oboru grafologie a nemůže si tudíž sám vyhodnotit, že podpis na předmětné listině je podpisem jednatele. Nebylo proto jednoznačně prokázáno, že by předmětná smlouva byla podepsána tehdejším jednatelem žalované. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. 4. Následně v průběhu odvolacího řízení byla nařízena likvidace žalované a likvidátorkou žalované byla ustanovena [titul] [jméno] [příjmení], která z opatrnosti na odvolání trvala. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že v daném případě není důvod pochybovat o pravosti podpisu tehdejšího jednatele žalované. 6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu v projednávané věci zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a zcela správně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 4 až 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. 8. Odvolací námitky žalované nejsou důvodné. Soud prvního stupně, co se týče rozložení důkazního břemene, přiléhavým způsobem odkázal na názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 225/08 ze dne 1. 2. 2008, z něhož se podává, že nepostačuje paušální popření pravosti podpisu na soukromé listině bez konkrétnější skutkové argumentace, proč byla pravost popřena; jinak řečeno, je třeba, aby bylo popření podloženo takovými skutečnostmi, které jsou s to vzbudit pochybnosti o pravosti podpisu. V daném případě žalovaná, resp. ustanovená opatrovnice, žádné takové okolnosti neuvedla, proto na žalobkyni nepřešlo důkazní břemeno pravosti sporné listiny. 9. Odvolací soud se ztotožnil zcela rovněž s právním posouzením věci soudem prvního stupně a nemá co podstatného dodat k argumentaci podrobně rozvedené v bodech 11 a 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí. 10. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen. 11. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci samé procesně úspěšné žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 12 227 Kč, které představují odměnu za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) ve výši 6 700 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a jízdné ve výši 2 305 Kč (za cestu k jednání osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 4,5 l nafty /100 km, vyhlášková cena paliva 47,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto z [obec] do [obec] a zpět 338 km), tj. celkem 10 105 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 2 122 Kč. 12. Jelikož ustanovená opatrovnice (advokátka [titul] [jméno] [příjmení]) zastupovala žalovanou, které nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, odvolací soud podle § 224 odst. 1 za použití § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů spočívajících v náhradě hotových výdajů a odměně za zastupování ustanovené opatrovnice žalované.