16 CO 19/2022-134 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobkyně byla žalovanými 1) a 2) chybně zařazena do platové třídy [číslo] dle nařízení vlády č. 222/2010 Sb. a nesprávně zařazena do platové tabulky [číslo] dle přílohy k nařízení vlády č. 341/2017 Sb. a měla být od svého nástupu do zaměstnání dne [datum] zařazena do platové třídy [číslo] platového stupně [číslo] dle nařízení vlády č. 222/2010 Sb. a nařízení vlády č. 341/2017 Sb. a ode dne [datum] dle platové tabulky [číslo] jako pracovník v sociálních službách (odstavec I. výroku), zamítl dále žalobu na stanovení povinnosti žalovanému 1) či žalovanému 2) zařadit žalobkyni nově a správně se zpětnou platností od [datum] dle platové tabulky [číslo] jako pracovníka v sociálních službách dle přílohy k nařízení vlády č. 341/2017 Sb. a vydat žalobkyni nový mzdový výměr za období od [datum] do [datum] (odstavec II. výroku), zamítl i žalobu na stanovení povinnosti žalovanému 1) či žalovanému 2) zaplatit žalobkyni„ na nevyplacené mzdě 63 190 Kč v konečné částce snížené o zákonné odvody na sociálním pojištění, zdravotní pojištění a záloze na daň z příjmu“ (odstavec III. výroku), rozhodl, že žalovaný 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV. výroku) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 2) na nákladech řízení 11 880 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec V. výroku). 2. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně, která namítala, že napadený rozsudek je zmatečný a nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, jak dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně není pracovníkem v sociálních službách, když samotný žalovaný 2) konstatoval, že žalobkyně je pracovníkem v sociálních službách. Nadto žalovaný 2) jako zaměstnavatel požádal o dotace na odměny pro zaměstnance v sociálních službách a žalobkyně jako pracovník v sociálních službách opakovaně odměny z těchto dotačních programů skutečně obdržela. Pokud by žalobkyně, jak uvedl okresní soud, vskutku nebyla pracovníkem v sociálních službách, pak by to znamenalo, že nejen žalobkyně, ale i všichni tzv. ostatní pracovníci v sociálních službách na stejných nebo obdobných pracovních pozicích, obdrželi odměny z dotačních programů neoprávněně. V takovém případě by ovšem měly být částky, které byly těmto zaměstnancům neoprávněně vypláceny, vymáhány zpětně po odpovědných osobách. Žalobkyně dále vytýkala okresnímu soudu, že nebyli vyslechnuti ostatní navržení svědci. Nesouhlasila ani s přisouzením nákladů žalovanému 2) za zastoupení advokátkou se sídlem v [obec] Tyto náklady považovala za neúčelné, protože žalovaný 1) jako zřizovatel má pro tyto účely zřízen vlastní právní odbor, který je financován z veřejných zdrojů. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. 3. Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že není ve sporu jako zřizovatel žalovaného 2), který je zaměstnavatelem žalobkyně, pasivně věcně legitimován. 4. Žalovaný 2) navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně se sjednaným druhem práce„ pomocné práce v kuchyni“ nebyla„ pracovníkem v sociálních službách“ ani„ sociálním pracovníkem v zařízení sociálních služeb“ ve smyslu § 5 odst. 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. Žalovaný 2) ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobkyně pracovala jako„ pracovník v zařízení sociálních služeb“, kdy záměrně vynechal slovo„ sociální“. Jinak řečeno, žalobkyně sice pracovala v zařízení sociálních služeb, nikoli ovšem jako sociální pracovník, nýbrž jako pomocná kuchařka. Nesouhlasil s námitkou žalobkyně, že náklady na jeho zastoupení advokátkou nejsou účelné, neboť nepožadoval cestovní výdaje spojené s dojížděním této advokátky z [obec] do [obec] a zpět. 5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalobkyně se po žalovaných domáhala jednak určení, které se týkalo jejího platového zařazení od [datum], a jednak uspokojení nároku (doplatku platu), který jí měl vzniknout v souvislosti s výkonem práce u žalovaného 2) za období od [datum] do [datum] – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen„ zákoník práce“), nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění účinném do 31. 8. 2021 (dále též jen„ nařízení vlády č. 341/2017 Sb.“), a nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále též jen„ nařízení vlády č. 222/2010 Sb.“). 7. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 8 až 20 odůvodnění a shrnutá v bodě 21 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Neobstojí námitka žalobkyně, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, protože neprovedl výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Je pravdou, že okresní soud vyslechl jen svědkyni [jméno] [příjmení], která se vyjádřila k faktické pracovní náplni žalobkyně, která měla v pracovní smlouvě ze dne [datum] sjednaný druh práce„ pomocné práce v kuchyni“. Svědkyně [jméno] [příjmení] jako vedoucí stravovacího provozu vypověděla, že žalobkyně pracovala jako pomocná kuchařka, vykonávala pomocné práce v kuchyni, kdy se podílela na přípravě snídaní tak, že připravovala nápoje (kávu, čaj, kakao apod.), chystala pečivo, míchala pomazánky zhotovené kuchařkou apod.; pomáhala kuchaři tak, že čistila zeleninu, cibuli, brambory, dávala vařit těstoviny do vody osolené kuchařem, zahušťovala polévky jíškou; umývala nádobí. Žádné jídlo ovšem kompletně žalobkyně nevařila. Výpověď svědkyně [příjmení] korespondovala s písemnou pracovní náplní žalobkyně ze dne [datum], proto soud prvního stupně zcela důvodně neshledal žádné důvody k pochybnostem o věrohodnosti výpovědi svědkyně a jako nadbytečný posoudil výslech dalších svědků, kteří byli žalobkyní navrženi rovněž k prokázání její faktické pracovní náplně. Ostatně žalobkyně v odvolání nespecifikovala, v čem konkrétně byla výpověď svědkyně [příjmení] případně nepravdivá či nevěrohodná. 8. Odvolací soud předně souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že žalovaný 1) jako zřizovatel žalovaného 2) (příspěvkové organizace) není v projednávané věci pasivně věcně legitimován. Věcnou legitimaci má obecně ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Ve sporu o platové nároky zaměstnance příspěvkové organizace je pasivně věcně legitimován pouze zaměstnavatel, nikoli zřizovatel zaměstnavatele. Zřizovatel spolu se zaměstnavatelem by byl pasivně věcně legitimován pouze v případě„ platového sporu“ ředitele jako statutárního zástupce příspěvkové organizace, neboť tomuto zaměstnanci určuje plat zřizovatel. O takový případ se však u žalobkyně nejedná. Soud prvního stupně proto po právu vůči žalovanému 1) z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl. 9. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), je to, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Podle ustálené judikatury je dán naléhavý právní zájem zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba o určení nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba na plnění. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže