16 CO 191/2022-153 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 68 500 Kč z titulu dlužné mzdy za období od listopadu [rok] do března [rok], a to z důvodu promlčení nároku, současně rozhodl, že žádný z účastníků ani Česká republika nemají právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou s tím, že právo na mzdu podléhá promlčení, přičemž se promlčuje mzda samostatně za jednotlivé kalendářní měsíce. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Nejpozději se tedy začala promlčovat mzda za měsíc březen [rok], a to podle § 619 o. z. ode dne [datum]. Nárok na mzdu za měsíc březen [rok] se promlčel dnem [datum], neboť podle § 629 odst. 1 o. z. je promlčecí lhůta tříletá. Žalobce podal žalobu až po marném uplynutí promlčecí lhůty dne [datum], proto okresní soud žalobu v souladu s ustanovením § 609 věty první o. z. zamítl, aniž by se z důvodu nadbytečnosti zabýval dalšími spornými otázkami (v jaké výši vznikl žalobci nárok na mzdu za žalované období, zda a v jaké výši byl již tento nárok uspokojen či nikoli). Žalobcem předložené uznání dluhu ze dne [datum] na částku 107 000 Kč nesplňuje podmínky § 2053 o. z., protože v něm není uveden důvod dluhu. Navíc neodpovídá ani výše dluhu, proto nelze ani výkladem projevu vůle dospět k závěru, že předmětná listina ze dne [datum] představuje uznání nároku žalobce na mzdu za období od listopadu [rok] do března [rok]. Uplatnění námitky promlčení ze strany žalované neshledal okresní soud v rozporu s dobrými mravy, neboť samotný žalobce připustil, že mu nic nebránilo, aby nárok uplatnil žalobou u soudu dříve. 2. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu o promlčení nároku na mzdu. Promlčecí lhůta běží„ od posledního úkonu ve věci vykonané“, proto s ohledem na uznání dluhu ze dne [datum] skončila promlčecí lhůta až dne [datum], resp. s ohledem na předžalobní upomínku ze dne [datum] by promlčecí lhůta uplynula teprve dne [datum]. Žalobu přitom podal u soudu dne [datum], tj. včas. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Odvolací soud projednal odvolání u odvolacího jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalobce, kdy jeho osobní účast nebyla nezbytná. Žalobce opakovaně požádal o odročení jednání, a to nejprve dne [datum] z důvodu výluky vlakového spojení; poté, co byl vyrozuměn o tom, že odvolací soud jeho žádosti nevyhověl, odůvodnil dne [datum] další žádost o odročení jednání vyšetřením u lékaře. V reakci na výzvu odvolacího soudu, aby tento důvod doložil potvrzením od lékaře, žalobce dne [datum] požádal o odročení jednání s odůvodněním, že je na invalidním vozíku a že mu onemocněla sestra, která jej měla k jednání doprovodit. Jelikož žalobce ani v tomto případě důvod žádosti o odročení jednání přes výzvu soudu ničím nedoložil, odvolací soud posoudil žádost žalobce o odročení jednání ve smyslu § 211 za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. jako nedůvodnou. 6. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodě 4 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. 7. Odvolací soud se předně zabýval námitkou promlčení nároku na mzdu za dobu od [datum] do [datum] a dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je důvodná. Protože zákoník práce s účinností od [datum] výslovnou úpravu promlčení práva neobsahuje, uplatní se v pracovněprávních vztazích úprava obsažená v ustanovení § 609 až § 653 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále jen„ o. z.“) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020 sp. zn. 21 Cdo 2341/2019. 8. Občanský zákoník stanoví dvě promlčecí lhůty, a to tzv. subjektivní (v zásadě běží ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla – srov. § 619 o. z.), která trvá 3 roky, a tzv. objektivní (v zásadě běží ode dne, kdy právo dospělo, bez ohledu na to, zda se o tom oprávněná osoba dozvěděla, anebo se o tom dozvědět měla a mohla – srov. § 629 odst. 2 o. z.), která trvá (až na výjimky) 10 let. Tyto lhůty počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, neboť marným uplynutím i jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje. Okamžik, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, je určen jednak právním předpisem nebo kolektivní smlouvou anebo smlouvou (dohodou) účastníků. Počátek běhu promlčecích lhůt v posléze uvedených případech závisí na tom, jak je v právních předpisech, v kolektivní smlouvě nebo ve smlouvě (dohodě) účastníků stanovena doba uspokojení nároku, popřípadě, kdy podle nich mohlo nejdříve dojít k uplatnění jiného práva. 9. Soud prvního stupně správně konstatoval, že právo na mzdu se promlčuje samostatně za jednotlivé kalendářní měsíce, přičemž podle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, proto v případě nejpozději splatné mzdy za měsíc březen [rok] začala běžet subjektivní tříletá promlčecí lhůta dne [datum]. To znamená, že tato lhůta uplynula dnem [datum]. Žalobce přitom podal žalobu až po marném uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty dne [datum], proto soud prvního stupně žalobu v souladu s ustanovením § 609 věty první o. z. po právu v celém rozsahu zamítl, aniž by se z důvodu nadbytečnosti zabýval dalšími spornými otázkami (v jaké výši vznikl žalobci nárok na mzdu za žalované období, zda a v jaké výši byl již tento nárok uspokojen či nikoli). Odvolací námitky žalobce nejsou důvodné, protože žalobcem předložené uznání dluhu ze dne [datum] na částku 107 000 Kč neobsahuje náležitosti stanovené v ustanovení § 2053 o. z., jelikož v něm není vůbec uveden důvod dluhu (tj. jeho skutkové vymezení tak, aby je nebylo možno zaměnit s případným jiným nárokem žalobce jako osoby, jíž je uznávací úkon adresován). Podle § 639 o. z. tak v daném případě nedošlo k přetržení dosavadní a k počátku běhu nové desetileté promlčecí lhůty. Předžalobní upomínka ze dne [datum] není z hlediska běhu promlčecí lhůty nikterak právně významná, nadto ji žalobce učinil rovněž až po marném uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty. 10. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně shledal ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový jej včetně souvisejících výroků o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož procesně úspěšná žalovaná nepožadovala náhradu nákladů řízení, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.