16 CO 244/2021-131 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhala po žalované vrácení daru, a to zlatého prstenu, který podrobně specifikovala. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o rodinný šperk, který žalované darovala ke třicátým narozeninám za podmínky, že prsten je osobní dar, jenž je určen pouze pro ni, že ho nesmí nikomu půjčovat, vyměňovat jej ani jej prodat. Žalovaná s těmito podmínkami souhlasila prohlášením„ ano, já vím“. K darování došlo ústní darovací smlouvou na oslavě narozenin. Dne [datum] na jiné rodinné oslavě žalobkyně zjistila, že prsten nosí babička žalované (sestra žalobkyně), proto ihned vyzvala žalovanou k vrácení daru z důvodu nedodržení podmínek darování. Výzva k vrácení prstenu pro hrubý nevděk byla zaslána žalované také písemně dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále v žalobě tvrdila, že žalovaná a její babička zakázaly rodině se s ní stýkat, že žalované chybí morálka, etika a úcta k druhým lidem a že úmyslně ubližuje žalobkyni a jejímu manželovi. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, popřela, že by ústní darovací smlouva obsahovala nějaké podmínky. Rodinný šperk v minulosti zakoupil otec žalobkyně a daroval ho matce žalobkyně. Žalobkyně se na pořízení prstenu podílela finanční půjčkou, která byla ze strany jejího otce splacena. Po smrti matky žalobkyně v [měsíc] [rok] předala sestra žalobkyně (babička žalované) prsten žalobkyni, aby měla na matku vzpomínku. Žalobkyně následně dala prsten žalované, která jej před oslavou konanou dne [datum] darovala své babičce (sestře žalobkyně), jež má k prstenu silnější citový vztah než žalovaná. Rovněž popřela, že by své matce zakázala se s žalobkyní stýkat nebo že by jí ubližovala. Naopak žalobkyně rozpoutává rodinné roztržky a svými urážkami napadá babičku žalované. Žalovaná připustila, že z tohoto důvodu s žalobkyní delší dobu nekomunikuje. 3. U jednání dne [datum] žalobkyně s ohledem na provedené dokazování a zjištění, že prsten je ve vlastnictví třetí osoby (babičky žalované), změnila (se souhlasem okresního soudu) žalobu a domáhala se na místo vrácení prstenu zaplacení částky 16 000 Kč s tím, že se jedná o cenu prstenu v daném místě a čase obvyklou. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu o zaplacení částky 16 000 Kč zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud pokládal pro hodnocení důkazů za podstatné, že s výjimkou tvrzených podmínek darování byl skutkový stav mezi účastnicemi v podstatě nesporný. K okolnostem darování prstenu vyslechl svědky [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], přičemž neuvěřil výpovědi svědka [příjmení] (manžela žalobkyně), že s žalobkyní při gratulaci sdělili žalované, že nesmí prsten darovat, půjčovat ani zcizit nikomu jinému a že na tyto podmínky darování žalovanou ještě jednou v průběhu oslavy při setkání v kuchyni upozornil s tím, že„ jinak by museli chtít ten prstýnek zpátky“. Výpověď svědka [příjmení] okresní soud nepovažoval za konzistentní, neboť bylo jednak zjevné, že svědek se snažil vhodně doplnit odpovědi podle toho, kam směřovaly dotazy soudu (např. svědek původně vůbec nepopsal, že by kdokoliv kdykoliv zmiňoval následek porušení podmínek darování žalované, ale k dotazu soudu již tuto skutečnost přesně popsal), a jednak svou výpověď postupně měnil (např. nejprve uvedl, že tchánovi poskytla peníze na prsten žalobkyně jako půjčku, pak uvedl, že peníze poskytl svědek, a nakonec uvedl, že prsten koupila žalobkyně). Výpověď manžela žalobkyně zůstala osamocena, kdy žalovaná a všichni další svědci naopak uvedli, že při předávání daru neslyšeli žádnou podmínku. Okresní soud nadto zdůraznil, že je přinejmenším velmi neobvyklé, aby přímo při přání, které je pronášeno na rodinné oslavě v rámci významného životního výročí, byly žalobkyní uvedené podmínky darování vůbec zmiňovány, a to případně i s následkem, o kterém svědek [příjmení] hovořil. Dle okresního soudu tak nebylo prokázáno, že by došlo k darování předmětného prstenu žalované se stanovením podmínek, že jej nesmí nikomu půjčit, vyměnit ani prodat, jinak by musel být vrácen. 5. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla ústně uzavřena darovací smlouva podle § 2055 o. z., neboť žalobkyně bezplatně převedla prsten do vlastnictví žalované, která dar bez výhrad přijala. Z výpovědi žalované a svědkyně [jméno] [příjmení] (babičky žalované a sestry žalobkyně) okresní soud zjistil, že vlastníkem prstenu již není žalovaná, jež prsten před datem [datum] darovala své babičce. Žalovaná v důsledku zcizení prstenu ztratila pasivní legitimaci pro řízení o žalobě na vydání prstenu, tudíž byla na místě žalobkyní učiněná změna žaloby na zaplacení obvyklé ceny prstenu ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z. Okresní soud předně konstatoval, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzených ústně ujednaných podmínek (tj., že dar nesmí žalovaná půjčovat, vyměňovat a ani prodat), které žalovaná měla akceptovat prohlášením„ ano, já vím“. Jinak řečeno, okresní soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že při darování nebyla sjednána rozvazovací podmínka ve smyslu § 548 odst. 2 věty druhá o. z., ani žádná jiná podmínka. Dále se okresní soud zabýval otázkou, zda žalobkyně platně odvolala dar pro nevděk žalované. Označením (identifikací) závadného chování žalované vůči žalobkyni ve výzvě k vrácení daru byl dán okruh sporných skutečností, které byly předmětem dokazování. Závadné chování žalované přitom žalobkyně ve výzvě k vrácení daru spatřovala v předání prstenu babičce žalované. Tvrdila-li žalobkyně v rámci žalobních tvrzení, že nevděk žalované spatřuje také v následné„ nekomunikaci“, přerušení širších rodinných vazeb a v tom, že žalované chybí morálka a úcta k druhým lidem, okresní soud to pokládal za irelevantní, protože žalobkyně z těchto důvodů žalovanou k vrácení daru nevyzvala. Zdůraznil, že z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk podle § 2072 odst. 1 o. z. je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Komplexní hodnocení závadného chování nese prvky objektivního i subjektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím je především objektivní hledisko, teprve na druhém místě má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. V daném případě dospěl okresní soud k závěru, že vytýkané jednání žalované nepředstavuje zjevné porušení dobrých mravů. Předání prstenu babičce, která k němu má bližší citové pouto, neboť je dědictvím po její matce (prababičce žalované), nelze považovat za porušení dobrých mravů, a to ani za situace, kdy se žalobkyně a její sestra (babička žalované) spolu nebaví, nestýkají se a mají mezi sebou neshody. Žalovaná se stala vlastníkem prstenu a bylo na ní, jak s ním naloží. Zároveň respektovala to, co se zpravidla k rodinnému šperku váže a co jej charakterizuje, tedy zachování jeho vlastnictví a předávání mezi generacemi nejužší rodiny. Je sice možné, že žalobkyně subjektivně vnímá darování prstenu jako porušení dobrých mravů, ale z objektivního hlediska darování rodinného šperku v rámci rodiny (a to druhé dceři původní majitelky prstenu) není (nemůže být) porušením dobrých mravů. Negativní vnímání tohoto chování žalované je u žalobkyně bezesporu výrazně ovlivněno jejím vztahem se sestrou, nicméně to není důvodem, který by v rámci vzájemného srovnání objektivního a subjektivního hlediska měl svědčit pro revokaci daru. 6. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně, která namítala, že odůvodnění napadeného rozsudku je nesrozumitelné a nepřesné z důvodu chyb v datech a záměny slov. Samosoudce protokoloval přednesy stran a výpovědi svědků„ trochu jinak, než byly vysloveny, případně některé pasáže vynechal“, např. emotivní výkřiky žalované, že žalobkyně může za nemoc její dcery, nebo další emotivní výstup žalované poté, co okresní soud připustil změnu žaloby. V protokolu o jednání ze dne [datum] nebyla zachycena ta část výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (babičky žalované a sestry žalobkyně), kdy uvedla, že se měli všichni rádi, ani reakce svědkyně na její otázku, proč s ní rok nekomunikovala, na kterou jen sklopila oči a pokrčila rameny. Obdobně vyhýbavě svědkyně [příjmení] odpovídala i na další otázky o nabytí prstenu. Z výpovědi svědkyně, že žalovaná jí dala prsten se slovy,„ tak ho babičko ponos“, nevyplývá, že se jednalo o dar, nýbrž o výpůjčku. Žalobkyně je přesvědčena, že ve skutečnosti žalovaná prstenem splatila svědkyni [příjmení] svůj dluh ve výši 5 000 Kč. Dále vytýkala okresnímu soudu, že„ mnohé otázky na svědky byly návodné“, a to zejména v případě [jméno] [příjmení] (manžela žalované), který přesto nebyl schopen specifikovat, jakým konkrétním způsobem svědkyně [příjmení] prsten od žalované nabyla. Obsah výpovědi jejího manžela [jméno] [příjmení] byl v bodě 9. odůvodnění napadeného rozsudku popsán„ značně nesrozumitelně“. Dle žalobkyně okresní soud pochybil i t