16 CO 253/2021-145 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána dopisem žalovaného ze dne [datum] podle ust. § 52 písm. a) zákoníku práce z důvodu zrušení podniku zaměstnavatele. Žalobce měl za to, že měl dostat výpověď podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce, protože pro následky pracovního úrazu ze dne [datum] pozbyl schopnost konat dosavadní práci u žalovaného předtím, než došlo k prohlášení konkurzu na zaměstnavatele a následně k rozhodnutí o ukončení provozu podniku. 2. Okresní soud určil, že výpověď je neplatná a zavázal žalovaného k zaplacení nákladů řízení žalobci ve výši [částka]. Soud dospěl k závěru, že ke ztrátě způsobilosti žalobce vykonávat dosavadní práci došlo [datum] a ke zrušení zaměstnavatele až [datum]. Žalobce se dostavil do práce dne [datum] po skončení dočasné pracovní neschopnosti, zaměstnavatel jej proto měl převést na jinou práci, případně s ním rozvázat pracovní poměr výpovědí pro ztrátu zdravotní způsobilosti způsobené pracovním úrazem. Tento výpovědní důvod nelze nahrazovat výpovědním důvodem podle ust. § 52 písm. a) zákoníku práce, neboť ke ztrátě způsobilosti žalobce vykonávat dosavadní práce došlo dříve než ke zrušení zaměstnavatele. Žalovaný proto jednal protiprávně, pokud s žalobcem rozvázal pracovní poměr z důvodu zrušení zaměstnavatele, čímž obešel ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého by žalobci vznikl nárok na odstupné. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Namítal, že na původního zaměstnavatele žalobce [právnická osoba], se sídlem v [obec] [část obce] (dále též dlužník), byl prohlášen konkurz. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum] bylo rozhodnuto o ukončení provozu podniku dlužníka, dlužník byl zrušen, a v důsledku této skutečnosti byla žalobci dána výpověď podle § 52 písm. a) zákoníku práce. Výpovědní důvod podle § 52 písm. d) zákoníku práce ke dni zrušení zaměstnavatele ani ke dni doručení výpovědi naplněn nebyl, neboť žalobce nepředložil žalovanému lékařský posudek, ze kterého by vyplývalo, že není nadále způsobilý vykonávat dosavadní práci z důvodu pracovního úrazu. Žalovanému proto nevznikla povinnost převést žalobce po návratu z dočasné pracovní neschopnosti dne [datum] na jinou práci ani povinnost dát žalobci výpověď podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Kromě toho zákoník práce nepreferuje žádný z výpovědních důvodů a při naplnění vícero výpovědních důvodů je volbou zaměstnavatele, ke kterému výpovědnímu důvodu se přichýlí. Žalovaný vzhledem ke zrušení podniku nebyl ostatně způsobilý převést žalobce na jinou práci, ani kdyby existoval lékařský posudek o nezpůsobilosti žalobce vykonávat dosavadní práci. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a připomněl, že nebylo vinou žalobce, že nebyl vypracován včas lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci. 5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Z hlediska skutkového stavu bylo v řízení zjištěno, že žalobce pracoval u společnosti [právnická osoba] od [datum] jako skladník. Dne [datum] utrpěl žalobce pracovní úraz, v jehož důsledku byl v pracovní neschopnosti do [datum]. V mezidobí dne [datum] byl na zaměstnavatele žalobce usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka] prohlášen konkurz, insolvenčním správcem byl jmenován žalovaný a usnesením ze dne [datum] insolvenční soud ukončil provoz podniku dlužníka. Žalovaný dal žalobci přípisem ze dne [datum] výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. a) zák. práce s odkazem na ukončení provozu dlužníkova podniku. Dne [datum] vydala [titul] [jméno] [příjmení] lékařský posudek, podle kterého je žalobce již od [datum] dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý konat dosavadní práci skladníka pro následky pracovního úrazu ze dne [datum]. 7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že výpověď byla žalobci doručena dne [datum] podle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zák. práce“). 8. Podle ust. § 52 písm. a) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část. 9. Podle ust. § 52 písm. d) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. 10. Těžiště právního posouzení této věci spočívá na otázce, zda v případě reálné konkurence dvou výpovědních důvodů má zaměstnavatel volný výběr, o který z nich opřít výpověď nebo zda je zaměstnavatel povinen upřednostnit některý z nich, konkrétně v posuzované věci výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. d) zák. práce, případně zda má zaměstnavatel před podáním výpovědi z důvodů nesouvisejících s pracovním úrazem ověřovat aktuální zdravotní stav zaměstnance a teprve na základě učiněného zjištění použít„ správný“ výpovědní důvod. 11. Nejvyšší soud v rozhodnutí již v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1199/2002 ze dne 20. 3. 2003 (kde řešil vazbu příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v situaci, kdy k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodů nesouvisejících s nemocí z povolání) vyslovil závěr (v poměrech zákoníku práce ve znění zák. č. 65/1965 Sb.), že nesmí-li zaměstnanec konat dále dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání, je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci popřípadě s ním - nemá-li pro něj jinou vhodnou práci nebo není-li zaměstnanec ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci anebo není-li ochoten podrobit se předchozí průpravě pro tuto práci - rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce. Vznikla-li zaměstnavateli povinnost postupovat podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) nebo podle § 52 písm. d) zák. práce, není stejné převedení na jinou práci (rozvázání pracovního poměru) z jiného důvodu možné. Bylo by totiž proti smyslu právní úpravy (spočívajícím v prevenci vzniku profesionálních onemocnění, jejich odškodňování a případného dalšího pracovního uplatnění postiženého zaměstnance), aby zaměstnanec byl vyřazen z dosud vykonávané práce z jiných důvodů, ačkoliv ji nemůže konat pro onemocnění nemocí z povolání. Jestliže tedy bylo lékařským posudkem nebo rozhodnutím orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení stanoveno, že zaměstnanec nesmí konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání, je třeba dovodit, že jiné skutečnosti poté již nejsou způsobilým důvodem k převedení na jinou práci nebo k rozvázání pracovního poměru. 12. Se stejnými úvahami Nejvyšší soud pracoval i v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2702/2011 ze dne 31. 12. 2012 při rozhodování o tom, zda lze dát zaměstnanci platně výpověď pro nadbytečnost, pokud se již před doručením výpovědi zaměstnanec stal nezpůsobilým výkonu dosavadní práce pro následky pracovního úrazu. Vyslovil závěr, že zaměstnankyně se nestala nadbytečnou v důsledku organizační změny, protože ještě před doručením z výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost byl vydán posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci, podle něhož byla žalobkyně zdravotně nezpůsobilá vykonávat dosavadní práci pro stav po pracovním úrazu. Zaměstnavatel proto nadále nemohl práci sjednanou v pracovní smlouvě zaměstnankyni přidělovat (srov. § 103 odst. 1 písm. a) zák. práce) a byl povinen převést ji na jinou práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i její kvalifikaci (srov. § 41 odst. 1 písm. b) a § 41 odst. 6 zák. práce), popřípadě, neměl-li žalovaný pro žalobkyni takovou práci, byl oprávněn dát jí výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. d) nebo § 52 písm. e) zák. práce. Jestliže žalovaný nemohl (objektivně vzato) přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy, nemohl následkem jeho rozhodnutí o organizační změně spočívající ve zrušení pracovního místa žalobkyně nastat stav, kdy by její práce nebyla pro žalovaného v dalším období potřebná. 13. Posledně uvedený názor Nejvyššího soudu publikovaný v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2702/2011 ze dne 31. 12. 2012 je aplikovatelný i na posuzovaný případ, protože bylo zjištěno, že podle lékařského posudku ze dne [datum] byl žalobce od [datum] dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý konat dosavadní práci skladníka pro následky pracovního úrazu ze dne [datum]. Skutečnost, že lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti žalobce byl vydán až poté