23 CO 266/2021-76 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost vydat žalobci jednu kostku lešení [název] včetně pěti kusů podlážek o rozměrech 60 x 130 cm a pěti kusů podlážek o rozměru 50 x 150 cm, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 5.000 Kč rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě žalobce ze dne 18.6.2019. Žalobce se domáhal vydání shora označeného lešení a podlážek s odůvodněním, že přenechal (dle písemné dohody) žalovanému do dočasného užívání lešení s tím, že takové lešení mělo být žalobci vráceno do 21.6.2016 (to dle nájemní smlouvy o pronájmu lešení, podepsané dne 21.12.2015). Požadované - jednu kostku lešení [název] a deset kusů podlážek žalovaný žalobci doposud nevrátil, a to ani přes písemnou výzvu. Zbývající část lešení žalovaný žalobci vrátil 8.8.2017 se závazkem, že zbytek navrátí do 8.9.2017, což se však nestalo. 3. Žalovaný se této žalobě bránil s odůvodněním, že je připraven požadované lešení vydat, a to kostku [název] a podlážky 60 x 130 cm, požadované podlážky 50 x 150 cm nemá, žalobce si je odvezl právě dne 8.8.2017. Připomněl, že žalobce přislíbil žalovanému provést fasádu, což neučinil a v takovém případě – při nesplnění termínu do 21.6.2016, má žalovaný vůči žalobci právo na hrazení smluvní pokuty 500 Kč denně. Toto však soudně neuplatnil, ovšem měla by být tato skutečnost brána v potaz při rozhodnutí ve věci, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. 4. Žalobce dohodu o provedení zateplení fasády popíral. 5. Okresní soud po provedeném dokazování vycházel z nesporného tvrzení účastníků o tom, že žalobci svědčí skutečnosti, na základě kterých nabyl vlastnické právo k předmětnému lešení, včetně podlážek. Nebylo také sporu, že lešení – kostku [název] a podlážky o rozměru 60 x 130 cm pět kusů má žalovaný nadále v držení. O zbývajících pěti kusech podlážek o rozměru 50 x 150 cm žalovaný potvrdil, že je měl ve svém držení, ovšem bránil se, že je již žalobci vrátil. 6. Ohledně tohoto lešení byla uzavřena nájemní smlouva dle § 2201 občanského zákoníku - zák. č. 89/2012 Sb. (dále i o.z.) se sjednanou dobou nájmu od 21.12.2015 do 21.6.2016. V tomto směru nebyl text nájemní smlouvy mezi účastníky sporný (sporné bylo, zda nájemní smlouva obsahovala další ujednání či nikoliv, případně v jakém rozsahu). Uplynutím sjednané doby nájmu došlo k zániku nájemního vztahu a žalovaný od té doby užívá věci žalobce bez právního důvodu. 7. Za této situace, pokud by žalovaný měl být ve věci úspěšný, tj. ve věci sporu o vydání věcí, musel by prokázat, že žalobci zaniklo právo k věci, případně, že žalovanému svědčí právo věci užívat, případně, že je výkon vlastnického práva žalobce v rozporu s dobrými mravy, nebo jedná se o zneužití práva. 8. V tomto směru však žalovaný poskytl tvrzení o tom, že pět kusů podlážek již není v jeho držení, že si je odvezl žalobce a k tomu navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení]. Tvrzenou skutečnost se však tímto výslechem nepodařilo prokázat. 9. Ve výsledku tak žalobce splnil své procesní povinnosti, prokázal, že je vlastníkem věci, že věci přešly do detence žalovaného a naopak žalovaný neprokázal své tvrzení o tom, že detenci k předmětným podlážkám pozbyl. Jsou proto dány důvody pro vyhovění žalobě dle ust. § 1040 odst. 1 a § 1041 odst. 1 o.z. S ohledem na tento skutkový a právní závěr již okresní soud nepovažoval za nutné provést další dokazování zprávou České správy sociálního zabezpečení o přehledu zaměstnanců žalobce v roce 2016. 10. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a uzavřel, že žalobce jako úspěšný účastník soudního řízení má právo na náhradu nákladů řízení. 11. Není důvodné aplikovat ust. § 143 o.s.ř., neboť žalovaný sice před zahájením soudního sporu sděloval, že je připraven věci vydat, ovšem podmiňoval tuto skutečnost vrácením kauce. Důvody § 143 o.s.ř. tak nejsou naplněny. 12. Okresní soud však aplikoval ust. § 150 o.s.ř., z důvodu zvláštního zřetele hodného ponížil výši nákladů řízení, kterou je povinen žalovaný platit ve prospěch žalobce, na částku 5.000 Kč. Připomněl poměry žalobce, který je starobním důchodcem s výší důchodu 11.433 Kč měsíčně, je s manželkou spoluvlastníkem rodinného domu, v němž bydlí. Manželka pobírá mzdu ve výši 20.000 Kč měsíčně a výdaje spojené s bydlením činí 6.000 – 7.000 Kč měsíčně. Žalobce s manželkou pečuje o nezletilého vnuka, syn účastníků je po těžké havárii na motocyklu, pobírá dávky životního minima. Naproti tomu je žalobce osobou v produktivním věku a žalobci se vůči žalovanému zavázal k plnění, které nesplnil, což prokazuje originál smlouvy o závazku provést zateplení fasády spolu se sjednanou smluvní pokutou. Uložil tudíž žalovanému nahradit žalobci cca 1/3 nákladů žalobce na vedení tohoto soudního sporu. 13. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný i žalobce. 14. Žalovaný nesouhlasil se svojí povinností vydat žalobci pět kusů podlážek o rozměru 50 x 150 cm a s výrokem a náhradě nákladů řízení. To znamená, s ohledem na to, že žalobce napadl odvoláním pouze výrok o náhradě nákladů řízení, že rozsudek okresního soudu nabyl právní moci ohledně povinnosti žalovaného vydat žalobci jednu kostku lešení [název] včetně pěti kusů podlážek o rozměru 60 x 130 cm, to do tří dnů od právní moci příslušné části rozsudku. V tomto směru je tedy rozsudek okresního soudu pravomocně vykonatelný a nebyl odvolacím soudem nadále přezkoumáván. 15. Předmětem řízení před odvolacím soudem tak byl požadavek žalobce na vydání pěti kusů podlážek o rozměrech 50 x 150 cm, dále výrok o náhradě nákladů řízení. 16. Žalovaný namítal, že prokázal vrácení předmětných podlážek žalobci. Podpořil své tvrzení listinným důkazem a výpovědí svědka. E-mail z 26.9.2018, který byl adresován žalobci a v němž žalovaný rekapituloval, že si žalobce již odvezl veškeré trubkové lešení včetně všech kusů podlážek o rozměru 50 x 150 cm, spojek a trubek, totiž nikdy nebyl nikdy ze strany žalobce rozporován. Tvrzení žalovaného pak podpořil i svědek [jméno] [příjmení] - jeho syn. Specifikoval totiž vrácené podlážky tím, že byly vysoké a dosahovaly mu přibližně do poloviny obličeje. Svědek je vysoký 180 cm a jeho tvrzení tak odpovídá rozměrům podlážek 50 x 150 cm. Žalovaný nemá možnost prokázat negativní skutečnost, tedy že již nemá v držení předmětné podlážky. Náhrada nákladů řízení by neměla být žalobci přiznávána vůbec. Byl to žalobce, který vědomě a opakovaně lhal o existenci uzavřené smlouvy o dílo, na jejímž základě se zavázal zhotovit fasádu rodinného domu. To včetně toho, že předložil soudu úmyslně skrytou část nájmu smlouvy. Takovému nepoctivému jednání nelze přiznat právní ochranu dle § 8 o.z. Byl to také žalobce, který posečkal s podáním žaloby až poté, co žalovaný neměl již možnost uplatnit své nároky samostatnou žalobou - z důvodu možnosti namítání promlčení. 17. Naopak žalobce podal odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení a domáhal se toho, aby mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před okresním soudem. Jen majetkové poměry žalovaného nemohou být důvodem pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Rozhodnutí okresního soudu je ve vztahu k žalobci nespravedlivé. Žalobce získal právo na zaplacení částky 5.000 Kč, jako nákladů řízení před okresním soudem. Zaplatil soudní poplatek 2.000 Kč a na ostatní náklady tak zbývá 3.000 Kč s tím, že advokátka žalobce je plátkyně DPH. Pro žalobce je pak za této situace finančně přiměřenější nedomáhat se svých práv u soudu, ač mu žalovaný zadržuje jeho movitou věc, nýbrž pořídit si tuto movitou věc jako novou. To s ohledem na náklady soudního řízení, které musel vynaložit a které mu nebudou za této situace nahrazeny. Přitom žalovaný mohl odstranit spor, žalobci předmětné věci dobrovolně vydat. Pokud bylo vycházeno z dalších vztahů mezi účastníky, ty nebyly předmětem soudního řízení a navíc takový výklad popírá to, že žalovaný mohl své nároky řádně a včas uplatnit u soudu a tak se jich domoci. 18. Odvolací soud dospěl po projednání věci k následujícím závěrům. 19. S ohledem na vymezení předmětu odvolání odvolací soud posuzoval správnost závěru okresního soudu o povinnosti žalovaného vydat žalobci 5 ks podlážek o rozměru 50 x 150 cm, kdy hodnota těchto podlážek byla účastníky oceněna částkou pětkrát 500 Kč ze strany žalobce a částkou pětkrát 100 až 200 Kč ze strany žalované. Byť tedy jde o ocenění nižší než 10.000 Kč, nejde o bagatelní věc, neboť předmětem řízení je vydání věci, nikoliv peněžité plnění (viz § 202 odst. 2 o.s.ř.). 20. V této věci se žalobce jako nezpochybňovaný vlastník věci – příslušných podlážek domáhá vydání věci žalobou dle ust. § 1040 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále i o.z.), v takovém řízení má každý z účastníků svá procesní práva a povinnosti. 21. Žalobce musí prokázat, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví, případně jiné právo, o které lze opřít žalobu na vydání věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.