71 CO 287/2021-77 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu co do částky 10 878,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 508,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok II.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozsudek odůvodnil tím, že kontrolou odběrného místa zřízeného žalovanou na adrese jejího bydliště zjistili dva technici [anonymizováno] dne 16. 12. 2019 neoprávněný odběr elektrické energie, když tento odběr byl realizován svévolně připojeným měřícím zařízením poté, co odběrné místo bylo již dříve, dne 3. 12. 2019, odpojeno odstraněním pojistky, a následně bylo opětovně svévolně připojeno. Za dobu od 3. 12. 2019 do 16. 12. 2019 tedy žalovaná realizovala neoprávněný odběr, v rámci kterého odebrala 321 kWh elektrické energie. Škoda za tento odběr byla vyčíslena na částku 1 825,68 Kč včetně DPH. Dále žalobkyně vyčíslila náklady neoprávněného odběru ve výši 10 562,09 Kč včetně DPH. Daň z přidané hodnoty, kterou požaduje jak ze škody vyčíslené v závislosti na neoprávněném množství elektrické energie, tak z nákladů neoprávněného odběru, nelze žalobkyni přiznat, a to přesto, že tak stanoví shora citovaná vyhláška č. 82/2011 Sb. Tato vyhláška je v části, ve které přiznává žalobci, co by náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem, též právo na DPH z takto vyčíslené škody, tedy pokud jde o ust. § 9 odst. 9 písm. c), v rozporu se zákonem, konkrétně s ust. § 2 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb., zákon o dani z přidané hodnoty, protože v tomto ustanovení je stanoveno, že této dani podléhá pouze dodání zboží za úplatu, poskytnutí služby za úplatu, pořízení zboží nebo nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu anebo dovoz zboží, což se ani v jednom případě nevztahuje na plnění z titulu náhrady škody, byť podle speciálního (energetického) zákona. Pokud jde o náklady na zjištění neoprávněného odběru, nejsou žalobkyní individualizovány a dokládány pro každý jednotlivý případ dle ujetých kilometrů, počtu kontrol, délky trvání a počtu zaměstnanců, ale jsou paušalizovány dle typu zjištěného neoprávněného odběru. Toto znemožňuje kontrolu a určení oprávněnosti a účelnosti nákladů na zjištění neoprávněného odběru. 2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které odůvodnila tím, že jestliže zákon a vyhláška žalobkyni přiznávají i právo na DPH a jestliže běžný zákazník hradí v ceně elektrické energie i náklady na DPH, nemůže být neoprávněný odběratel zvýhodněn odpuštěním DPH. Pokud jde o náklady na odhalení neoprávněného odběru, žalobkyně vysoutěžila veřejnou zakázkou nejnižší cenu za výkon této činnosti subdodavatelem. Částka nákladů zahrnuje mzdy pracovníků společnosti [právnická osoba], dopravu na místo, náklady na technické vybavení, pořízení a zpracování obrazových a zvukových záznamů, zpracování podkladů a případnou účast u soudního jednání. Cena je pro všechny zákazníky, u kterých byl zjištěn neoprávněný odběr, stejná podle typu neoprávněného odběru (kdy odhalování různých způsobů neoprávněného odběru je různě složité - zásahy do elektroměrů, napojení mimo elektroměr, zalakování derivačních spojek apod.). Odhalování je specializovaná odborná činnost, která vyžaduje vyšší stupeň odbornosti a zkušenosti oproti běžným technikům. Účtování podle délky zásahu by bylo nespravedlivé a nerovné vůči zákazníkům. Obdobně úkony oprávněné např. osazení elektroměru mají rovněž jednotný ceník bez ohledu na délku trvání, vzdálenost místa a počty techniků. Žalobkyně apriori nepředpokládá, že její zákazníci jsou neoprávněnými odběrateli, nejde o jeho předmět podnikání - hlavní činností je údržba rozvodné sítě, a nemůže veškerou činnost zajišťovat svými zaměstnanci, zejména pokud jde o takto specializovanou odbornou činnost. Ústavní soud neshledal provádění činnosti externí společností protiústavní (II. ÚS 1740/14, III. ÚS 1476/16). Navrhuje proto změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě zcela vyhověno. 3. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání je důvodné. 4. Pokud jde o náklady potřebné ke zjištění neoprávněného odběru, pak zákon č. 458/2000 Sb. energetický zákon v § 51 odst. 3 a vyhláška č. 82/2011 Sb. v § 9 odst. 12 hovoří o nezbytně nutných nákladech na jeho zjištění a prokazatelnosti nákladů. Paušální částka účtovaná žalobkyní znesnadňuje přezkoumat jednotlivé položky z hlediska nezbytnosti v konkrétním případě. Nicméně žalobkyně účtuje za jednotlivé druhy neoprávněného odběru různé částky podle typové složitosti jeho provedení a zjištění. Žalobkyně pak účtuje tuto částku všem škůdcům (podle typu neoprávněného odběru) rovnoměrně a nepřenáší tak náklady na tuto činnost zcela na poctivé odběratele formou rozpuštění nákladů do cen za distribuci elektřiny. Pokud by byla žalobkyně nucena každý jednotlivý případ dokladovat včetně času, jízdenek či jiných nepřímých nákladů (měřící technika apod.), jde o požadavek již pracnější. Navíc těžko přezkoumávat např. mzdové náklady na práci odborného technika, zda odpovídají mzdám v oboru. Těžko přezkoumávat potřebnou dobu strávenou na místě s rizikem účelového nadsazování hodin. Dovedeno do důsledku v případě sporu ohledně potřebné délky činnosti by bylo třeba odborného vyjádření či znaleckého posudku, zda doba techniků při odhalování neoprávněného odběru byla doba nezbytná či nikoli. Náklady na takové dokazování by mohly převyšovat i samotnou výši škody za neoprávněně odebranou elektřinu. Těžko rovněž něco namítat proti činnosti dvou techniků, kteří jsou současně v postavení svědků případné trestné činnosti, popř. svědků pro účely soudního řízení v případě sporů ohledně důvodu poškození elektroměru apod. Požadovat po žalobkyni výjezd pouze jediného technika tedy není namístě. Pokud jde o cestovné, ad absurdum by bylo možno i vyžadovat, aby technici jeli na místo výjezdu vlakem či autobusem, pokud místo kontroly bylo v dosahu veřejné dopravy (což je valná většina obcí ČR), zkoumali nákladovost cesty veřejnou dopravou oproti cestě autem apod. Žalobkyně hradí náklady na prováděné kontroly bez ohledu na výsledek kontroly a pracovníci subdodavatele tedy nejsou nijak motivováni k účelovému nalézání neoprávněných odběrů či k nadsazování doby strávené při zásahu. Nutno přihlédnout i k tomu, že cena na zjišťování neoprávněného odběru a na kontrolní činnost byla žalobkyní vysoutěžena veřejnou zakázkou a tedy byla dosažena nejnižší tržní cena za tuto činnost. Teprve v případě zjištění neoprávněného odběru, pak má nést škůdce náklady s touto činností spojené. Z výše uvedených důvodů má odvolací soud za to, že paušální výše nákladů na zjištění neoprávněného odběru není sama o sobě neoprávněná a pokud jde o její výši, pak byl žalobkyní doložen rozpis, jak byla částka stanovena subdodavatelem. Takto volným trhem stanovená částka, pak není dle názoru odvolacího soudu excesivní s ohledem na činnost dvou techniků, cestovní výdaje a náklady na měřící techniku, dokumentaci případu apod. Dále žalobkyně doložila, že náklady na zjištění neoprávněného odběru ve výši 10 562,09 Kč uhradila. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že vynaložené náklady byly nezbytnými ve smyslu uvedeného zákona. 5. Náhrada škody pak v zásadě zahrnuje i DPH, pokud je to nutné k uvedení do původního stavu a poškozený je nucen toto DPH uhradit, není plátcem DPH a nemá možnost odpočtu DPH (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 3039/2011, ze dne 31. 10. 2013). Náhrada škody za neoprávněný odběr, je upravena speciálním předpisem zákonem č. 458/2000 Sb. energetickým zákonem včetně prováděcí vyhlášky č. 82/2011 Sb., která v § 9 odstavci 9 zahrnuje DPH do náhrady škody. Nutno rovněž přihlédnout k tomu, že elektrická energie byla fakticky dodána a není důvodu, aby běžný odběratel hradil z dodané elektřiny DPH a neoprávněný odběratel nikoli. Dle stanoviska finanční správy z [datum] Neoprávněný odběr energie Stanovisko: Jedná se o úhradu za zdanitelné plnění, a to za dodání zboží podle § 13 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH). Při propočtu výše úhrady se vychází ze stanovených pravidel pro zjištění odebraného a nezměřeného množství energie. Obdobně neoprávněný odběr elektřiny obchodníkem podléhá režimu dodání zboží dle § 13 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (Informace GFŘ k aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti u dodání elektřiny, plynu a dodání certifikátů elektřiny, Č. j.: [číslo]). Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že součástí náhrady škody a za neoprávněný odběr elektrické energie je i náhrada za DPH dle příslušné prováděcí vyhlášky. 6. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno a) změnil napadený rozsudek tak, že žalobě bylo zcela vyhověno včetně paušální náhrady na zjištění neoprávněného odběru a náhrady za DPH z neoprávněně odebrané elektřiny a nákladů na zjištění n