71 CO 368/2021-62 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu na zaplacení 108 723 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 107 297 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek odůvodnil tím, že žalovaný postupoval zcela v souladu s ustanovením § 207 odst. 3 daňového řádu, který umožňuje sepsání majetku dlužníka a jeho ponechání na místě. Pokud tedy zůstaly nějaké žalovaným sepsané věci v nemovitosti žalobce, odpovídá za užívání nemovitosti daňový dlužník a nájemce, tedy společnost [právnická osoba] 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že okresní soud neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědkyně [příjmení] ke skutečnosti, že dražené věci nabyli zaměstnanci žalovaného. E-maily prokazují, že žalovaný se o obsah nájemní smlouvy zajímal až po 2,5 letech dražeb. Okresní soud dále nesprávně z nájemní smlouvy nezjistil, že tato nepronajímá plochu za účelem skladování, ale za účelem prodejním. Pokud žalovaný sepíše věci podnikateli, vyloučí je z dalšího obchodování, nutí je ponechat uskladněné, a to uskladněné v nemovitosti žalobce. Dále žalovaný rozhoduje o prodeji sepsaného majetku, má z jeho prodeje užitek, je to tedy žalovaný, který užívá plochu nemovitosti žalobce. Proto by měl žalovaný hradit žalobci platbu za užívání jeho nemovitosti. Nucené omezení jeho vlastnického práva je možné jen za náhradu Žalovaný rovněž nepostupoval přiměřeně, když výtěžek z dražby byl minimální oproti nákladům státu spojeným s hospodářskou likvidací dlužníka. Navrhl proto změnu rozsudku, aby bylo žalobě vyhověno. 3. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Mezi žalovaným a žalobcem nebyla uzavřena žádná smlouva ani nevznikl jiný závazkový vztah. Námitky žalobce se nevztahují k projednávané věci. 4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud dostatečně a řádně zjistil skutkový stav a odvolací námitka, že okresní soud nevyslechl svědkyni [příjmení], [příjmení] a svědka [příjmení], není důvodná. Předmětem řízení je náhrada za tvrzené užívání nemovitosti žalobce bez právního důvodu žalovaným. Skutečnost, jak byl nájemce či nebyl poučen o nakládání se sepsanými věcmi, nemá vztah k předmětu řízení. Rovněž skutečnost, kdo nabyl dražené věci je zcela bezpředmětná a nevztahuje se k předmětu řízení. Rovněž e-maily týkající se obsahu nájemní smlouvy nemají pro projednávanou věc význam, když žalovaný nebyl smluvní stranou této smlouvy a nemůže být touto smlouvou nijak vázán. V podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na okresním soudem řádně zjištěný skutkový stav. 6. Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu. Žalobce měl uzavřenu nájemní smlouvu se společností [právnická osoba] která byla povinna hradit žalobci sjednané nájemné za užívání nemovitosti žalobce. Pokud tato společnost nájemné nehradila, žalobci nic nebránilo nájemní smlouvu ukončit, či nájemné případně vymáhat. 7. Odvolací námitka, že žalobce pronajímal svou nemovitost za účelem prodejním nikoli skladovacím, je rovněž nedůvodná. Pokud měl žalobce dojem, že nájemce nemovitost (byť v důsledku zásahu ze strany žalovaného) užívá v rozporu s nájemní smlouvou, mohl ji vypovědět či jinak ukončit. Odvolací námitka, že to byl žalovaný, který užíval fakticky jeho nemovitost ke skladování věcí a dražbám, rovněž není důvodná. Jestliže společnost [právnická osoba] si zajistila nájemní smlouvou právo nemovitost užívat, mohla tak činit i formou skladování svých věcí (i tehdy pokud bylo zakázáno jí tyto věci zcizovat) a pokud umožnila žalovanému v jí užívaných prostorách provedení dražby, činila tak rovněž z titulu oprávněného uživatele (nájemce) nemovitosti žalobce. Žalovaný tedy prováděl dražbu v místě uložení věci se souhlasem nájemce a v souladu s § 198 daňového řádu. Žalovaný tedy využíval prostorů společnosti [právnická osoba], které tato společnost sama byla oprávněna užívat jakožto nájemce. 8. Skutečnost, že žalovaný této společnosti sepsal movitý majetek nacházející se v prodejně v nemovitosti ve vlastnictví žalobce, na výše uvedeném nic nemění. Soupis majetku dle § 207 zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu umožňuje žalovanému tři varianty soupisu. Přičemž pořadí postupu je dáno tak, že nejčastěji, a i podle zákona nejvhodněji jsou věci ponechány na místě, další možnost uložení do zapečetěné místnosti je podmíněno souhlasem dlužníka a poslední případ je podmíněn obavou, že sepsané věci budou poškozeny, zničeny, pozměněny, ukryty nebo odcizeny nebo pokud je odebrání věcí správci daně uloženo zákonem např. § 206 odst. 4 daňového řádu. Jestliže tedy žalovaný zvolil soupis a ponechání namístě, postupoval zcela v souladu s tímto zákonem. Byla to právě společnost [právnická osoba], která je povinna žalobci hradit nájemné za užívání prostor, ať již tam prodává nábytek, nebo skladuje nábytek sepsaný žalovaným. Nutno dále uvést, že soupis movitých věcí nezakazuje jejich přemístění, ale nakládání s nimi ve smyslu § 204 odst. 2 daňového řádu. Se sepsanými věcmi nesmí dlužník nakládat. Právní jednání, kterým dlužník porušil tuto povinnost, je neplatné. (dlužník není oprávněn věc prodat, darovat či jinak zcizit, zatížit ji věcným břemenem nebo zástavním právem, pronajmout ji nebo věc opustit či ji zničit). 9. Rovněž námitky stran nevýhodnosti prováděných dražeb a případných nezákonností dražeb, nesouvisí s předmětem řízení a bylo věcí daňového dlužníka, aby případně tyto skutečnosti namítal v rámci probíhající daňové exekuce. Poslední odvolací důvod, že žalobce měl být jednáním žalovaného omezen ve svém vlastnickém právu tím, že nechtěl, aby v jeho nemovitosti byly uskladněny věci či probíhaly dražby, pak je nutno uvést, že žalobce sám omezil užívání své nemovitosti nájemní smlouvou. Jestliže měl za to, že je nájemní smlouva porušována, jeho nemovitost užívána v rozporu s nájemní smlouvou a způsobem, se kterým nesouhlasí, měl uplatnit své nároky ze smlouvy či z titulu náhrady škody vůči společnosti [právnická osoba], která nemovitost užívala či jejich užití k dražbě umožnila. 10. Závěr okresního soudu, že mezi žalobcem a žalovaným nevznikl žádný smluvní ani mimosmluvní závazkový vztah a že žalovaný neužíval nemovitost žalobce bez právního důvodu, je tedy správný. 11. Odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. 12. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náhrady nákladů řízení se však vzdal.