16 CO 170/2022-136 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhal určení, že„ skončení pracovního poměru ze dne [datum] doručené dne [datum] z důvodu § 66 zákoníku práce ve zkušební době je neplatné“. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované od [datum] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako„ bagrista - strojník, řidič“ v pracovním poměru na dobu určitou do [datum]. Dne [datum] mu byl doručen dopis žalované ze dne [datum] obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Žalobce považoval předmětné zrušení pracovního poměru za neplatné, protože„ podle potvrzení lékaře ze dne [datum] byl v pracovní neschopnosti s účinností od [datum]“. Žalovaná s ním tedy v rozporu § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce ve zkušební době zrušila pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že„ se nebrání určení neplatnosti předmětného zrušení pracovního poměru ve zkušební době“, ovšem měla za to, že svým chování nezavdala příčinu k podání žaloby, proto má ve smyslu § 143 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že žalobce dne [datum] na pracovišti odmítl převzít listinu obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době, proto mu byla tato listina ještě téhož dne odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu jeho bydliště. Ve stejný den (tj. [datum]) žalobce navštívil (je otázkou, zda předtím nebo poté, co odmítl převzít zrušení pracovního poměru ve zkušební době) lékaře, který mu vystavil potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s účinností od předchozího dne. Žalobce porušením své povinnosti oznámit bezodkladně žalované jako zaměstnavateli překážku v práci spočívající v dočasné pracovní neschopnosti zavinil zahájení řízení. Pokud by totiž žalovanou řádně informoval již dne [datum] o pracovní neschopnosti, případně alespoň o„ zásadních zdravotních problémech, pro které mu hrozí zneschopnění se zpětnou účinností“, žalovaná by s vědomím zákazu obsaženého v § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce nepřistoupila k zamýšlenému zrušení pracovního poměru ve zkušební době během prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti. 3. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 24. 6. 2021 č. j. 13 C 153/2020-50 určil, že„ skončení pracovního poměru žalované ve zkušební době datované dnem [datum] je neplatné“ a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 13 588,90 Kč k rukám jeho zástupce. Okresní soud konstatoval, že měl po provedeném dokazování z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobce pracoval u žalované ode dne [datum] na pozici bagrista – strojník, řidič. V pracovní smlouvě, která byla sjednána na dobu určitou do [datum], si účastníci sjednali zkušební dobu v trvání tří měsíců. Dne [datum] se žalovaná„ pokusila zrušit“ pracovní poměr žalobce ve zkušební době, přestože žalobce byl ode dne [datum] v pracovní neschopnosti. Po právní stránce dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná porušila ustanovení § 66 odst. 1 zákoníku práce, neboť„ se pokoušela ukončit pracovní poměr se žalobcem ve zkušební době hned druhý den jeho pracovní neschopnosti, to je dne [datum]“. Předmětné zrušení pracovního poměru je proto ze zákona neplatné. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaná v té době o existenci pracovní neschopnosti nevěděla, protože žalobce navštívil lékaře až později téhož dne a lékař mu vystavil pracovní neschopnost již ode dne předešlého, tedy od [datum]. Vědoma si toho byla i samotná žalovaná, která nezpochybňovala neplatnost ukončení pracovního poměru žalobce ve zkušební době. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 11. 2021 č. j. 16 Co 210/2021-77 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud předně zdůraznil, že v projednávané věci nedošlo k řádnému uznání uplatněného nároku žalovanou (srov. § 41b o. s. ř.), ostatně soud prvního stupně nerozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. Jinak řečeno, soud prvního stupně s ohledem na formu rozhodnutí měl ve věci samé rozhodovat na základě výsledků dokazování a toho, co vyšlo za řízení jinak najevo (zjištěného skutkového stavu), přitom žádné dokazování neprovedl a neučil ani úkony podle § 118 odst. 2 o. s. ř., tj. nesdělil výsledky přípravy jednání a neuvedl podle dosavadních výsledků řízení, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli. Samotná skutečnost, že nebylo provedeno žádné dokazování, představuje podstatnou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V daném případě totiž nebyly všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti mezi účastníky nesporné. Sporný zůstal zejména okamžik doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době žalobci. Žalovaná tvrdila, že zrušovací projev se považuje za doručený dne [datum], neboť žalobce odmítl jeho převzetí, a označila k prokázání této skutečnosti ve vyjádření k žalobě důkazy, zatímco žalobce tvrdil, že písemnost obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době mu byla doručena až prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Od posouzení této sporné skutkové otázky se pak odvíjí i posouzení otázky, zda žalovaná v rozporu se zákazem podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce zrušila s žalobcem ve zkušební době pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti či nikoli. Odvolací soud proto uložil okresnímu soudu, aby dokazováním dále zjistil, kdy ošetřující lékař žalobce rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. 5. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že určil, že„ skončení pracovního poměru žalované ve zkušební době datované dnem [datum] je neplatné“ a současně rozhodl, že„ žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul], o jejíž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení“. Napadeným usnesením okresní soud žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 26 045,05 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul] do tří dnů od právní moci usnesení. Po provedeném dokazování okresní soud zjistil, že dne [datum] prokurista žalované [jméno] [příjmení] požádal žalobce o schůzku dne [datum]. Následující den [datum] pociťoval žalobce zdravotní potíže, proto kontaktoval svého lékaře [titul] [jméno] [příjmení] a dohodl se s ním, že jej navštíví v ordinaci dne [datum]. Při této návštěvě lékař vystavil žalobci doklad o dočasné pracovní neschopnosti ode dne [datum] a indikoval u něj potřebu odborného nefrologického vyšetření, kdy žalobce v minulosti absolvoval transplantaci [anonymizováno]. Z výpovědi manželky žalobce [titul] [jméno] [příjmení] vzal okresní soud za prokázáno, že na schůzku s [jméno] [příjmení] dne [datum] dopoledne doprovodila žalobce jeho manželka, která zůstala před domem, přičemž je sledovala, jak jednali na venkovním posezení u garáže. Výpovědí prokuristy žalované [jméno] [příjmení] bylo dle okresního soudu prokázáno, že na této schůzce se chtěl svědek s žalobcem dohodnout na změně pracovněprávního vztahu tak, že namísto pracovního poměru bude uzavřena mezi účastníky dohoda o pracovní činnosti, a pro případ, že s tím žalobce nebude souhlasit, hodlal s ním ukončit pracovní poměr ve zkušební době. Žalobce odmítl změnu pracovního poměru a následně i převzetí listiny obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Žalovaná tuto listinu ještě téhož dne zaslala žalobci prostřednictvím pošty. Neprovedení navržených výslechů svědků [titul] [jméno] [příjmení] a přítelkyně prokuristy [titul] [jméno] [příjmení] odůvodnil okresní soud nadbytečností, s tím, že okolnosti týkající se dočasné pracovní neschopnosti byly dostatečně objasněny jednak samotným rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti a jednak lékařskou zprávou ze dne [datum]; a co se týče přítelkyně prokuristy, tak ta se schůzky nezúčastnila, nýbrž měla toliko zalévat zahradu. Nevyslechl ani žalovaného s odůvodněním, že účastnický výslech lze provést jen výjimečně, pokud nejsou jiné důkazy k prokázání sporného tvrzení, kdy taková situace v projednávané věci nenastala. 6. Po právní stránce dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná porušila ustanovení § 66 odst. 1 zákoníku práce, neboť„ se pokoušela ukončit pracovní poměr se žalobcem ve zkušební době hned druhý den jeho pracovní neschopnosti, to je dne [datum]“. Předmětné zrušení pracovního poměru je proto ze zákona neplatné. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaná v té době o existenci pracovní neschopnosti nevěděla, protože žalobce navštívil lékaře až později téhož dne a lékař mu vystavil pracovní neschopnost již ode dne předešlého, tedy od [datum]. Závěr o neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době koresponduje i názorem Nejvyššího soudu v