5 To 217/2024-1524 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č.j. 5 T 51/2022 – 1489, byla obžalovaná , jméno FO, uznána vinnou v bodech 1. – 2. napadeného rozsudku jednak přečinem vydírání podle § 175 odstavec 1 trestního zákoníku, pod body 1. – 3. napadeného rozsudku jednak zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno e) trestního zákoníku, jednak zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odstavec 1 alinea první, odstavec 2, odstavec 3 písmeno b) trestního zákoníku, pod bodem 4. napadeného rozsudku přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odstavec 2 písmeno b), odstavec 3 písmeno a) trestního zákoníku. Za tyto trestné činy jí byl podle § 329 odstavec 2 trestního zákoníku za použití § 43 odstavec 1 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odstavec 1 trestního zákoníku, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odstavec 1, odstavec 4 trestního zákoníku byl obžalované dále uložen zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zastupitele, člena rady, starosty a místostarosty obce v trvání pěti let. V rámci adhezního řízení byli podle § 229 odstavec 1 trestního řádu poškození , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, odkázáni s jejich nárokem na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala obžalovaná , jméno FO, v zákonné lhůtě blanketní odvolání (č.l. 1502 spisového materiálu) prostřednictvím obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, , který jí byl v řízení z důvodu nutné obhajoby ustanoven (č.l. 1412 spisového materiálu). Následně odůvodněné odvolání bylo zaměřeno do výroků o vině i výroku o trestu (č.l. 1505 – 1506 spisového materiálu).3. V písemném odůvodnění opravného prostředku odvolatelka namítala, že napadený rozsudek trpí takovými vadami, že by měl být odvolacím soudem zrušen podle § 258 odstavec 1, písmeno c), písmeno d) trestního řádu.4. Ve vztahu ke skutkům pod body 1. – 3. napadeného rozsudku uvedla, že nesouhlasí s tím, že by se svým jednáním dopustila trestného činu. Své jednání vůči poškozeným , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, nemyslela vážně a takto jej nemohli vnímat ani tito poškození. Šlo o zastírací manévr, aby nebyly odhaleny skutečné úmysly obžalované, a to opuštění koalice, které plánovala na zasedání dne 22. 6. 2021 a podpora opozičního seskupení. Oznámení jejího jednání poškozenými na policii a iniciace trestního řízení vnímá obžalovaná jako reakci poškozených v rámci politického boje, kdy jí nemohli odpustit „změnu stran“ v zastupitelstvu.5. Nadto zakázka, pro jejíž zajištění měla obžalovaná poškozené vydírat, vůbec nemusela být vybírána v rámci výběrového řízení s ohledem na její nízkou hodnotu.6. Telefonní hovor ze dne 20. 5. 2021 je podle obhajoby důkazem procesně nepřípustným. Z průběhu prověřování celé trestní věci jednoznačně vyplývá, že došlo k zásadu do osobnostních práv obžalované. Z ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky, např. z usnesení pod sp. zn. II. ÚS 143/06, ze dne 20. 10. 2011, vyplývá, že každý soukromý záznam, použitý v trestním řízení, musí být podroben testu proporcionality mezi veřejným zájmem a ochranou osobnosti garantovanou Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Testem přípustnosti založeném na modifikovaném testu proporcionality nemohou projít záznamy, které byly zneužity k záměrnému způsobení újmy dotčené osobě, tj. záznamy, které byly pořízeny s cílem veřejně znevážit dotčenou osobu, případně záznamy zachycující vyprovokovaný trestný čin, případně též záznamy, které by zachycovaly skutečnost, jež by překračovala rámec trestního řízení. Absolutně neúčinným důkazem je i záznam pořízený na základě součinnosti s orgány činnými v trestním řízení, které se snaží obejít přípustnou procesní úpravu při pořizování zvukových či obrazových záznamů v trestním řádu. Právě takovýto postup součinnosti s Policií České republiky zvolil poškozený , jméno FO, , když se dne 17. 5. 2022 setkal ze své iniciativy s obžalovanou a nabídl jí veškerou pomoc, včetně zajištění zakázek pro jejího tehdejšího přítele , jméno FO, a následně pak podal trestní oznámení na policii, kde byl instruován, že má uskutečnit vyprovokovaný telefonní hovor s obviněnou a tento si nahrát a poté předat policii jako důkaz. Tento hovor poškozený , jméno FO, , Anonymizováno, skutečně realizoval, přičemž z obsahu vyplývá, že se jedná o soukromý, důvěrný, přátelský rozhovor, kdy poškozený , jméno FO, oslovuje obžalovanou slovy „Čau frajerko“, dále navádí téma na připravované zastupitelstvo s dotazem, co má změnit, a když obžalovaná nechce o těchto záležitostech v telefonu hovořit, tak ji přemlouvá „tak řekni aspoň tři věty“. Z obsahu dalšího hovoru pak vyplývá, že poškozený , jméno FO, nabízí obžalované zajištění zakázek, sám uvádí, kolik by si mohla vydělat atd. Je tedy otázkou, kdo v celé záležitosti nabízí protislužbu za případné politické jednání a kdo vystupuje aktivně nad rámec své veřejné funkce. Dle názoru obhajoby tak jde o tzv. „neúčinný důkaz“ ve smyslu judikatury Ústavního soudu. S tímto argumentem obhajoby vzneseným minimálně dne 7. 10. 2022 v rámci vyjádření k navrhovaným důkazům s vyjádřením k uplatňované náhradě škody se soud prvního stupně žádným způsobem nevypořádal.7. Obhajoba má navíc pochybnosti o naplnění právní kvalifikace ve smyslu ustanovení § 329 odstavec 2, písmeno e) trestního zákoníku, tedy naplnění základní skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby zneužívaje bezbrannosti, závislosti, tísně, rozumové slabosti nebo nezkušenosti jiného. Okresní soud svou právní argumentaci rozvedl v bodě 30. odůvodnění, přičemž opomíjí, že hlas obžalované v rámci koalice již rozhodující nebyl, když stejně jako obžalovaná koalici opustil jiný zastupitel, , jméno FO, , a to na stejném zasedání zastupitelstva jako obžalovaná dne 22. 6. 2021. Navíc rámci politického vyjednávání nebyl nikdo z poškozených bezbranný ani závislý na obžalované, jelikož si mohli bez dalšího vyjednat podporu některého z jiných zastupitelů (opozičních, stejně jak to bylo učiněno ze strany opozičního koaličního uskupení pod vedením , jméno FO, ). V tomto jim nic nebránilo a nebyli v tomto nijak závislí na osobě obžalované. O úmyslu koalici opustit věděli dopředu. K tomu nutno připomenout, že „změna stran“ v rámci koaličních uskupení je běžnou politickou praxí, když ve volebním období, předcházejícím projednávanému, taktéž došlo k přeskupení sil v rámci koalic.8. Dále nalézací soud kvalifikuje jednání obžalované jako trestný čin přijetí úplatku, a to zároveň podle § 331 odstavec 1 trestního zákoníku a zároveň podle § 331 odstavec 2 trestního zákoníku. Dle NS 3/78 však trestné činy přijetí úplatku podle § 331 odstavec 1 a podle § 331 odstavec 2 trestního zákoníku jsou samostatné trestné činy a jednočinný souběh těchto trestných činů není možný. Je ovšem nutno přihlédnout při výměře testu k tomu, zda pachatel, který úplatek žádal, jej přijal.9. Ke skutku pod bodem 4. napadeného rozsudku namítal, že v řízení nebylo prokázáno, že by se obžalovaná vytýkaného jednání skutečně dopustila, když soudem uváděné skutečnosti jsou pouze důkazy nepřímého charakteru, které netvoří ucelený řetězec, ze kterého by bylo bez jakýchkoli pochybností nezpochybnitelné, že se obžalovaná do účtů aplikací poškozeného , jméno FO, skutečně nabourala.10. Závěrem navrhnul, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil podle § 258 odstavec 1, písmeno c), písmeno d), písmeno f) trestního řádu a věc vrátil soudu I. stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové.11. Odvolání bylo podáno včas, tj. před skončením osmidenní lhůty od doručení rozsudku (§ 248 odstavec 1 trestního řádu), osobou oprávněnou [§ 246 odstavec 1, písmeno b) trestního řádu] a Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací (§ 252 trestního řádu), neshledal ani jiných důvodů k jeho zamítnutí podle § 253 odstavec 1 trestního řádu nebo odmítnutí podle § 253 odstavec 3 trestního řádu.12. Z podnětu podaného opravného prostředku obžalované , jméno FO, krajský soud přezkoumal podle § 254 odstavec 1, odstavec 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad, jakož i správnost postupu řízení jeho vydání předcházející, a po projednání věci ve veřejném zasedání dospěl k závěru, že odvolání obžalované je částečně důvodné.13. Obžalovaná , jméno FO, byla k veřejnému zasedání nařízenému na 2. 10. 2024 řádně a včas předvolána, když předvolání vz. 17N tř, tedy s poučením, že pokud se k veřejnému zasedání nedostaví, zbavuje se tím možnosti vyjádřit se k případně provedenému dokazování, jí bylo do vlastních rukou doručeno dne 6. 9. 2024. Obžalovaná se k veřejnému zasedání přesto bez omluvy nedostavila.14. V řízení, jež rozsudku předcházelo, krajský soud neshledal žád