71 Co 66/2024-202 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobkyně na určení obsahu smlouvy o dodávkách pitné vody ve smyslu ust. § 8 odst. 6, odst. 16 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o dodávkách pitné vody ve znění určeném soudem (odstavec II. výroku) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení (odstavec III. výroku).2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalovaná není vlastníkem vodovodu ani vodovodního řadu, vlastní vodovodní přípojku dle ust. § 3 zákona č. 274/2001 Sb., která splňuje podmínky sdružené vodovodní přípojky. Na tuto se nevztahují povinnosti vyplývající pro vlastníka vodovodu či vodovodního řadu dle ust. § 8 zákona č. 274/2001 Sb. Žalobkyně ani není napojena přímo na přípojku žalované, nýbrž na přípojku společnosti , právnická osoba, a připojení přípojky na přípojku není dle stávající právní úpravy možné.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno, popř. zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu. Namítala, že okresní soud neprovedl navrhované důkazy, a to zejména vypracování znaleckého posudku k vyřešení otázky, jaký je typ inženýrských sítí žalované, tedy zda se jedná o vodovodní řad, vodovodní přípojku či jinak definované připojení. Správnímu orgánu není svěřena pravomoc rozhodovat o charakteru konkrétního připojení, když se jedná o odborné hodnocení, které musí být svěřeno znalci. Toto nemůže být určeno ověřením zjednodušené dokumentace, když správní orgán vydá ověření dokumentace na podkladě toho, co je předloženo a tvrzeno. Rovněž nebyl proveden důkaz dotazem na stavební úřad, zda žalovaná podala žádost o změnu charakteru inženýrských sítí. Přestože toto žalovaná popírá, může se z její strany jednat o účelový postoj. Pochybení okresního soudu shledal rovněž ve zjednodušení zamítavého výroku, který neobsahuje text návrhu uzavírané smlouvy o dodávce pitné vody.4. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Inženýrská síť ve vlastnictví žalované nepodléhá režimu ust. § 8 zákona o vodovodech a kanalizacích, když se nejedná o veřejnou inženýrskou síť. Žalobkyně nemůže být odběratelem žalované, když stavba ani pozemek v jejím vlastnictví není přímo připojena na inženýrskou síť žalované. Námitka neprovedení navrhovaných důkazů není důvodná, když např. navrhovaný znalecký posudek by měl učinit právní posouzení, k čemuž znalec není oprávněn. O charakteru konkrétního připojení je oprávněn rozhodovat správní orgán, a to v případě vodovodů vodoprávní úřad a v případě přípojek úřad stavební. Nárok uplatněný žalobkyní je zjevným zneužitím práva, jelikož aktuální způsob napojení nemovitostí žalobkyně obchází ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích.5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud doplnil dokazování stanoviskem vodoprávního úřadu Magistrátu města , adresa, , odboru stavebního a životního prostředí, které si vyžádal. Ze sdělení tohoto úřadu ze dne 22. 4. 2024 vyplývá, že po prostudování podkladů uložených v archivu stavebního úřadu uzavřel, že posuzovaná stavba vzhledem ke svému charakteru není stavbou vodního díla dle ust. § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona Z úřední činnosti je úřadu známo, že se také nejedná o stavbu, která by jako stavba vodního díla, byla provozována v souladu s ust. § 6 zákona o vodovodech a kanalizacích. Od napojení na stávající vodovodní řad k vodoměrné šachtici se v souladu s ust. § 3 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích jedná o stavbu vodovodní přípojky a následně pokračuje potrubí prostřednictvím vnitřních rozvodů vody k napojením jednotlivých nemovitostí.7. Po doplnění dokazování odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že na žalovanou nedopadají povinnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy o dodávkách pitné vody. Shodně s okresním soudem dospěl odvolací soud po doplnění dokazování k závěru, že žalovaná není vlastníkem vodovodu ve smyslu ust. § 8 zákona o vodovodech a kanalizacích (dále jen zákon) a nestíhají ji tak povinnosti uvedené v tomto zákonném ustanovení.8. Ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona je vodovod definován jako soubor staveb a zařízení a zahrnuje jednotlivé vodovodní řady a vodárenské objekty, které dohromady tvoří jeden funkční celek. Je vždy vodním dílem a slouží veřejné potřebě. Jeho stavbu povoluje a kolauduje vodoprávní úřad jako speciální stavební úřad, a to v režimu vodního zákona. Rovněž povolení k odběru vydává tento úřad.9. Vodovodní přípojka je část vodovodního vedení, která na vodovod (vodovodní řad) připojuje koncové spotřebiště – připojenou nemovitost. Není vodním dílem, a proto její výstavbu řeší stavební úřad. V ust. § 3a zákona jsou upraveny tzv. společné přípojky, tj. ty, které slouží více různým vlastníkům připojených nemovitostí. Týká se to zejména bývalých průmyslových areálů, které byly rozprodány po částech, přičemž vlastníci rozdělených pozemků mohou zřídit nové přípojky. Změna statusu vnitřního vodovodu na přípojku je v kompetenci stavebního úřadu, avšak ke změně statusu přípojky a vnitřního vodovodu na vodovod je kompetentní vodoprávní úřad.10. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodování o tom, zda se jedná o přípojku či vodovod, je v kompetenci správních orgánů, a to vodoprávního, resp. stavebního úřadu. Z písemného stanoviska vodoprávního úřadu Magistrátu města , adresa, jednoznačně vyplývá, že sporná stavba – inženýrská síť je vodovodní přípojkou, nejedná se o veřejný vodovod, tudíž o vodní dílo, a jako taková nebyla ani nikdy provozována. Jedná se o typický případ společné přípojky, která vznikla po rozdělení bývalého průmyslového areálu, který byl samostatně napojen přípojkou na veřejný vodovod, mezi různé vlastníky, kteří si zřídili vlastní přípojky, popř. si nechali osadit vodoměry na potrubí vedoucí k jednotlivým částem areálu v jejich vlastnictví.11. Z těchto důvodů okresní soud správně nepřistoupil k provedení důkazu vypracováním znaleckého posudku, když posouzení statusu předmětné stavby je otázkou právní, nikoliv odbornou a jakékoliv závěry znaleckého posudku nemohou změnit status stavby stanovený příslušným stavebním, resp. vodoprávním úřadem. Odvolací námitka žalobkyně týkající se neprovedení navržených důkazů tak není důvodná.12. Odvolací soud si je vědom judikatury týkající se znění zamítavého výroku rozsudku, avšak skutečnost, že v odstavci I. výroku není uveden text návrhu uzavírané smlouvy, není procesním pochybením, které by mohlo mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí. Z rozsudku je zřejmé, že byla zamítnuta žaloba v celém rozsahu, přičemž v dané věci není soud vázán návrhem žalobce na obsah navrhované smlouvy. Jak vyplývá ze současné právní úpravy (ust. § 1787 o. z.), má rozsudek, kterým má být určen obsah budoucí smlouvy ze strany soudu, povahu právotvornou, nikoliv deklaratorní. Soud tak není vázán podanou žalobou, je oprávněn sám obsah smlouvy stanovit, a naopak po žalobci nelze požadovat, aby petit žaloby a tím znění smlouvy perfektně formuloval. Za této situace není ani procesním pochybením, pokud není navrhované znění smlouvy obsaženo ve výroku zamítavého rozhodnutí.13. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšná žalobkyně byla zavázána zaplatit procesně úspěšné žalované částku 7.173 Kč. Tato představuje odměnu za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření a účast u soudu) po 2.500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 5.000 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč, cestovné ve výši 228 Kč (cesta z , adresa, a zpět v celkové délce 30 km při ceně paliva 38,20 Kč, průměrné spotřebě 5,2 l na 100 km a náhradě za jeden km ve výši 5,60 Kč), náhradu za ztrátu času v rozsahu jedné půlhodiny ve výši 100 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 1.245 Kč. Odměna za právní služby nebyla stanovena ve výši 3.100 Kč za úkon, jak žalovaná požadovala, když předmět řízení se netýká bezprostředně právních vztahů k samotné nemovité věci. Náklady řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované.