75 Co 166/2024-563 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.272,44 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8.272,44 EUR od 16. 10. 2012 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 230.503,66 Kč (výrok II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit státu – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši 11.854 Kč (výrok III.).2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy se žalobou domáhá splnění ručitelského závazku učiněného žalovaným jednostranným prohlášením dne 11. 10. 2012 uvedeným v textu dokumentu Dohoda o uznání závazku. Okresní soud věc posuzoval dle slovenského hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 3 odst. 1, kdy strany ve smlouvě zvolily rozhodné právo, a to slovenské právo. Rozhodným právem tak bude slovenské právo hmotné, a to z. č. 513/1991 Zz., obchodný zákonník a z. č. 40/1964 Zz., občiansky zákonník. Podle ust. § 303 obchodného zákonníku spočívá vznik ručení na jednostranném písemném prohlášení ručitele, a tak se nevyžaduje souhlas ani věřitele, ani dlužníka. Tento způsob vzniku ručení odpovídá obchodní praxi. Zájmy dlužníka na vyloučení možnosti plnění ručitele bez souhlasu dlužníka nejsou tím dotčeny, poněvadž ručitel může plnit závazek dlužníka, jen když dlužník porušil zajištěný závazek. K platnému převzetí tohoto ručitelského závazku tedy není potřeba, aby samotný text dokumentu - dohoda o uznání závazku - byl podepsán jak věřitelem, tak dlužníkem. V textu nazvaném dohoda o uznání závazku společnost , jméno FO, , právnická osoba, . uznala svůj závazek a podpis jejího zástupce (člena představenstva), jakož i ručitele, tedy žalovaného, ověřila notářka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, pod pořadovým číslem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rovněž , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Pokud žalovaný namítal neplatnost svého ručitelského prohlášení tím, že dohoda o uznání závazku nemá náležitosti dohody, tak v daném případě soud dokument dohoda o uznání závazku považuje za jednostranné právní jednání společnosti , jméno FO, , právnická osoba, ., jehož obsahem je uznání závazku , jméno FO, , právnická osoba, . vůči , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Podpisem dokumentu zástupce společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . potvrdil v čl. II., že má vůči , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . závazky v celkové výši 1.705.580,54 EUR z titulu neuhrazení faktur za odebrané zboží, když přesný výčet faktur a jejich obsahu je přílohou č. 1 daného dokumentu. Dále žalovaný jakožto zástupce společnosti v čl. III. uznal svůj závazek vůči , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Tím, že nebyly sjednány splátky závazků, zůstaly tyto závazky splatné dle původní splatnosti jednotlivých faktur. Pokud se tedy žalovaný v čl. IV. zavázal uhradit závazek společnosti (blíže specifikovaný v čl. II.), neuhradí-li závazek společnost v souladu s čl. III. dohody, pak toto uznání je zcela určité a platně učiněné. Žalovaný se v čl. IV. zavázal uhradit závazek, neuhradí-li společnost závazek věřiteli v souladu s článkem III. – tedy v souladu s textem uvedeným v čl. III. nikoliv v souladu s dohodou. Ručitelské prohlášení žalovaného si tedy soud vyhodnotil jako platné. Pokud žalovaný uvedl, že nezná splatnost ani výši splátek údajného dluhu, za který měl ručit, k tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3727/2007 ze dne 30. 6. 2009, dle kterého pokud se osoba zaručila za úhradu závazku právnické osoby, jejímž statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu je, nemůže se tato osoba dovolávat neznalosti podmínek pro úhradu dluhu, pokud podmínky byly mezi společností a věřitelem dány. Navíc přílohou dokumentu dohoda o uznání závazku je soupis jednotlivých neuhrazených faktur včetně termínu vystavení, splatnosti a dlužné částky. Rovněž na této příloze je podpis žalovaného, který tedy přesně věděl, za jakých podmínek jsou faktury vystavené společnosti za odběr zboží splatné. Pokud žalovaný namítal, že nebylo prokázáno, že by podepsal jakožto ručitel dokument dohoda o uznání závazku, uvedené bylo v řízení znalecky vyvráceno, navíc pravost podpisu žalovaného jako člena představenstva , jméno FO, , právnická osoba, . i jako ručitele byla dne 11. 10. 2012 notářsky ověřena. Pokud žalovaný namítl věcnou nepříslušnost soudu, neboť pokud by soud vycházel z údajné kopie dohody, v této je sjednána rozhodčí doložka, nikoli působnost okresních soudů, soud uzavřel, že samotná dohoda o uznání závazku nebyla mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a , jméno FO, , právnická osoba, . uzavřena, nebyla tedy ani platně sjednána rozhodčí doložka.3. Hlavní námitka žalovaného se týkala promlčení nároku žalobkyně. Dle ust. § 323 obchodného zákonníku, „ak niekto písomne uzná svoj určitý záväzok, predpokladá sa, že v uznanom rozsahu tento záväzok trvá v čase uznania. Uznanie záväzku má účinky aj voči ručiteľovi“. Uznání závazku je jednostranným právním úkonem, pro který obchodný zákonník předepisuje písemnou formu. Dle ust. § 303 obchodného zákonníku učinil žalovaný písemné prohlášení v dohodě ze dne 11. 10. 2012. V souladu s ust. § 306 obchodného zákonníku žalobkyně dlužníka (, Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .) vyzvala ke splnění závazku, podala na dlužníka žalobu u Okresního soud v Olomouci (14 C 35/2015) a rovněž podala přihlášku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, ve kterém byla její pohledávka uznána v plné výši. Dle ust. § 307 obchodného zákonníku přešla na žalobkyni práva z ručení, neboť postoupení pohledávky bylo oznámeno dlužníkovi, jehož jediným společníkem a jednatelem byl právě ručitel, tedy žalovaný. Navíc byla tato skutečnost žalovanému oznámena výzvou ke splnění závazku. Dle ust. § 310 obchodného zákonníku se právo na úhradu žalované částky vůči dlužníkovi (, Anonymizováno, , jméno FO, a. s.) doposud nepromlčelo, když závazek byl řádně uznán, čímž účinky nastaly i vůči žalovanému, žaloba na dlužníka byla podána před uplynutím promlčecí doby (2. 3. 2015) a řízení bylo vedeno ještě v době, kdy byla podána žaloba na ručitele (9. 11. 2018). V souladu s ust. § 402 obchodného zákonníku přestala promlčecí doba plynout, a to podáním ze dne 2. 3. 2015, kdy žalobkyně podala návrh na zahájení soudního řízení spočívajícího ve vymáhání žalované částky, čímž došlo k přerušení běhu promlčecí doby. V souladu s ust. § 405 obchodného zákonníku bylo ve věci samé (14 C 35/2015) rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2017, kterým bylo žalobě žalobkyně vyhověno, když smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2014, uzavřená mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, na základě které došlo k postoupení pohledávek z faktur specifikovaných ve smlouvě na žalobkyni, byla vyhodnocena jako platně uzavřená. Rozsudkem , jméno FO, soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci ze dne 12. 7. 2018 byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Dne 16. 7. 2018 byl na majetek dlužníka (, jméno FO, , právnická osoba, .) prohlášen úpadek, přičemž žalobkyně se se svou pohledávkou řádně přihlásila do insolvenčního řízení a tato byla uznána. Žaloba na dlužníka byla podána v době, kdy insolvenční řízení bylo v běhu, tzn. nebylo ukončeno. Následně pak usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. 14 C 35/2015-1266 ze dne 2. 5. 2024 bylo řízení zastaveno a oba tyto rozsudky byly zrušeny, a to z důvodu zániku žalované , jméno FO, , právnická osoba, . výmazem z obchodního rejstříku ke dni 7. 12. 2022 (tedy pouze z procesních důvodů, kdy nebylo možno v řízení pokračovat pro neodstranitelnou podmínku řízení, nikoli pro věcnou nesprávnost). V souladu s ust. § 407 obchodného zákonníku, „ak dlžník písomne uzná svoj záväzok, plynie nová štvorročná premlčacia doba od tohto uznania“. V návaznosti na ust. § 402 uvedeného shora došlo uznáním závazku učiněného dlužníkem dne 11. 10. 2012 k prodloužení promlčecí doby do 11. 10. 2016. Jelikož žalobkyně podala na dlužníka žalobu u soudu dne 2. 3. 2015 a tato byla vedena do 16. 7. 2018, kdy byl prohlášen úpadek dlužníka a žalobkyně podala v insolvenčním řízení přihlášku, která byla uznána, nemohlo dojít k promlčení její pohledávky do dne podání žaloby na žalovaného, na základě které je vedeno toto řízení. V souladu s ust. § 408 obchodného zákonníku žaloba na dlužníka byla podána před uplynutím uvedené 10leté lhůty. Pokud nedošlo k promlčení pohledávky vůči dlužníkovi, nemohlo dojít k promlčení ani vůč