8 Co 189/2024-385 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byli žalovaní 1. a 2. zavázáni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 135.058,96 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 9. 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 78.716,70 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla co do částky 4.603,61 EUR, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.603,61 EUR za dobu od 11. 7. 2014 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 135.058,96 EUR za dobu od 11. 7. 2014 do 28. 9. 2015, zamítnuta.2. Proti tomu rozsudku, a to do odstavců I. a III., podali žalovaní včas odvolání, v němž se domáhali zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaní uvedli, že žalobní nárok nebyl řádně tvrzen a v průběhu řízení se nepodařilo tento nedostatek odstranit. Žalobce nebyl soudem prvého stupně vyzván k doplnění tvrzení. Konkrétně žalobce netvrdil, jak dospěl k žalované částce, respektive jak a z čeho tuto vypočetl. Soud prvého stupně z provedeného dokazování pouze zjistil, že dle dohody , Anonymizováno, z 5. 9. 2012 byla sjednaná cena za jednu hodinu , Anonymizováno, ve výši 1.280 EUR a stejná částka byla sjednaná v dohodě , Anonymizováno, z 30. 9. 2013. Z žalobních tvrzení není zřejmé, zda právě tyto částky ve výši 1.280 EUR za jednu hodinu , Anonymizováno, byly použity pro výpočet žalované částky a pokud ano, v jakém rozsahu, za jakou dobu apod. Zároveň bylo na místě trvat na upřesnění toho, z jaké dohody je uplatňována jaká konkrétní částka.3. Žalobce ve vyjádření odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části s tím, že okresní soud přihlédl ke všem v řízení tvrzeným skutečnostem, úplně zjistil skutkový stav věci a dospěl ke správným a úplným skutkovým zjištěním a věc byla prvostupňovým soudem správně posouzena po právní stránce. Navrhoval tedy potvrzení rozsudku.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresní soudu v napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných důvodné není.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to zejména o zjištění, že dne 10. 5. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka – společnosti , právnická osoba, a insolvenčním správcem byl ustanovený žalobce, tj. , žalobce, , advokát. Reorganizace dlužníka byla usnesením Krajského soudu v Ostravě přeměněna v dubnu 2014 na konkurz. Dne 28. 5. 2014 prvý žalovaný uznal co do důvodu a výše, že je dlužníkem společnosti , právnická osoba, , a to za , Anonymizováno, dle smlouvy , Anonymizováno, uzavřené dne 6. 9. 2012 a dle smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2013, a to ve výši 135.058,96 EUR. Uznávací prohlášení blíže specifikuje uznávanou částku ve výši 135.058,96 EUR, taktéž vymezuje, které položky nejsou v částce reflektovány. Dne 28. 5. 2014 byla uzavřena mezi dlužníkem (, právnická osoba, ) a věřitelem , právnická osoba, a panem , fyzická osoba, smlouva o přistoupení k dluhu. Touto smlouvou , fyzická osoba, převzal odpovědnost za dluh společnosti a zavázal se jej uhradit v případě, kdy tak neučiní dlužník, přičemž se jedná o pohledávku vyplývající z uznávacího prohlášení společnosti , právnická osoba, vůči společnosti , právnická osoba, ze dne 27. 5. 2014. Mezi stranami bylo sjednáno, že se smluvní ujednání řídí a vykládají v souladu s právním řádem společnosti , právnická osoba, , tj. právním řádem České republiky, a že spory vzniklé v souvislosti s těmito ujednáními podléhají pravomoci soudu ČR. Dluh nebyl do dne podání žaloby splněn.6. Pokud se týká právního posouzení, pak účastníci si ujednali pravomoc a příslušnost soudu České republiky dle oddílu 7, článku 25, bod 1 nařízení Brusel 1 bis.7. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Odvolací soud se ztotožňuje s právním posouzením soudu prvého stupně, že uznání dluhu ze dne 27. 5. 2014 splňuje jak formální, tak obsahové náležitosti uznání dluhu v souladu s hmotným právem. Dluh je v uznání jednoznačně individualizován, jak co do důvodu – pohledávkách za , Anonymizováno, dle smlouvy o , Anonymizováno, ze dne 6. 9. 2012 a ze dne 30. 9. 2013, přičemž vypořádány byly veškeré vzájemné pohledávky a nároky založené na všech fakturách vystavených do 26. 5. 2014, tak co do výše 135.058,96 EUR. Od vyhotovení uznání začala běžet desetiletá promlčecí doba, takže za situace, kdy žaloba v této věci byla podána 9. 6. 2015, právo promlčeno nebylo (§ 639 o. z.).9. Okresní soud tedy správně zavázal žalované 1. a 2. zaplatit žalobci částku 135.058,96 EUR spolu s příslušenstvím v souladu s ust. § 1970 o. z.10. Podle ust. § 1892 odst. 1 o. z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujednal s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.11. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže by k tomu dala souhlas.12. V dané věci vzal soud prvního stupně správně za prokázáno, že došlo v písemné formě k přistoupení dluhu na základě smlouvy uzavřené dne 28. 5. 2014 mezi dlužníkem (, právnická osoba, ) a věřitelem (, právnická osoba, ) a panem , fyzická osoba, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , který k dluhu přistoupil, a to k dluhu, který existoval a který byl dostatečně určen, neboť listina o přistoupení k dluhu odkazuje na uznání dluhu ze dne 27. 5. 2014, v němž je předmětná pohledávka jasně a určitě konkretizována. Přistoupení k dluhu bylo podepsáno dne 28. 5. 2014, vyhotovením tohoto přistoupení začala běžet obecná promlčecí tříletá lhůta a za situace, kdy žaloba byla podána 9. 6. 2015, pak právo promlčeno není, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku. V důsledku přistoupení se tak nový dlužník zavázal vedle původního dlužníka k poskytnutí totožného plnění, a soud prvého stupně správně zavázal oba dlužníky k solidárnímu plnění tak, jak to vyplývá ze zákona.13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.14. Pokud se týká výroku o náhradě nákladů řízení v odstavci II. výroku rozsudku, pak okresní soud správně dospěl k závěru, že žalobci náleží 82 % účelně vynaložených nákladů za toto řízení. Odvolací soud korigoval výši náhradu nákladů řízení tak, že přiznal žalobci 58.807 Kč. Podle názoru odvolacího soudu má zástupkyně žalobce nárok na odměnu za přípravu a převzetí věci (plná moc z 12. 7. 2021), kdy kurz eura ke koruně činil 25,725 Kč, takže odměna za tento úkon činila 22.700 Kč, dále má nárok na vyjádření k žalobě z 18. 4. 2023, kdy kurz eura ke koruně činil 23.375 Kč, takže odměna činí 21.380 Kč, za účast u jednání 23. 4. 2024, kdy kurz koruny k euru činil 24,775 Kč, takže odměna činí 21.780 Kč, takže odměna v souladu s ust. § 11 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 65.860 Kč, dále má nárok na tři režijní paušály, tj. 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, na náhradu za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1.200 Kč a zcela správně pak okresní soud vypočetl cestovné 2.856 Kč a dále má nárok na 900 Kč za překlad, tj. celkem 71.716 Kč, z toho 82 % činí 58.807 Kč.15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn úspěchem žalobce v odvolacím řízení, kterému byly přiznány náklady v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, které sestávají z odměny za dva úkony právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy za vyjádření jí náleží odměna ve výši 21.820 Kč (kurz koruny k euru činil 25,03 Kč) za účast u odvolacího jednání jí náleží odměna ve výši 22.020 Kč (kdy kurz koruny k euru činil 25,325 Kč), dále má nárok na dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu, na náhradu za promeškaný čas 6x 100 Kč, tj. 600 Kč, na cestovné z , adresa, a zpět autem , značka, , RZ , SPZ, , při ujetí celkem 190 km, při spotřebě 5,6 l/100 km a ceně benzínu 38,20 Kč/l a sazbě 5,60 Kč za jeden kilometr, tj. 1.470,50 Kč. Náklady odvolacího řízení činí 46,510,50 Kč.16. Dále odvolací soud rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti, poněvadž žalobce byl osvobozen od placení soudních poplatků, a proto poplatková povinnost přešla v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích na žalované 1. a 2., přičemž soudní poplatek představuje 5 % z přiznané částky, kdy kurz eura ke koruně činil 25,14 Kč, takže přiznaná byla částka 3.395.382 Kč, z čehož 5 % činí 170.850 Kč. K přenosu poplatkové povinnosti došlo, jak z návrhu na zahájení řízení, tak i z podaného odvolání.