8 Co 205/2024-413 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba o zaplacení částky 218.768 Kč s přísl. zamítnuta, žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované částku 97.042 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 9. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 291.768,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě na náhradě nákladů řízení částku 25.892,90 Kč v téže lhůtě.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek v odstavci I. výroku tak, aby žalobě bylo vyhověno, v odstavci II. výroku navrhovala změnit rozsudek tak, aby vzájemný návrh žalované byl zamítnut a aby byly přiznány žalobkyni náklady řízení, příp. navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně namítala, že z fotografií, které v rámci své procesní obrany založila žalovaná do spisu, není zjevné, zda se na fotografiích vůbec vyskytují , Anonymizováno, , které zpracovávala žalobkyně, jaké vady se mají na , Anonymizováno, vyskytovat a jaká byla příčina jejich vzniku. Celou dobu řízení žalobkyně uváděla, že fotografie nemohou sloužit jako důkaz existence vad tvrzených žalovanou, s čímž se okresní soud nevypořádal. Žalobkyně je přesvědčena, že zaměstnanci žalované z povahy věci mají zájem na výsledku předmětného soudního sporu tak, aby skončil pozitivně pro žalovanou a nemohou vypovídat nestranně a nepodjatě. Z jejich výslechů navíc vyplynulo, že si nevybavují, které konkrétní , Anonymizováno, fotili a kdy k pořízení fotek došlo, zda vůbec fotili , Anonymizováno, obdržené v rámci první či jiné dodávky, zda se , Anonymizováno, na fotografiích již opravovaly, či nikoliv, a k některým uvedli, že některé osoby ani místa zachycená na fotografiích nepoznávají. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěry uvedenými ve znaleckém posudku , znalec, , neboť tento posudek obsahuje celou řadu vad a nedostatků, zejména byl vypracován pouze a výhradně na základě podkladů předložených žalovanou. Znalecký posudek se vyhotovoval v době, kdy již byly příslušné , Anonymizováno, opraveny třetí osobou a neměl tedy možnost si tvrzené vady prohlédnout osobně a mohl vycházet pouze ze zprostředkovaných nepřímých podkladů předložených žalovanou. Ve znaleckém posudku jsou vytýkány, popisovány a hodnoceny technologické postupy žalobkyně, a to i přesto, že znalec neměl a nemohl mít o nich žádné bližší informace. V posudku jsou nepravdivé skutečnosti, neboť žalobkyně při chromování , Anonymizováno, provedla veškerá jí dostupná technologická opatření a upozornila žalovanou na to, že při technologickém postupu chromování žalobkyně mohou u vyšší tloušťky vrstvy chromu vzniknout na povrchu drobné krátery a póry. Závěry znalce nejsou žádným způsobem odůvodněny a tvrzené vady nejsou odborně posouzeny. Soud I. stupně tak odkazuje na revizní znalecký posudek a na výslech zástupce znaleckého ústavu , znalec, , na základě níž dospěl k závěru, že , Anonymizováno, byly pochromovány vadně. Tyto skutečnosti však ze znaleckého posudku znaleckého ústavu nevyplývají. V posudku je uvedeno, že pochromování , Anonymizováno, vykazovalo nedostatky různého typu (škrábance, puchýře, krupička, důlky, nehomogenity a pravděpodobné koroze), přičemž nebylo možné určit, zda nedostatky byly svým charakterem estetické či funkční a rovněž konstatoval toliko pravděpodobnou příčinu vzniku nedostatku s tím, že pouze z fotografií nebylo možné určit, zda se jedná o nedostatky opravitelné, ani odhadnout náklady na případné opravy. Dle žalobkyně revizní znalecký posudek potvrdil fakt, že pouze na základě fotografií nelze s jistotou určit původ nedostatku povrchu , Anonymizováno, a zároveň nelze vyloučit vznik nedostatků, které jsou zachyceny na fotografiích, mechanickým poškozením, které bylo způsobeno chybnou manipulací žalované s předmětnými , Anonymizováno, . Revizní znalecký posudek tedy vyvrátil závěry znaleckého posudku , znalec, a žalobkyně má za to, že existenci tvrzených vad , Anonymizováno, již v současnosti není možné prokázat. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že ze znaleckých posudků a výpovědí znalců bylo prokázáno, že příčinou drsnosti povrhu , Anonymizováno, byl samotný technologický postup žalobkyně při chromování povrchů. Zástupce znaleckého ústavu ve výpovědi uvedl, že kdyby příčina nedostatku povrchu spočívala ve vadné úpravě podkladu před pochromováním, vyskytovaly by se nedostatky buď na všech , Anonymizováno, , nebo na žádných. Není podle něho pravděpodobné, že by povrch byl opracováván různými technologiemi. S tímto tvrzením se však žalobkyně neztotožnila, neboť se jedná o nepodloženou spekulaci znalce. Tvrzení znalců žalobkyně považuje za pouhou spekulaci, resp. se jednalo o pouhý výčet teoreticky možných příčin vzniku údajných vad bez vyšší znalosti technologie žalobkyně. Důkazní břemeno v tomto směru je na žalované. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že takto vadně provedené dílo má pro žalovanou nulovou hodnotu. Tato skutečnost nevyplynula z revizního znaleckého posudku, ani z výslechu zástupce znaleckého ústavu. Nesprávný je i závěr okresního soudu, že žalobkyně odmítla reklamací se zabývat, žalobkyně se reklamací zabývala a po řádném přezkumu reklamace dospěla k závěru, že je neoprávněná a i kdyby žalovanou tvrzené vady skutečně na , Anonymizováno, existovaly, tak to neznamená, že za tyto vady odpovídá žalobkyně. Žalobkyně proto reklamaci vad zamítla, a to přípisy z 31. 10. 2018 a 9. 11. 2018. Žalobkyně trvala na tom, že splnila svůj závazek ze smlouvy o dílo, veškeré pochromované , Anonymizováno, dodala žalované v souladu s objednávkou a případné povrchové vady předmětných , Anonymizováno, musely být způsobeny až následnou manipulací s , Anonymizováno, ze strany žalované. Žalobkyně dále poukazovala na to, že z oznámení žalované nebylo zjevné, jaké konkrétní , Anonymizováno, měly být pochromovány vadně, oznámené vady byly navíc popsány a zdokumentovány velmi neurčitě, navíc byla informována žalovanou o tom, že se snažila žalovaná vady odstranit svépomocí, a to fyzickými zásahy do povrchu pochromovaných , Anonymizováno, , čímž znemožnila žalobkyni posoudit, jaký byl skutečný stav pochromovaných , Anonymizováno, před provedením zásahu ze strany žalované. Žalobkyně upozorňovala žalovanou, že běžně svým zákazníkům dodává chromovaný povrch s nižší vrstvou chromu, a to z důvodu, že při technologickém postupu chromování mohou u vyšší tloušťky vrstvy chromu vzniknout na povrchu póry. Žalovaná však přesto trvala na provedení tloušťky dle objednávky. Pokud se týká započtení, žalobkyně po celou dobu řízení tvrdila, že žalovaná provedla započtení neplatně, a to zejména z důvodu, že žalovanou tvrzený nárok na úhradu nákladů je přinejmenším sporný a nejistý, a tudíž nezpůsobilý k započtení. Námitku neplatnosti ze strany žalobkyně shledal okresní soud jako nedůvodnou. S ohledem na skutečnost, že se okresní soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, aniž by žalobkyni v průběhu řízení poučil a umožnil jí se k této otázce vyjádřit, je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že na základě ust. § 2108 o. z., dle kterého platí, že do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu. Podle soudu tedy žalovaná měla vůči žalobkyni právo na zaplacení nákladů, přičemž právním titulem je zčásti právo na slevu a ve zbývajícím rozsahu právo na náhradu škody. V takovém případě by však sleva z ceny za vadné provedení pochromování pěti , Anonymizováno, mohla odpovídat maximálně 100% sjednané ceně za pochromování, tj. 113.000 Kč bez DPH, když cena jednoho , Anonymizováno, činila 22.600 Kč. Vzhledem k tomu, že vadné , Anonymizováno, byly opraveny, stala se cena za dílo splatnou. Žalovaná však v řízení netvrdila, ani nenaznačila, že by měla v úmyslu zadržet část kupní ceny, čímž se okresní soud vůbec nezabýval. Dále vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl ve vztahu ke stanovení přiměřené výše účelně vynaložených nákladů žalované žádné dokazování, namísto toho toliko nekriticky a ve spojení se svými nepodloženými spekulacemi převzal tvrzení žalované, že náklady ze strany byly vynaloženy účelně a v přiměřené výši. Takto stanovená výše náhrady škody nemůže však být přiměřenou.3. K odvolání žalované do náhrady nákladů řízení žalobkyně ve vyjádření uvedla, že toto odvolání nepovažuje za důvodné, když specifikace nákladů řízení předložená žalovanou je evidentně v rozporu s příslušnou právní úpravou, judikaturou a dobrými mravy.4. Proti napadenému rozsudku, a to do výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit v této části rozsudek tak, aby žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 306.935 Kč a částku 177.139 Kč. Okresní soud nesprávně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení sečetl žalovanou částku s částkou vzájemné