8 Co 206/2022-215 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 132.184,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně běžícím od 27. 5. 2020 do zaplacení (odstavec I. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20.042,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.069,53 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9.070,84 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 158.066,95 Kč za dobu od 29. 4. 2020 do 26. 5. 2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.882,44 Kč za dobu od 27. 5. 2020 do zaplacení (odstavec II. výroku). Žalovaného pak zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21.900 Kč (odstavec III. výroku).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do všech výroků v odst. I., II. a III., když se domáhala jejich změny tak, že žalovaný bude zavázán zaplatit žalobkyni částku 139.790,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 139.790,51 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, žaloba bude zamítnuta co do částky 12.436,91 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.069,53 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.070,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 158.066,95 Kč od 29. 4. 2020 do 26. 5. 2020 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 276,44 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení a žalovaný bude zavázán uhradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.3. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 12. 1. 2023, č. j. 8 Co 206/2022-147, bylo odvolání žalobkyně do odstavce I. výroku odmítnuto (odstavec I. výroku), rozsudek okresního soudu v další napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně částky 7.606 Kč s příslušenstvím byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.606 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení (odstavec II. výroku), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28.566 Kč (odstavec III. rozsudku) a rovněž povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2.304 Kč.4. Podáním ze dne 22. 2. 2023 žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud opravil své rozhodnutí v odstavci IV. výroku svého rozsudku, když měla za to, že odvolací soud chybně uvedl výši zaplaceného soudního poplatku, který žalobkyně za odvolání zaplatila. Uváděla, že byla usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 6. 2022, č. j. 21 C 80/2022-124, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 7.606 Kč, uvedenou částku na účet okresního soudu uhradila. Následně jí bylo doručeno usnesení okresního soudu ze dne 21. 7. 2022, č. j. 21 C 80/2022-128, na základě něhož jí byl vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši 6.606 Kč. Dne 22. 9. 2022 byla žalobkyně opět vyzvána usnesením Okresního soudu v Karviné, č. j. 21 C 80/2022-133, k zaplacení doplatku soudního poplatku za odvolání ve výši 6.612 Kč, což doplatila. Žalobkyně tak uhradila soudní poplatek za odvolání ve výši 7.612 Kč, nikoliv soudem uvedených 1.000 Kč.5. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.6. Zřejmá nesprávnost ve smyslu první věty ustanovení § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. vzniklým v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. září 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněného pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, potažmo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99 a ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015).7. V daném případě nebyly shora uvedené podmínky pro opravu rozsudku odvolacího soudu č. j. 8 Co 206/2022-147 ze dne 12. 1. 2023 naplněny. Z obsahu odvolání žalobkyně proti rozsudku okresního soudu vyplývá, že žalobkyně podala odvolání do všech výroků tohoto rozsudku, tj. i do odstavce I. výroku, jímž bylo žalobě vyhověno co do jistiny ve výši 132.184,51 Kč. Ve vztahu k tomuto předmětu řízení, na který ve smyslu položky č. 22 bod 1, písm. a), ve spojení s položkou č. 1, bod 1, písm. b) sazebníku poplatků připadá zaplacený soudní poplatek ve výši 6.612 Kč, bylo odvolání odmítnuto, neboť odvolání ze strany žalobkyně není přípustné (§ 218, písm. b) o. s. ř.). V této části řízení nebyla žalobkyně úspěšná a žalovaný proto není v této souvislosti povinen hradit její náklady na zaplacený soudní poplatek, přičemž soudní poplatek připadající na tuto část řízení se ani v tomto případě nevrací, neboť vrácení poplatku v případě odmítnutí návrhu je omezeno výhradně na řízení v prvním stupni, a to s odkazem na legislativní zkratku „návrh na zahájení řízení“ v § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 2075/15, a ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 2188/14).8. Proto byl návrh žalobkyně na opravu odstavce IV. výroku rozsudku odvolacího soudu zamítnut.