8 Co 13/2026-89 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba v části, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 533,24 Kč, úrok ve výši 3 991,78 Kč a ve výši 9,90 % ročně z částky 60 914,75 Kč za dobu od 2. 4. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 860,55 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 60 914,75 Kč za dobu od 2. 4. 2025 do zaplacení, zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 381,51 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 263,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobkyni byl přiznán 12% úrok z prodlení ročně z částky 55 381,51 Kč od 28. 4. 2025 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, avšak nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2025, které mu bylo odesláno dne 14. 4. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 28. 4. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky zahrnující i dlužnou jistinu, a to předžalobní výzvou z 26. 6. 2025, s lhůtou k zaplacení do 11. 7. 2025. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Nadto žalovaný v řízení před soudem I. stupně netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta, v tomto směru odkazoval na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1902/2025.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno důvodně toliko z části.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne , Anonymizováno, uzavřela předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu, jejímž předmětem byl závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 63 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,20 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a ve výši 100% úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za dané zúčtované období. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru ke dni 10. 1. 2025, čímž se stal zůstatek úvěru splatným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z 11. 1. 2025. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalovaný čerpal peněžní prostředky z úvěru ve výši 373 989,77 Kč a že uhradil na splátkách celkem částku 318 608,26 Kč.6. Pokud se týká právního posouzení věci, okresní soud správně posoudil smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a mezi žalovaným jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 o. z. a správně se zabýval také tím, zda předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, poněvadž předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, když tento právní závěr okresního soudu nebyl v odvolání žalobkyní napaden.7. Sporným v odvolacím řízení zůstalo to, zda má nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % za dobu od 28. 4. 2025 do zaplacení, či nikoliv.8. Při určení splatnosti přiznané částky správně vycházel soud I. stupně z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě nebyla mezi účastníky splatnost dohodnuta, proto byla správně určena soudem, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.9. V odvolacím řízení již nastala jiná situace, kdy rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému do datové schránky dne 21. 11. 2025, právní moci nabyl 9. 12. 2025, když žalovaný měl dle rozsudku plnit do tří dnů, tj. do 12. 12. 2025 a od 13. 12. 2025 se tak ocitl v prodlení s plněním. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z přiznané částky od 13. 12. 2025 do zaplacení v souladu s ust. § 1970 o. z. a ve zbývající napadené části pak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.10. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. pak rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které byly ze strany okresního soudu správně vypočteny, proto byly žalobkyni přiznány ve stejné výši, když v tomto směru lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění okresního soudu.11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je pak odůvodněn částečným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení.