8 Co 28/2026-40 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 13.666 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 30. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů, od právní moci rozhodnutí, ve zbývající části byla žaloba žalobkyně zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku co do částky 1.254 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 30. 8. 2025 do zaplacení, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek v této části tak, aby tato částka s úrokovým příslušenstvím byla žalobkyni přiznána kromě již přiznané částky 13.666 Kč s úrokovým příslušenstvím. V odvolání žalobkyně uvedla, že okresní soud nesprávně stanovil výši bezdůvodného obohacení, které má povinnost žalovaná žalobkyni uhradit, když žalované byla poskytnuta celkem částka 40.000 Kč, uhradila prokazatelně 25.080 Kč, proto se bezdůvodně obohatila o částku 14.920 Kč.3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo, že odvolání žalobkyně důvodné není.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalobkyně (pod obchodním jménem , Anonymizováno, ) uzavřela s žalovanou , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 40.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 1.254 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně úvěr nesplácela, došlo k jeho zesplatnění a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných částek. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 25.080 Kč a po zesplatnění pak částku 1.254 Kč.6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak soud I. stupně správně posoudil vztah mezi účastníky jako smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 o. z. a správně se také zabýval tím, zda před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl ke správnému závěru, že své povinnosti žalobkyně nedostála. Z tohoto důvodu okresní soud správně shledal předmětnou smlouvu za neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. rozdíl mezi tím, co bylo žalované poskytnuto, tedy mezi částkou 40.000 Kč a mezi tím, co fakticky uhradila, tj. 26.334 Kč, takže rozdíl činí 13.666 Kč.7. Pokud žalobkyně brojí proti výši bezdůvodného obohacení, pak okresní soud tuto povinnost stanovil zcela správně, když prokazatelně žalobkyně poskytla žalované 40.000 Kč a tato uhradila před zesplatněním částku 25.080 Kč a po podání žaloby pak 1.254 Kč, celkem tedy vrátila žalobkyni 26.334 Kč a je nepodstatné, že částku 1.254 Kč zčásti započetla žalobkyně na smluvní pokutu.8. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně zaplacení částky 1.254 Kč s úrokovým příslušenstvím, i v odstavci III. výroku, jako věcně správné potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalované prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.