8 Co 34/2026-99 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba o zaplacení částky 181.717,35 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 180.517,35 Kč za dobu od 3. 10. 2023 do zaplacení zamítnuta. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 42.543,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu, že ze sdělení žalobkyně z 9. 11. 2021 a 19. 1. 2022 odstoupení od smlouvy nelze dovodit, kdy při použití výkladu, zejména při výkladu prostředky logickými a systematickými lze jednoznačně z obsahu e-mailové komunikace žalobkyně odstoupení od smlouvy učiněné žalobkyní dovodit. Žalobkyně výslovně ve své e-mailové komunikaci uvedla, že „, Anonymizováno, výsledek je tragický… jelikož nám , Anonymizováno, byli jme nuceni oba dva plné mixy nechat zrecyklovat… náklady nejsou malé a ve skladu máme nyní palety , Anonymizováno, , které už nechceme z výše uvedených důvodů použít (tímto se žalobkyně vyjádřila ohledně nepoužitelnosti dodaného materiálu)… navíc nám už palety , Anonymizováno, překáží na skladě, kdy si je odvezete?“ Žalobkyně pak odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1565/2018, kdy v této věci Nejvyšší soud dovodil, že žalobkyně realizovala odstoupení od smlouvy, resp. vykonala právo odstoupit od smlouvy pro její podstatné porušení (, Anonymizováno, totiž – podle obsahu dopisu – shledává nepoužitelnou), což muselo být adresátu dopisu seznatelné. S ohledem na ust. § 2106 odst. 1 o. z. nelze na základě e-mailové komunikace zaměnit volbu práva na odstoupení od smlouvy s žádnou z jiných možností volby. Žalobkyně se proto domnívá, že oznámení vady i samotná volba práva z vadného plnění odstoupením od smlouvy byla provedena řádně a včas, když ze souvislostí samotného obsahu e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž prostřednictvím bylo právo z vadného plnění uplatňováno, je zřetelný úmysl žalobkyně zvolit si právo z vadného plnění právě odstoupením od smlouvy. Toto podporuje i skutečnost, že žalovaná ani v rámci celé e-mailové komunikace, ani posléze ve svém vyjádření k reklamaci z 17. 10. 2023 tuto volbu práva z vadného plnění nikterak nesporovala, pouze nárok žalobkyně neuznala, ne z toho důvodu, že by měla za to, že žalobkyně postupovala při uplatnění svého práva z vadného plnění v rozporu se zákonným postupem, nýbrž proto, že měla za to, že žalobkyně vadu věci dostatečně neprokázala. Žalobkyně pak upozorňovala na samotný postoj žalované k uplatněné reklamaci žalobkyní, jelikož tento shledává za velice liknavý, bez větší snahy danou záležitost řešit.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Odůvodnění napadeného rozsudku je zcela komplexní, plně vystihuje podstatu i zjištěný skutkový stav projednávané věci, kdy žalovaná se primárně zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu, zejména v bodu 15. rozsudku, podle kterých z e-mailových sdělení žalobkyně z 9. 11. 2021 a z 19. 1. 2022 nelze dovozovat odstoupení od smlouvy, neboť žalobkyně zde neprojevila svoji vůli způsobem, který by umožňoval žalobkyni prosazovaný výklad, že od smlouvy odstoupila. Žalovaná pak striktně odmítala tvrzení žalobkyně, že z jí učiněného oznámení (reklamace „vad“ je zřejmá vůle odstoupit od smlouvy). Z jednání žalobkyně vůle odstoupit od smlouvy nevyplývá, jak správně dovodil okresní soud a odstoupení od smlouvy bez dalšího nelze dovozovat pouze z informace, že žalobkyně žádá odvoz daného materiálu, když totožný požadavek přichází v úvahu i při volbě jiného práva z vadného plnění. Totéž platí o sdělení, že předmětný materiál je v očích žalobkyně nepoužitelný. Nelze tedy přisvědčit tvrzení žalobkyně, že by se v daném případě jednalo o jednoznačnou a nezaměnitelnou volbu práva z vadného plnění. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1565/2018, pak žalovaná je stále přesvědčena, že závěry tohoto rozhodnutí nejsou na nyní projednávanou věc přiléhavé, a to zejména z důvodu, že v žalobkyní odkazovaném případě kupující dala prodávajícímu jednoznačně najevo nejen to, že předmět koupě je pro ni nevyhovující a hodlá jej prodávajícímu vrátit, ale na rozdíl od žalobkyně také to, že nezaplatí kupní cenu předmětu koupě. Naproti tomu žalobkyně požadavek na vrácení ceny uplatnila až 18. 9. 2023, takže nikoliv včas. Ani poukaz žalobkyně na časový odstup, se kterým žalovaná reagovala na žalobkyní učiněnou reklamaci, ničeho nemění na tom, že ze strany žalobkyně nebylo od smlouvy odstoupeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně evidentně od uzavřené smlouvy neodstoupila a nesplnila tedy svoji zákonnou povinnost včasné volby práva z vadného plnění ve smyslu ust. § 2106 odst. 2 o. z., nelze žalobou uplatněnému nároku vyhovět.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalované na základě objednávky žalobkyně dodala žalobkyni materiál, za který žalobkyně na základě faktury z 17. 9. 2021 uhradila kupní cenu ve výši 180.517,35 Kč. Žalovaná pak vytkla vady materiálu e-mailem z 9. 11. 2021.6. Podle ust § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.7. Podle ust § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Podle ust § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.10. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.11. Podle odst. 3 téhož právního ustanovení, nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107 o. z.12. V dané věci uzavřeli účastníci kupní smlouvu, na základě níž žalovaná odevzdala žalobkyni předmět koupě a žalobkyně za poskytnuté plnění zaplatila kupní cenu. Okresní soud se správně zabýval nejprve tím, zda žalobkyně reklamovala vady řádně a včas. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně reklamovala vady materiálu e-mailem z 9. 11. 2021, ale nesdělila, jaké právo z toho vyplývající si zvolila, poněvadž v případě podstatné vady má několik možností, jak vyplývá z ust. § 2106 o. z. Kupující má přitom povinnost prodávajícímu oznámit, jaké právo si zvolil, jakým způsobem chce vadu odstranit, a to při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Rozhodnutí kupujícího je přitom závazné a z jeho strany neměnné. Žalobkyně však v dané věci takto nepostupovala a pokud tvrdila, že odstoupila od kupní smlouvy, pak toto v řízení neprokázala. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu, že žalobkyně neprojevila jednoznačně vůli způsobem, který by umožňoval výklad, že od smlouvy odstoupila. Soud I. stupně pak uzavřel, že takovýto závěr nelze učinit ani za použití výkladu prostředky gramatickými, logickými a systematickými, což učinil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. rozhodnutími sp. zn. 33 Cdo 203/2023, 31 Cdo 684/2020, 23 Cdo 2126/2018, a lze v tomto směru na jeho závěry odkázat. Ze vzájemné korespondence mezi účastníky dále vyplývá, že žalobkyně považovala stále reklamaci za nevyřízenou, urgovala její vyřízení a dotazovala se na žalovanou, kde udělala chybu. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, žalobkyně uvedla požadavek na zaplacení teprve 18. 9. 2023, kdy v tomto podání odkazuje na tvrzené odstoupení z 9. 11. 2021 a 19. 1. 2022. V tomto podání pak neodstoupila žalobkyně od smlouvy a i kdyby tomu tak bylo, tak neprovedla volbu práva včas dle ust. § 2106 odst. 2 o. z. Argument žalobkyně, že odstoupení od smlouvy žalované nesporovala, je nepodstatný. Pokud tedy žalobkyně řádně a včas neprovedla výběr svého práva, pak své právo z podstatného porušení ze smlouvy ztratila a mohla by se tedy domáhat nároku dle ust. § 2107 o. z.13. Pokud žalobkyně argumentovala rozhodnutím NS ČR 33 Cdo 1565/2018, odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že se jednalo o