8 Co 43/2026-56 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49.000,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, v části, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 41.510,39 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.552,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.793,52 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 90.510,99 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 6,9 % ročně z částky 89.512,99 Kč od 15 10. 2024 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do odstavce II. výroku, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49.000,60 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení. V odvolání žalobkyně nenapadala právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, avšak nesouhlasila s názorem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalobkyně tvrdila již v žalobě, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2025, které mu bylo odesláno 21. 1. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 4. 2. 2025 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky zahrnující i dlužnou jistinu předžalobní výzvou ze dne 15. 4. 2025, s lhůtou k zaplacení do 30. 4. 2025. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což neučinil. Nadto žalovaný v řízení před soudem I. stupně netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Takto už jednoznačně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo částečně podáno důvodně. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne , datum, byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 300.000 Kč, kterou se zavázal splácet spolu s úrokem 6,9 % v pravidelných měsíčních 48 splátkách po 7.170 Kč.5. Odvolací soud se také ztotožňuje se závěry okresního soudu, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná, když tento právní závěr okresního soudu žalobkyně nenapadla.6. V takovém případě má žalobkyně právo na vrácení rozdílu mezi tím, co bylo fakticky žalovanému poskytnuto a mezi tím, co uhradil, z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. Při určení splatnosti této částky s úrokovým příslušenstvím pak správně okresní soud vycházel z rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla splatnost dohodnuta, byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku. V odvolacím řízení již však situace je jiná, když rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému dne 27. 10. 2025, dne 12. 11. 2025 nabyl právní moci, když třetí den (15. 11. 2025) připadl na sobotu, proto měl žalovaný plnit dle rozsudku do 17. 11. 2025, takže od 18. 11. 2025 je v prodlení s plněním.7. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, který v té době představoval 11,50 % ročně z přiznané částky od 18. 11. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, ve zbývající napadené části pak rozsudek jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.8. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn toliko částečným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení