8 Co 44/2026-57 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 70.263,83 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20.106,03 Kč, úrok 12 % ročně z částky 87.849,80 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 87.849,86 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, kapitalizovaný úrok ve výši 7.477,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 488,58 Kč, zamítnuta. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7.222 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, když se v této části domáhala změnit rozsudek tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni spolu s přiznanou částkou také zákonný úrok z prodlení od 23. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 %. V odvolání žalobkyně uvedla, že nemožnost plnění nebyla ze strany žalovaného tvrzena, ani prokázána. Soud I. stupně tak porušil princip rovnosti stran, a to v ohledu, když neaktivitu žalovaného sám suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 5. 12. 2024 poslední výzvu k zaplacení, když dle této nastala splatnost doručením dne 22. 1. 2025. Okresní soud tak měl přiznat alespoň zákonný úrok z prodlení ode dne, který následuje po dni splatnosti předmětného dluhu, tj. od 23. 1. 2025.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání bylo zčásti podáno důvodně.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 100.000 Kč a žalovaný se ji zavázal splácet spolu se smluvenými úroky 17,3 % ročně a poplatků ve splátkách po 2.529 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má roční příjem z podnikatelské činnosti ve výši 220.000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, je bezdětný, náklady na bydlení činí 2.000 Kč, měsíční náklady domácnosti činí 4.000 Kč, má jiné půjčky ve výši 80.000 Kč, měsíční výše splátek činí 2.023 Kč.6. Pokud se týká právního posouzení věci, okresní soud správně posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky podle ust. § 2395 o. z. jako smlouvu o úvěru a správně se také zabýval tím, zda před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi účastníky absolutně neplatná a žalobkyně má nárok na rozdíl mezi tím, co fakticky žalovanému poskytla a mezi tím, co fakticky uhradil, a to z důvodu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. Při určení splatnosti vycházel okresní soud správně z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když určil splatnost do tří dnů od právní moci rozsudku a v době vydání rozhodnutí se tedy nemohl žalovaný ocitnout v prodlení s plněním.7. Z rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 NS ČR vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla splatnost dohodnuta, byla tedy správně určena soudem.8. V odvolacím řízení je však situace již jiná, kdy z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek byl doručen žalovanému dne 6. 11. 2025, rozsudek pak nabyl právní moci dne 22. 11. 2025, žalovaný měl plnit do 25. 11. 2025, takže od 26. 11. 2025 se ocitl v prodlení. Z tohoto důvodu odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně od 26. 11. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s ust. § 1970 o. z. a ve zbývající napadené části pak rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.9. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná z 24 %, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, v bodě 16., když výše byla také zcela správně vypočtena, a proto na tuto část odůvodnění odvolací soud odkazuje.10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn částečným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení.