19 CO 168/2022-61 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 11 C 298/2021-22 ze dne 12. 1. 2022 bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím a současně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku pro uznání si včas podala odvolání žalovaná a o tomto odvolání rozhodoval Krajský soud v Praze při jednání nařízeném na den [datum] v 15:20 hodin. Po provedeném odvolacím jednání byl Krajským soudem v Praze vyhlášen rozsudek č. j. 19 Co 168/2022-58 ze dne 1. 9. 2022, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 3. Následující den po vyhlášení rozsudku, tedy dne [datum], bylo z podatelny Krajského soudu v Praze senátu doručeno zpětvzetí odvolání žalované. S ohledem na toto zpětvzetí žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jak je zřejmé ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Praze, k doručení zpětvzetí odvolání sice došlo již dne [datum] v 14 hodin 38 minut 39 vteřin, ovšem do dispozice senátu se toto zpětvzetí odvolání dostalo až dne [datum], tedy po vyhlášení rozsudku odvolacím soudem. 4. Odvolací soud proto o zpětvzetí odvolání rozhodoval analogicky podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř., podle kterého dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. V návaznosti na judikaturu l § 222a odst. 1 o. s. ř., kdy lze například poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3601/2014 ze dne 22. 10. 2014, pak odvolací soud rozhodoval, jakým způsobem je namístě o zpětvzetí odvolání rozhodnout. Odvolací soud je přesvědčen, že o zastavení odvolacího řízení by bylo možno uvažovat za situace, kdyby zpětvzetí odvolání bylo doručeno senátu, který ve věci rozhoduje, do vydání jeho rozsudku. K tomu však nedošlo a rozsudek byl odvolacím soudem vyhlášen dne [datum], zatímco zpětvzetí odvolání bylo senátu doručeno až den následující, tedy [datum]. 5. V návaznosti na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR je pak odvolací soud přesvědčen, že po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu již nelze účinně vzít odvolání zpět. Za této situace pak odvolací soud o zpětvzetí odvolání rozhodoval. 6. Odvolací soud je přesvědčen, že k účinnému zpětvzetí odvolání musí dojít dříve než odvolací soud o odvolání rozhodne. Jinak by mohlo dojít k situaci, kdyby vedle sebe existovalo (meritorní) rozhodnutí soudu druhého stupně a zároveň usnesení o zastavení odvolacího řízení. Protože zpětvzetí odvolání se do dispozice senátu odvolacího soudu dostalo až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, bylo rozhodnuto, že zpětvzetí odvolání žalovanou [právnická osoba] ze dne [datum] v dané věci není účinné.